Upřesnění Tomášů Baťů

26. 11. 2013 / Jan Mrskoš

Přestože se dnes často setkáváme s odkazem na prospěšná léta baťovská, může být naše mladší generace popletena jmény baťovských osobností. V článku Jiřího Bati se dovídáme o Tomáši Baťovi (a dále jen o T. Baťovi), že "... Tomáš Baťa za období let 1920 až 1940 dokázal ...". Je dlužno opravit a doplnit, že to nebyl jen Tomáš Baťa st., ten zahynul v roce 1932 v leteckém neštěstí. A v těch dalších předválečných letech kdo to dokázal, to nebyl také Tomáš J. Baťa ml. (1914-2008), syn zesnulého, o němž naše mladší generace v polistopadových rocích dost slyšela a viděla. Byl to Jan Antonín Baťa (1898-1956), nevlastní mladší bratr Tomáše st., jenž na základě závěti převzal vedení firmy.

A právě v době za jeho vedení došlo opravdu k tomu mohutnému rozmachu Zlína a k dosažení dalších úspěchů zmíněných v článku. J. A. Baťa se zabýval také širšími "prognostickým" úvahámi, v roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, zmíněné nedávno současným ministrem dopravy Zd. Žákem jako inspirace i pro dnešní poměry.

Je politováníhodné, že v rodině Baťů došlo před válkou k jistému rozkolu a pozdějším soudním sporům, jehož následkem bylo propadnutí zahraničních poboček do vlastnictví jeho nevlastního synovce Tomáše J. Bati, toho, co jsme zde po listopadu vřele vítali. Baťovy závody v Československu byly znárodněny už v roce 1945. A můžeme věřit dohadům, že k tomu nemálo přispěl i prezident Beneš, jemuž se hodilo odstranění svého potenciálního konkurenta na svůj úřad a tedy se hodil i jistý "dar" komunistům.

A je paradox, že právě J. A. Baťa byl obviněn z kolaborace s nacisty, přestože v březnu 1939 opustil republiku. Po úspěšné prezentaci firmy Baťa na světové výstavě v New Yorku začal budovat v USA velkou továrnu na obuv, jejíž výrobní kapacita jistě nesloužila nacistickým armádám, tak jako pak výroba zlínských provozoven za protektorátu, kdy jedním z vedoucích ředitelů byl Hugo Vavrečka, bývalý ministr československé vlády, dědeček našeho prvního polistopadového prezidenta.

Obvinění J. A. Bati přispělo k podnikatelským neúspěchům v USA, silný potenciální konkurent byl znemožněn. Baťa se se svou rodinou přemístil do Jižní Ameriky, kde se dál věnoval budování obuvnických výrob. Po válce ještě před 1948 byl v nepřítomnosti odsouzen československým soudem pro kolaboraci, z tohoto obvinění byl až v roce 2007 českými soudy rehabilitován. Za své životní úsilí byl v roce 1957 v Brazilii navržen na Nobelovu cenu ZDE.

To americké období -- a co všechno tomu předcházelo - je hezky popsáno v knize Edvarda Valenty Žil jsem s miliardářem. Dlužno dodat, že Valentovo čtivé vyprávění doznává zde však jistou "úlitbu bohům", kdy tento spisovatel, za komunistického režimu velmi potlačovaný (byl obviněn a i uvězněn v souvislosti s procesy kolem dr. Horákové), usiloval v 60. letech o vydání této knihy, a tedy ten charakter J. A. Bati -- velkého kapitalisty - lehce přikresloval, tak jak bylo tehdejším režimem přáno. Ta kniha nakonec ale stejně vydána nebyla, až v 1979 exilovým vydavatelstvím Index. Zřejmě se o to nevydání zasadil i Jan Drda, jenž měl silné slovo v tehdejším Svazu spisovatelů a jenž byl po celou poválečnou dobu velkým odpůrcem svého bývalého staršího kolegy z brněnských Lidovek. A jak se v té knize dovídáme, byl to před válkou právě mladý začínající redaktůrek Jan Drda, co tolik Valentu uháněl, aby ho k J. A. Baťovi ve Zlíně jednou uvedl.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.11. 2013