Systém je pomalý

13. 11. 2013 / Zdeňka Petáková

V současné době probíhá mnoho projektů spolufinancovaných Evropskou unií. Tzv. Strukturální fondy slouží k financování cílů regionální a strukturální politiky EU -- ke zvyšování hospodářské vyspělosti evropských regionů (viz Fondy Evropské unie ZDE a Operační programy v ČR ZDE). O výsledcích řady z nich se dozvídáme z cedulek, umisťovaných na různých stavbách v krajině i ve městech. Z těch, které jsem zaznamenala na vlastní oči, jde například o dopravní opatření (stavby obchvatů), stavby silnic umožňujících přístup k restituovaným pozemkům, zřizování cyklostezek, krytých plováren a saun. O těch větších, dražších, se dozvídám z tisku i odjinud: opatření proti povodním, vypracování dokumentace pro rozšíření železnice, průzkumy a návrhy sanací starých skládek a opuštěných průmyslových areálů.

Obecně lze vyjádřit, že v programech jde o podporu zaměstnanosti a ochranu životního prostředí.

Do projektů spolufinancovaných Evropskou unií "tečou" obrovské peníze, jejich témata určitě schvalovali skuteční odborníci na dopravu, životní prostředí a mnoho dalších oborů, od nás i odjinud z Evropy.

Avšak rozhlédnu-li se po osudech lidí, které míjím či potkávám, vidím často odlišné potřeby. Zdá se, že z principu samotného systému není možné rychle a účinně směrovat volné finance tam, kde opravdu "hoří". Třeba pro lidi bez domova, jejichž existence mě dnes a denně posunuje dál a dál od víry v lidskost systému. Jejich úplně základní potřeby nejsou součástí kdysi předem schválených projektových témat, obvykle do nich nikdo nevrazí ani jednu oficiální korunu. Jsou tabu.

Můj táta se narodil v roce 1935. Na vesnici, v opravdu chudé rodině. Přesto vzpomíná, jak ho jeho maminka pravidelně posílala s doma navařeným jídlem pro lidi do chudobince. Všichni ve vesnici se v této čestné povinnosti střídali.

Ve srovnání s tehdejší dobou jsme nepředstavitelně bohatí. Bohužel jen co se týče hmotné stránky. Systém nás ještě stále vcelku pohodlně převáží den za dnem, peníze jsou často doslova vyhazovány za hlouposti. Avšak tato pomalost systému v době, kdy je třeba rozhodovat se rychle a rychle vyhledávat a hojit nejpodstatnější společenské rány, tím stahuje ke dnu vlastně všechny.

Projektové peníze směřují k těm, kteří už něco mají. Potřeby těch (dnes už možno říci) mnoha, kteří mají jen svůj život, nereflektují. Úřad tak rozděluje národ na ty schopné či schopné aspoň "šlapat vodu" -- a ty ostatní.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.11. 2013