Několik nebezpečných mýtů o tom, že korupce "nemusí být přece trestná"

21. 6. 2013 / Jan Čulík

Kdyby bylo skutečně pravda, že si česká policie osobuje právo kriminalizovat morální poklesky, které však nejsou trestně postižitelné, jak píše Karel Dolejší, bylo by to velmi znepokojující. Nemyslím si však, že k tomu dochází. Prodávat politické postoje za pracovní místa je otevřenou korupcí a ve všech slušných společnostech je to trestně postižitelné. Představa, že by bylo možno si ze zvolené funkce poslance v parlamentu udělat podnik a prodávat své postoje za výhody či peníze, je šílená. To, že se tato korupční praxe např. ve Spojených státech v řadě případů trestně nestíhá, je šokující a politováníhodná, v žádném případě to přece není argument, že by se neměla stíhat ani v České republice!

Je absurdní obviňovat globální týdeník The Economist z britského nacionalismu - jakože údajně píše jen o korupci v podle něho "méněcenných" východoevropských zemích, kdežto korupci např. v USA pomíjí. To prostě není pravda, jak zjistíte lehce prostřednictvím vyhledávače. Namátkou tyto dva články z Economistu o korupci v USA:

Které americké státy odsuzují kolik politiků do vězení: Bývalý guvernér státu Illinois odsouzen na 14 let do vězení mj. za pokus prodat křeslo v Senátu

Zkorumpovaný starosta New Orleansu

Napsal nám jakýsi pošetilý čtenář, že prý by bylo šokující, kdyby v Británii si policie klidně zatkla ministra. Tak mu mohu sdělit, že i v Británii policie ministry zatýká, pokud se dopustili trestného činu. Před několika měsíci zatkla liberálnědemokratického ministra životního prostředí Chrise Huhna, jednoho z do té doby nejúspěšnějších liberálnědemokratických britských politiků, jemuž se předpovídala velká kariéra.

Poté, co zaznamenala rychlostní kamera na dálnici, že překročil povolenou rychlost, a automaticky dostal tři trestní body na řidičský průkaz, což by znamenalo, že dosáhl limitu 12 bodů a přišel by o řidičák, a tedy možnost řídit auto, Chris Huhne totiž podvodně předal ty tři body manželce a lživě policii tvrdil, že povolenou rychlost jeho automobilem překročila ona. Chris Huhne za to byl odsouzen na osm měsíců do vězení a ve vězení skončila i jeho manželka. Vězeňský trest si odseděli, i když byli za dobré chování propuštěni dřív. Huhnova kariéra v politice skončila.

Za poslední tři roky skončilo v Británii několik poslanců ve vězení za podvody s parlamentními dietami. Jak to na serveru IHned vysvětlil britský univerzitní odborník na korupci Daniel Hough, v Británii by prodávání lukrativních postů poslancům za politické postoje neprošlo. Hough poukazuje i na to, že za něco podobného byl odsouzen do vězení politik v Austrálii.

Obrovský skandál vznikl nedávno v Británii, když si konzervativní poslanec Patrick Mercer nechal platit za lobbistickou interpelaci v parlamentě - chytli ho novináři, kteří předstírali, že jsou zástupci lobbistické firmy, a dohodu s ním, že bude lobbovat v jejich zájmu za peníze, natočili skrytou kamerou. Posléze chytli novináři za obdobný poklesek tři členy Horní sněmovny. Případ všech tří viníků nebyl dosud dořešen, ale hned poté, co to vyšlo najevo, byli tito poslanci okamžitě vyhozeni ze svého parlamentního klubu.

K případům, že by poslanci za přislíbené prebendy souhlasili, že z parlamentu odejdou, a nahradí je někdo jiný, kdo ve volbách nevyhrál, by v Británii nemohlo dojít, protože se do parlamentu přece nemůže dostat nikdo, kdo v daném volebním okrsku nezvítězil. Po odchodu poslanců z parlamentu by se v takovém případě musely v jejich volebních okrscích konat doplňující volby.

Je naprosto zjevné, že povinností poslance je hájit veřejný zájem, nikoliv vlastní osobní prospěch. To, zda je korupce v osobní prospěch trestná, záleží samozřejmě na zákonech každé dané země. Země, kde taková korupce není trestná, a poslanci tedy mohou prodávat svá místa v parlamentě, nejsou považovány obecně za příliš důvěryhodné.

Neobstojí ani kňučení politiků a komentátorů, že kdyby se prodávání politických postojů za prebendy v Čechách trestně stíhalo, musel by být trestně stíhaný každý politik, a "proč stíhat teď tři rebelující poslance ODS, když předtím nebyl stíhán nikdo". No, někdy a někde se začít musí a případ tří rebelujících poslanců může posloužit k ozdravění společnosti jako odstrašující příklad.

Samozřejmě, o trestní vině či nevině těch poslanců rozhodne až soud a je tedy pokrytecké i kňučení politiků a komentátorů, že si policie osobuje mimořádné pravomoci. Policie poslance do vězení odsuzovat přece nebude.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.6. 2013