Poslechnou romantické humanitární levičáctví Číňani?

24. 5. 2013 / Štěpán Kotrba

Alibismus Daniela Veselého je symptomatický pro všechnu, v zásadě křesťanskou a euroatlantickou, zločinnost. Veselý (aniž si to možná uvědomuje) vnucuje svou morálku druhým. Stejně jako Pissaro, který tak činil ve jménu Boha. A nebo stejně jako Bush, tvrdíc, že ta jeho morálka je ze všech morálek nejlepší. Klouzajíc po povrchu nevědomosti, morálně si Veselý ospravedlňuje, že by z dosahu "šílenců" odstranil vše, čím by si mohli ublížit. Ve jménu lásky k bližnímu, i kdyby ten bližní o tu jeho lásku nestál... Hlavně kvůli expanzi vlastních měřítek morálky, kvůli nadřazené roli soudce. Neřeší šílenství nenávisti, ale vypolstrovaným prostředím a svěrací kazajkou minimalizuje jeho následky a vnucuje tak svými klíči od blázince svoje hodnoty "normality". Tvrdí, že jen to je ono dobro.

V blázinci pro zviřátka naučí romantičtí humanisté i lvy makrobiotickému stravování... Pravda, budou trochu pohublí a dřív chcípnou, ale je na nich přece pácháno dobro... ve jménu antilop. Evoluční biologie (i ekologie) oproti tomu učí přirozenosti chování v prostředí. Učí, ať vnější vliv nezasahuje, či selektivní zásah minimalizuje. Soucit zvnějšku nemá v přírodě místo. A my nemáme právo říkat lvům, že jejich morálka je nemorální. Stejně jako nemáme právo řešit etnický spor Tutsiů a Huttuů. Intervencionismus vede vždy pouze k selektivnímu výběru a porušení rovnováhy v přírodě i v lidské společnosti. Boj makrobiotických aktivistů proti lovcům kožešin vede ke katastrofálnímu přemnožení králíků a desertifikaci jakékoliv krajiny...

Neumíme-li poznat/řešit příčiny mezietnické/mezikulturní/mezináboženské agrese v cizím prostředí (a to po stu letech páchání křesťanského dobra v Africe stále neumíme), měla by platit dávná zásada OSN o nevměšování do vnitřních záležitostí druhých. A zásada rovného přístupu - i ke kalašnikovům (výjimku tvoří proliferace jaderných zbraní - ale ne z důvodu humanismu, ale n. Chce-li si někdo koupit nůž, aby kuchnul svého souseda, taktéž nepátráme, k čemu nůž potřebuje, a nůž mu prodáme. Pokud se někdo chce navzájem zabíjet, stačí k tomu odhodlání a mačety (Rwanda). Sebereme všem Afričanům naostřené předměty?

Jaký je rozdíl mezi mačetou a kalšnikovem, mi ještě žádný humanitární intervencionista a páchač dobra neřekl. V počtu případně mrtvých to přece není...

Trh se zbraněmi vede k nastolení přirozené rovnováhy tam, kde není. Rozdat zbraně lidu je uznání faktu, že moc z onoho lidu skutečně pochází. Zatímco vypolstrovaný blázinec udržuje nerovnováhu, ve které se dají okrádat a zotročovat ti slabší. Třeba celé generace. Protože "my" přece máme "pravdu" (a zbraně o tři generace lepší). Evropané nepřinesli a ani dnes svým selektivním intervencionismem nepřinášejí "rozvojovému světu" dobro, ale neokoloniální podřízenost, závislost a bídu. Kvůli vlastnímu prospěchu. Je na čase si to přiznat.

Hlupáctví evropských a amerických páchačů dobra mělo a má vždy (neo)koloniální charakter. Jsou to zkurvysyni, ale jsou to naši zkurvysyni - to je věta, která ospravedlňuje selektivní intervence. Zatímco emancipační charakter má vždy rozdání zbraní lidu. Někdy stačily kosy, cepy a sudlice (jako v boji za svobodu víry husitů), jinde muškety a hákovnice (Velká francouzská revoluce) či naostřené bambusy (guerillová válka Vietnamců). Rozdáním zbraní k obraně i k útoku za nezávislost (nebo za cokoliv jiného) dosáhl v Africe osvobození černého lidu v mnoha zemích plebejský vůdce a bojovník proti kolonialismu Muammar Kaddáfí, aniž dosáhl míru. Dosáhl ale svobody. Tímtéž dosáhl osvobození mnoha zemí Jižní Ameriky venezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů boje za nezávislost na Španělsku Simon Bolívar. A v Rusku "třídní" vůdce carem porobených mužiků Uljanov, řečený Lenin. Za všemi těmito muži byli mrtví. Ale za všemi těmito muži byla svoboda mas.

Bohužel, je to tak - zbraně emancipují. A my nemáme právo soudit, jestli se jimi vraždí ti správní, nebo ti špatní. Můžeme odzbrojit, můžeme zarazit zbrojní výrobu a výzkum. Ale tím to dobro na světě stejně nevytvoříme.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.5. 2013