Svoboda je vždycky levicová

4. 2. 2014 / Marek Adam

V poslední době si stále častěji kladu otázku, zda v českém prostředí vlastně existuje cosi jako autentická levice. Kdo ji případně reprezentuje na tuzemské politické scéně? A v čem tkví ona podstata levicového světonázoru?

Osobně se domnívám, že "autentická levice" symbolizuje jakýsi průsečík všech tří výše zmíněných idejí. Skutečná levice (dle mého názoru) nemusí být v rozporu se zásadními idejemi křesťanských hodnot a může se opírat o prostý fakt víry. Dialog mezi marxismem a náboženstvím (záměrně jej neredukuji pouze na hodnoty křesťanské) byl v českém kulturním prostředí vždy tak trochu neprávem opomíjen. Připomeňme pokusy ze šedesátých let o dialog marxistické filosofie s teologickým viděním světa a náboženskými společnostmi, zmiňme rovněž "kult srdce" prvorepublikové avantgardní umělecké tvorby.

Nejsem si jistý, zda KSČ před rokem 1989 představovala levicový politický subjekt. Hledání a nalézání "levicovosti" u soudobé KSČM by vydalo na mnohastránkovou analýzu různých proudů uvnitř strany, byť navenek, v základních pilířích lidského společenského soužití (např. otázka menšin) se strana alespoň navenek situuje do role levicově liberálního subjektu. Nicméně není možné považovat KSČM za moderní levicovou stranu západního typu, neboť její praktická činnost na komunální úrovni připomíná spíše podnikatelsky-marketingovou stranu, ne náhodou podobnou SPOZ.

Ve Straně zelených jako dalším možném zdroji levicových idejí panuje zřejmě již trvalý ideový dualismus. Levicové křídlo (můžeme je pro praktické účely pojmenovat např. světle zelené) je však v tomto politickém subjektu drženo v emancipační izolaci pravicově lobbistickými strukturami, majícími mnohem blíže např. k ODS.

Posledním subjektem české levicové orientace by mohla (a měla) být sociální demokracie. Tato strana se však vždy bude potýkat s vnitrostranickou neukázněností, která se promítá do jejího mediálního obrazu. Zjednodušeně řečeno, boj o křesla a funkce v této straně již dávno zvítězil nad ideovou hrdostí a svébytností. Spolčováním s nelevicovými subjekty bude v ČSSD docházet ke stále se prohlubující ideové erozi.

Vznikne tedy něco jako "nová levice"? Česká republika zásadně a neodkladně potřebuje autentický levicový subjekt, který by tzv. sjednotil levicové ostrůvky ve více politických stranách. Levicový potenciál je v naší historické a kulturní tradici nesmírně silný a cenný. Jeho problémem je však ona nesvornost a roztříštěnost.

Česká republika potřebuje stavět ideovou hráz vůči narůstající fašizaci a společenské bezcitnosti. Je třeba sdělit jasné a kategorické "ne" tendencím posouvajícím náš stát mezi východní oligarchické systémy.

"Kult srdce" a levicová optika víry a naděje v člověka nás možná zase může vrátit zpět. Na západ. Ke kultuře autentické západní levice, k níž Česká republika již svým historickým právem (procesy reformace a emancipace) bezesporu patří.

Vytisknout