Opravdové příčiny úpadku ve školství

4. 2. 2014

Ti, kteří pracovali ve školství, ale na tuto skutečnost upozorňovali již dávno. Kdo vyslyšel stesky pedagogů všech úrovní? Nikdo.

Kdo si stěžoval, byl označen za kverulanta, který si neumí poradit a chyba je v něm.

Něco podobného vyplodila i ona paní učitelka, která napsala, že si za vše mohou učitelé sami.

Ano, jednu zásadní chybu udělali. A to, že neřvali dost hlasitě, ale slušně se snažili formou dialogu něco řešit.

Kdyby řvali, stávkovali, chovali by se obhrouble, asi by si jich tato společnost (a především ti nahoře) všimli a možná by se něco dalo dělat dříve.

Vše se zde děje pod praporem demokracie. Problém je v tom, že jen někteří mají práva a jiní jen povinnosti.

Na druhou stranu musím konstatovat, že prvotní článek je pravděpodobně hodně (ale asi schválně s nadsázkou) přemrštěný. Jsou stále školy, kde se najdou slušné děti, hodné, kde se děti chtějí vzdělávat a respektují učitele. Myslím, že jsou to především školy, které si hlídají svou prestiž.

Neustupují tlakům rodičovské veřejnosti a nenechávají si vnucovat kde co. Mají soudržné kolektivy a všichni "kopou" za stejný klub. I mezi těmito se vyskytnou ne úplně dobří učitelé, ale jsou tlačeni zbytkem k nápravě. Každý se může učit a napravovat.

Všimněte si snah neustále tlačit na učitele , aby se vzdělávali, aby se učili novým metodám práce, aby byli kreativní.

Proč to samé nechceme po dětech? Vždyť co je to -- děti budou mít jednodušší písmo, děti nebudou muset psát úkoly, děti se nebudou muset doma vůbec připravovat, nebudou muset... Když takové dítě vyroste, bude mít dojem, že kdykoli mu něco nepůjde, pak se nároky na něj prostě sníží a to bude stačit.

Učitelé zůstávají osamoceni na válečném poli zvaném vzdělávací proces. Všechny instituce, které by jim měly nějak pomáhat -- metodicky, mentorsky, je jen (promiňte mi to slovo) buzerují. Hází se jim klacky pod nohy.

Na učitele jsou přeneseny snad všechny možné (někdy i nemožné) odpovědnosti a on už se v tom jen utápí. Z jedné strany tlačí rodiče, z druhé vedení nebo inspekce, případně zřizovatel. V tom pomyslném lisu není kam uniknout.

Řekla bych, že je to jedna z mála profesí, kde musíte být opravdovými nadšenci pro tuto práci, abyste tam vydrželi.

Společností je to vykládáno jinak -- že jsou tam lidé protože mají prázdniny, jsou na oběd doma, ve škole jen sedí a rozdávají poznámky nebo pětky a ještě jim to přináší sadistické uspokojení.

Opak je pravdou, ale vymluvte tenhle mýtus někomu.

Tento mýtus žije v lidech a rodiče ho pak přenášejí na děti poznámkami typu: " nech tu krávu, ať ti to napíše, já si pak zajdu do ředitelny a ona si to slízne".

A věřte mi, můžete být učitelem ,který se pro děti třeba rozkrájí, jen pro některé se stále krájíte málo. Kdybyste chtěli, mohu popsat mnoho příkladů z mé i jiných praxe.

Je třeba začít pomalu měnit celou společnost. Vracet se k starým osvědčeným morálním a společenským hodnotám. Ne, nebude to krok zpět, spíše dopředu.

Když bude film a TV neustále zobrazovat učitelku jako hysterickou mrchu, která je všem pro smích -- nic s tím neuděláme.

Když budou noviny psát o škole jen v pololetí a na konci školního roku -- nic s tím neuděláme.

Když se média nebudou zajímat o ty dobré, ale chytí se jen občasných excesů některých jedinců -- nic se nezmění.

Jestliže se bude výzkumný ústav pedagogický věnovat studiu rozměrů třídní knihy (ne, to není vtip) -- nic se nezmění.

Jestli budeme mít víc ministrů školství na metr čtvereční než je počet sazenic brambor ( a každý si přinese tu svou správnou koncepci školství) -- nic s tím neuděláme.

Jestliže nám budou nevládní organizace doslova diktovat , co mají školy dělat -- nic s tím neuděláme. Jestliže tu budou za celebrity pornoherci a vítězové reality show místo vzdělanců a lidí, co něco dokázali (nemyslím, že dokázali rozkrást miliony na slabých zákonech této republiky) -- nic s tím neuděláme.

A to jsou jen drobky toho,co by se mělo měnit,bylo by toho na román.Až se toto změní, bude to úsvit našeho nového školství.

Jen nevím, zda tu už nepíšu sci-fi.

Vytisknout