Proto je také celá zbytečnost s bioetanolem a dalšími biopalivy tak rozčilující. Ani Jonathan Swift by si nedovolil napsat satiru o politicích, kteří -- ve světě, kde vymírají živočišné druhy a více než miliarda lidí je stěží schopna sehnat něco k jídlu -- tvrdí, že pro planetu bude dobré, když v zájmu produkce palmového oleje vymýtíme deštné pralesy, nebo se vzdáme půdy, na které pěstujeme potraviny, k produkci biopaliv, a zvýšíme tím ceny potravin pro chudé jen proto, aby lidé mohli v autech spalovat palivo získané z uhlovodanů (sacharidů) namísto z uhlovodíku. Absurdnost je pro tak ohavný zločin slabé slovo. Teď se uklidním, abych mohl předestřít příslušná čísla pro případ, že o nich ještě někdo neslyšel.

V roce 2005 se ve světě vyprodukovalo zhruba deset miliard tun bioetanolu, z nichž 45 procent pocházelo z brazilské cukrové třtiny a dalších 45 z americké kukuřice. Přičtěme k tomu miliardu tun bionafty z evropské řepky olejné a výsledek byl takový, že se zhruba na pěti procentech globální orné půdy přestaly pěstovat potraviny a jejich místo zaujaly plodiny na paliva (v USA to bylo celých 20 procent). Spolu se suchem v Austrálii a zvýšením spotřeby masa v Číně to byl jeden z klíčových faktorů, které v roce 2008 vedly ke stlačení světové nabídky potravin pod úroveň poptávky a k potravinovým nepokojům po celém rozvojovém světě. V letech 2004 a 2007 se světová sklizeň kukuřice zvýšila o 51 milionů tun, avšak 50 milionu tun se přeměnilo na etanol a nezůstalo nic, co by pokrylo všechny ostatní způsoby užití, po nichž se poptávka zvýšila o 33 milionů tun: důsledkem byl prudký růst potravin. Připomeňme, že chudí vydávají na potraviny 70 procent svých příjmů. Američané tak v podstatě berou potraviny z úst chudých, aby jimi plnili nádrže svých automobilů.

I to by se ještě dalo akceptovat, pokud by biopaliva přinášela významný užitek životnímu prostředí, nebo kdyby Američané díky nim ušetřili peníze, za něž by si mohli kupovat více zboží a služeb od chudých zemí, a pomáhali jim tak z bídy. Američané ale v podstatě platí svému odvětví výroby etanolu trojí daň -- subvencují jak pěstování kukuřice, tak výrobu etanolu, a ještě platí více za potraviny -- etanol ve skutečnosti jejich schopnost přispívat k poptávce po průmyslovém zboží nijak neposiluje, naopak jí ještě škodí. Ekologické přínosy biopaliv přitom nejsou jen iluzorní, jsou dokonce záporné. Fermentace sacharidů je ve srovnání se spalováním uhlovodíků neefektivní. Každý hektar kukuřice nebo cukrové třtiny potřebuje pohonné hmoty pro traktor, hnojiva, pesticidy, palivo do nákladních vozů a palivo k destilaci -- k tomu všemu jsou zapotřebí paliva. Otázka tedy zní: kolik paliva je zapotřebí k pěstování paliv? Odpověď: Zhruba stejné množství.

(Ridley, Matt, Racionální optimista, překl.: P. Holčák, Praha 2013: Dokořán, Argo, s. 220-221)