Rozpouštění Sněmovny r. 2013 ve stínu srpna r. 68

21. 8. 2013 / Vladislav Černík

Pokusme se tedy zrekapitulovat, jak výročí Srpna 68 promlouvá k dnešku, kdy tématem dne je ukončení nečasovského období a vyhlášení předčasných voleb.

Jednou z krystalicky zrcadlených podob posrpnového a polistopadového vývoje byla posrpnová "dočasná" přítomnost sovětských vojsk, včetně základny v brdském Míšově, kde byly s vysokou pravděpodobností umístěny i jaderné zbrojní komponenty a "pár kroků" odsud měla po Listopadu 89 vyrůst vojenská radarová základna US Army. Díky aktivizaci českého veřejného mínění (a i nemalého podílu publicistiky na Blisty.cz ) se tomuto dobrodružství podařilo zabránit.

Což bych označil za zatím největší vítězství občanské společnosti, (posrpnově a předlistopadově: pracujícího lidu), anebo polistopadovým jazykem levicovějších stran lidí práce nebo v hantýrce mnohých teenagerů, kteří se nyní postupně dostávají k volebnímu právu: socek.

Uveďme to opět do kontrastu: označovala-li pejorativně předlistopadová věrchuška (fakticky desetitisíce nomenklaturních kádrů) pejorativem ztroskotanci a samozvanci zlomky promile občanů okolo Charty 77, pak ti, kteří získávají volební právo po havlovské éře (opět fakticky desetitisíce občanů, ovšem s nezřídka nepříliš dobrým vlastním sociálním statusem) obdobně pejorativně -- tj. jako socky označují lidi práce (třeba 2miliony občanů), které lze např. zkratkovitě charakterizovat třeba tím, že pro dojíždění do práce a za volnočasovými aktivitami používají veřejnou dopravu.

Bylo-li předlistopadové období charakterizováno tím, že sdělovací prostředky, že sdělovací prostředky byly "zaškatulkovány" v rámci vedoucí úlohy Strany (a teprve v období Gorbačevovy éry bylo možné mít externí zdroj informací ze zahr. vysílaček typu RFE), pak polistopadová media v drtivé většině, včetně veřejnoprávních preferovala ty pravé strany. Mnohdy dobrovolně, na rozdíl od jisté možné existenční hrozby u předlistopadových publicistů. Avšak pro úplnost nutno dodat, že jistá, nikoliv bezvýznamná skupina členů KSČ si onu "Prahu 3" tehdy pustila. Ale StB měla zapovězeno se v tom nějak šťourat.

Když připomenu jak předtím ČSSD "zařízla" svého prez. kandidáta Zemana a jak její koaliční partner (tehdy v KDU-ČSL) Kalousek, z jedné strany spolusoudružsky (podle dobového bonmotu: přítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner) na jednu stranu prohlašuje, že vstoupil do koalice s ČSSD s cílem zabránit plnění jejího volebního programu a na druhou stranu vytrvale atakující slábnoucího premiera Grosse. Ten svou vládní kariéru skončil nečekaně chytře:

...navrhnu jako svého nástupce někoho, s kým nebudete moci tak mávat, jako se mnou. Ten někdo byl J. Paroubek. Ovšem ČSSD nastupovala do volebního klání v r. 2006 po dvou následujících obdobích, kdy vládla a získat po třetí většinu se bere jako mimořádně obtížná politologická úloha. Přesto bylo potřeba použít "mimořádné" prostředky jako tzv. Kubiceho zpráva (metoda tzv. řízené indiskrece, srv. : ( http://blisty.cz/art/37151.html ).

Druhou metodou bylo ovlivňování mladých lidí, mnohdy prvovoličů, kteří již neměli žádné prožitky z doby před r. 89, aby nedávali hlas levicovým stranám.

Volby tehdy, v r. 2006 skončily celkově patem, ale ODS nad ČSSD vyhrála. Bylo potřeba nějak tento volební pat zvrátit. Avšak trvalo ještě několik měsíců, než se podařilo "nakoupit" k tomu potřebné "konstruktivní" hlasy, Melčáka a Pohanky.

Takto přeběhlíky držená Topolánkova vláda neměla nijakou zvláštní oblibu mezi občany a navíc lid proti sobě spíše stmelovala jak křečovitým vymáháním realizace amerického radaru v Brdechˇ, tak takovými excesy jako Topolánkova dovolená "u Berlusconiho".

J. Paroubek se intenzivně vymezil proti vládě a proti ní byly systematicky podávány návrhy na vyslovení nedůvěry.

Ve vládní straně Zelených došlo k napětí (Bursík kontra Zubová) a byvší ministr financí za ODS Tlustý se dostal do střetu s M. Topolánkem.

Přesto Topolánkova vláda padla až po pátém pokusu po 3 letech v r. 2009 a za přispění poslanců z vlastních řad.

Nezabralo ani vyhrožování ostudou evropského rozměru, neboť Topolánkova vláda padala v době, kdy ČR měla předsednictví v Radě EU. Naopak, i při započtení faktu, že český případ nebyl v EU prvý, evropská veřejnost dostala zřetelný signál, že občané ČR se po Sametu nestali ovčany.

A začalo se v r. 2009 hovořit o předčasných volbách, tehdy v režii dohody mezi ODS a ČSSD

Ovšem tehdejší zákon a termín předčasných voleb na návrh poslance Melčáka (ano, právě toho konstruktivního Melčáka!) zastupovaného exministrem Kalvodou (který musel rezignovat jako lžidoktor) zrušil Ústavní soud. ÚS tak porušil všechny své zvyklosti, které si pro svá jednání sám stanovuje, tj. nechat projít ono podání min 3 testy:

legality

legitimity

proporcionality.

Ad legalita: Topolánkova vláda činila svá rozhodnutí na základě nevyjasněného podezřelého (!) nákupu 2 poslanců. Ti byli zvoleni za opoziční stranu, která se sama neodchýlila(!) od svého volebního programu.

Ad legitimita: Topolánkovskou antilegitimitu lze koncentrovaně charakterizovat jeho vlastním předvolením výrokem:

"... Pokud budeme lidem před volbami otevřeně říkat, co máme v plánu, nikdy ve volbách nevyhrajeme"

Ad proporcionalita: Tzv. Topolánkovy batohy se staly nůšemi cihel na bedrech těch slabších. ÚS sice např. u zdravotnických poplatků judikoval, že je i slabší mohou snést, ale tak porušil pravidla na spravedlivý proces, neboť věc má být posouzena, jak sama o sobě jednotlivě, tak ve všech souvislostech, a to jak v prostoru, tak v čase. Např. ÚS neřešil poplatky v celém komplexu oněch batohů, tak z hlediska možné světové ekonomické krize, která se v r. 2009 již zřetelně rýsovala.

Zde ÚS výrazně porušil princip dělby mocí, ono Checks and balances, čili systém brzd a protivah. Citujme prof. Jičínského:

Ústavní soud podle mého překročil svou pravomoc. Soudce zpravodaj dlouze vysvětlil, že Ústavní soud chrání podstatné náležitosti demokratického právního státu. Já myslím, že podstatné náležitosti demokratického právního státu musí být samozřejmě chráněny, ale tak jak si to vykládá Ústavní soud, je nad rámec jeho pravomocí. Nemluvě o tom, že zvláštní zákon, který zkrátil volební období, se vůbec netýká podstatných náležitostí demokratického právního státu. To je výklad, se kterým já nesouhlasím a tyto věci budou dlouho předmětem sporu. Ta věc samozřejmě nekončí, parlament teď musí najít cestu jak dospět rychle k předčasným volbám. Ústavní soud se v tomto postavil nad parlament, který svým zákonem podstatné náležitosti demokratického právního státu nijak neohrozil.

(http://zpravy.idnes.cz/respekt-ci-prekroceni-pravomoci-politiky-verdikt-soudu-rozdelil-p9e-/domaci.aspx?c=A090910_165242_domaci_bar )

Čili 2 zásadní poznámky:

1) ÚS tímto rozhodnutím, výrazně nad rámec zákona o ÚS chránil nikoliv obecný ústavní zájem poslance, nadto delegitimizovaného přeběhlictvím, ale jen jeho osobní zájem na trvání hmotného zabezpečení. Odsunem předčasných voleb, nadto ÚS vytvořil výrazně jinou politickou situaci, než jaká byla v okamžiku pádu Topolánkovy vlády.

2) Po tomto rozhodnutí měla následovat výrazná společenská diskuze o ÚS vedoucí k podání návrhu zásadnější změny zákona o ÚS ale přišel všeobecný oportunismus, kdy si poslanci myslí o judikatuře ÚS leccos, ale navenek jen alibisticky prohlašují, že soudy se musí respektovat. Ona tolik potřebná a očekávaná změna zákona nepřišla. Místo toho přišla víc než nemotorná novela zákona o rozpuštění poslanecké sněmovny, která se letos v r. 2013 aplikovala.

Ústavní soud se tak stal prakticky nekorigovatelným suverénem, příčiny jsou v postatě dvě:

1) Oportunismus posl. Sněmovny

2) Nedostatek přímé demokracie, který by hlasy referenda dodal onu zhmotnělou míru legitimity, právě zde je zajímavé, že ÚS je víc než nečinný, nepoukazujíc na to, že ústava není naplňována

Volby 2010

se tak již konaly ve výrazně jiných podmínkách. Tehdejší předseda ČSSD J. Paroubek byl samotným nekonáním předčasných voleb v r. 2009 fakticky oslaben. Nicméně i to se zdálo málo, proto se začlo s exploatací Internetu:

přemlouvali se báby a dědkové,

vyzývalo se k nákupu vajíček a rajčat jako vrhačských elementů místo otázek na zástupce ČSSD,

mezi účastníky mítinků se začali v nákladných kostýmech producírovat mimozemšťané,

za střelby z hmoždířů se vyhlašovali boje s politickými dinosaury s cílem se s nimi hned po volbách spojit a vládně koalovat

Zezhora umetal kurty i vládní tým J. Fischera

Použila se i jedna z nezlomyslnějších politických lží po 2. světové válce po lži osvětimské, lež řecká, kdy se s těžce zkoušeným řeckým národem mávalo jako kusem hadru před očima našich majetkově ale i zdravotně slabších občanů v podobě složenky na desetitisíce korun.

Při vlastních volbách jsem seděl jsem v té době ve volební komisi, podle tváří a zevnějšku voličů jsme odhadovali jiný výsledek, než jaký v r. 2010 nastal. Po skončení voleb jsme byli jeho mírou skoro šokováni. Zopakujme si jej procentově:

Cca 1/3 občanů si sáhla po téměř ústavní (60%) většině a její koaliční zástupci pak začali válcovat zbylé 2/3 (někdy i své vlastní některé dezorientované voliče) návrhy na církevní restituce, důchodové reformy apod. -- čili něčím čím se pokud možno nevratně zmermomocňuje většina společnosti, zvláště ti slabší na dobu více než cca 2 generací (cca 40let)

Od voleb r. 2010 k jednání o rozpuštění sněmovny 2013

Vláda P. Nečase byla jednak obdobím, kdy se jakýkoliv podnět od občanů (petice) či z tripartity smetal ze stolu s tím, že máme přece koaliční prohlášení. A současně se ta původně téměř ústavní většina neustále drolila, až se zastavila někde na min. nutných 101 hlasech. Třetí koaliční strana lidově zvaná VeVerky se rozštěpila na opoziční VV a koaliční Lidem, jejíž předsedkyně Peake (na Facebooku nazývaná Peache) byla brána do vlády např. na funkci, ze které byla po týdnu vypoklonkována. Jako místopředsedkyně vlády na Úřadu vlády neměla ani kancelář.

Vláda, kterou nepohnula ani demonstrace 21. 4. 2012 100 000 občanů, odborů a občanských iniciativ. Vláda, okolo jejíchž členů se pořád motala policie (a některé náměstky si i odvedla), až se přiblížila k samotnému premiérovi -- tedy přes jeho milenku a současně podřízenou úřednici na Úřadu vlády. Sice pak Nečas a s tím i celá vláda musela rezignovat, ale i to s koalicí nepohnulo, aby uvažovala o svém odchodu.

Všeobecný pokles důvěry v ODS se projevil i v prvých prezidentských přímých volbách., kdy kandidát ODS získal pod 3%. Do 2. kola postoupili M. Zeman a za pravici K. Schwarzenberg. Zatímco dřív se srovnával V. Klaus s M. Zemanem, tak, že V. Klaus sportuje a M. Zeman se cpe bůčkem, tak letos v prez. kampani K. Schwarzenberg v parlamentu pospávající, byl představován jako čiperný, bodrý a noblesní chlapík, na rozdíl od plebejského M. Zemana. Zemanovy indispozice byly a jsou medii zachycovány, na rozdíl od Schwarzenbergových, při čemž i jeho manželka řekla, že má obavy o jeho zdraví. (http://tn.nova.cz/zpravy/prezidentske-volby/umi-naslouchat-obycejnym-lidem-rekla-o-schwarzenbergovi-jeho-manzelka.html ) Asi jako lékařka po jeho bypassu ví dobře proč.

Obdobně se vyjádřil prof. Klener (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Profesor-Klener-Nemocny-Schwarzenberg-chce-na-Hrad-Nezodpovedne-255135)

M. Zeman ve volební kampani slíbil Nečasově vládě vystavit stopku a tím pádem téměř žádné médium mu nevěnovalo svou přízeň. Naopak začal být představován jako diktátor, který chce vstoupit na Hrad s dvěma cíli:

1) neformálně převést ČR na prezidentský systém

2) rozložit ČSSD

Vývoj ovšem postupoval dále, u průzkumů neoblíbenosti Nečasovy vlády se objevovala čísla směřující až někam k 90%. Po pádu Nečase nový prezident Zeman navrhl "úřednickou" vládu jemu blízkého J. Rusnoka. Bylo očekávatelné, že on důvěru nezíská a otázkou bylo komu bude event. svěřen další pokus sestavení vlády. M. Zeman odolal tlaku pravice a i jí spřízněných medií a dával (polooficiálně) najevo, že pokud bude vyšetřování okolo vlády pokračovat, tak ponechá účinkovat Rusnokovu vládu v demisi. ČSSD se rozhodla ji podpořit, a dala tak najevo, že prakticky jakákoliv vláda je lepší než Nečasovo-Kalouskova byť bez Nečase. Hlasování o důvěře dopadlo podle očekávání, Rusnok ji nedostal, ale 2 poslanci ODS a K. Peake proti ní nehlasovali, čímž padl mýtus magických 101 pro M. Němcovou a pokračování pravicové vlády (byť trošku zavádějícně představované jako středo-pravicovou).

Ona trojice tento krok si vyhodnotila jakožto svou možnou příležitost pro svůj osobní politický restart. TOP09 čekala na takový okamžik, aby mohla naskočit na příležitost uchopit povolební lídrovství na pravici.

Ještě 2 dny před hlasováním byly vypouštěny kouřové signály, že poslanci se sami nerozpustí a že ani všichni poslanci ČSSD nebudou pro rozpuštění. Oněch ústavních 120 ze 200 je dost tvrdá podmínka, ale mělo by se zvážit, že předčasné parlamentní volby nejsou změna ústavy. Nakonec pro rozpuštění hlasovalo 140 poslanců.

Obšem rozpouštěcí ceremoniál si poslanci ODS (někteří) užili, zvláště P. Bém a M. Němcová působili, jako když se zúčastňují nějakého ceremoniálu woodoo, kde snad měl být občanům ČR málem implantován pocit, že po oněch předčasných volbách ČSSD a levice vůbec, vjede pak do parlamentu na tancích z doby intervence var. Smlouvy z roku 68. Rovněž podobně dojemně jim sekundoval posl. ODS Lenka Kohoutová, s tím, že pravice bohužel nebude moci dokončit svou péči o sociálně slabší. Její postoje snad dobře jeden její status z Facebooku:

"Sociální demokraté začali předvolební kampaň a hned rozdávají z cizího. Tak lze interpretovat prohlášení České strany sociálně demokratické, které zaznělo z úst Jana Mládka. Stínový ministr Mládek představil záměr pro zvýšení minimální mzdy na 12 000 Kč.".

K tomu je nutno pro úplnost dodat, na rozdíl od L. Kohoutové, která rozdává z našeho proti naší vůli navíc těm, kteří to nepotřebují.

S konkrétními a koncentrovanými údaji ve svém vystoupení, vyšel J. Paroubek. Uvedl mj. že nezaměstnaných není jen 500 000 ale tak cca rovný milion (!) a ceny zdrav. potřeb vzrostly za 4 roky o 60%! Rovněž poměrně ostře zkritizoval J. Rusnoka jakožto původního architekta důchodových re- nebo spíše de-forem. Připomněl také zrušení voleb v r. 2009 Úst. soudem pod praporem:

Fiat justicia pereat mundus...

Uzavřel, že pro LEV21 jsou předčasné volby nevýhodné, ale že bude hlasovat pro rozpuštění sněmovny.

Možno říci, že téměř osmiletý zápas s poslanci pravé vůle byl nyní zakončen, byla dokonána bitva s těmi, kteří na to mají, a to víc než si myslíte.

Zcela důvodně věcně vzpomenou Nezávislé iniciativy 21. srpna na r. 68 na Staromáku v dnešní projekci:

...Odmítáme všechny druhy pravicových reforem, kroky, které většině občanů již omezily kvalitu a radost ze života. Obava z budoucnosti, strach a existenční nejistoty jsou okupací myslí lidí.

;TOP09 jde opět do toho, s podporou Starostů (tedy ne zdaleka všech, ale těch několika jejich),

jde chránit parlamentní demokracii, tedy tu jejich, proti Zemanovi, proti Červenooranžovým, proti pár dolních milionů občanů.

A co by měl dělat občan ?:

Minimálně by měl ve zrychlené volební kampani si dávat dobrý pozor na to, co v mediích uslyší. A zvláště o čem neuslyší, a zvláště v televizi. Tam se totiž podle politologů a mediálních odborníků absorbuje 70% informací a vymodelovává až 70% názorů.

Vytisknout