Poslechnou romantické humanitární levičáctví Číňani?

24. 5. 2013 / Štěpán Kotrba

reakce na reakci Daniela Veselého "Proč by se český zbrojní průmysl měl podílet na udržování nejhoršího konfliktu od konce 2. světové války?"

Alibismus Daniela Veselého je symptomatický pro všechnu, v zásadě křesťanskou a euroatlantickou, zločinnost. Veselý (aniž si to možná uvědomuje) vnucuje svou morálku druhým. Stejně jako Pissaro, který tak činil ve jménu Boha. A nebo stejně jako Bush, tvrdíc, že ta jeho morálka je ze všech morálek nejlepší. Klouzajíc po povrchu nevědomosti, morálně si Veselý ospravedlňuje, že by z dosahu "šílenců" odstranil vše, čím by si mohli ublížit. Ve jménu lásky k bližnímu, i kdyby ten bližní o tu jeho lásku nestál... Hlavně kvůli expanzi vlastních měřítek morálky, kvůli nadřazené roli soudce. Neřeší šílenství nenávisti, ale vypolstrovaným prostředím a svěrací kazajkou minimalizuje jeho následky a vnucuje tak svými klíči od blázince svoje hodnoty "normality". Tvrdí, že jen to je ono dobro.

V blázinci pro zviřátka naučí romantičtí humanisté i lvy makrobiotickému stravování... Pravda, budou trochu pohublí a dřív chcípnou, ale je na nich přece pácháno dobro... ve jménu antilop. Evoluční biologie (i ekologie) oproti tomu učí přirozenosti chování v prostředí. Učí, ať vnější vliv nezasahuje, či selektivní zásah minimalizuje. Soucit zvnějšku nemá v přírodě místo. A my nemáme právo říkat lvům, že jejich morálka je nemorální. Stejně jako nemáme právo řešit etnický spor Tutsiů a Huttuů. Intervencionismus vede vždy pouze k selektivnímu výběru a porušení rovnováhy v přírodě i v lidské společnosti. Boj makrobiotických aktivistů proti lovcům kožešin vede ke katastrofálnímu přemnožení králíků a desertifikaci jakékoliv krajiny...

Neumíme-li poznat/řešit příčiny mezietnické/mezikulturní/mezináboženské agrese v cizím prostředí (a to po stu letech páchání křesťanského dobra v Africe stále neumíme), měla by platit dávná zásada OSN o nevměšování do vnitřních záležitostí druhých. A zásada rovného přístupu - i ke kalašnikovům (výjimku tvoří proliferace jaderných zbraní - ale ne z důvodu humanismu, ale n. Chce-li si někdo koupit nůž, aby kuchnul svého souseda, taktéž nepátráme, k čemu nůž potřebuje, a nůž mu prodáme. Pokud se někdo chce navzájem zabíjet, stačí k tomu odhodlání a mačety (Rwanda). Sebereme všem Afričanům naostřené předměty?

Jaký je rozdíl mezi mačetou a kalšnikovem, mi ještě žádný humanitární intervencionista a páchač dobra neřekl. V počtu případně mrtvých to přece není...

Trh se zbraněmi vede k nastolení přirozené rovnováhy tam, kde není. Rozdat zbraně lidu je uznání faktu, že moc z onoho lidu skutečně pochází. Zatímco vypolstrovaný blázinec udržuje nerovnováhu, ve které se dají okrádat a zotročovat ti slabší. Třeba celé generace. Protože "my" přece máme "pravdu" (a zbraně o tři generace lepší). Evropané nepřinesli a ani dnes svým selektivním intervencionismem nepřinášejí "rozvojovému světu" dobro, ale neokoloniální podřízenost, závislost a bídu. Kvůli vlastnímu prospěchu. Je na čase si to přiznat.

Hlupáctví evropských a amerických páchačů dobra mělo a má vždy (neo)koloniální charakter. Jsou to zkurvysyni, ale jsou to naši zkurvysyni - to je věta, která ospravedlňuje selektivní intervence. Zatímco emancipační charakter má vždy rozdání zbraní lidu. Někdy stačily kosy, cepy a sudlice (jako v boji za svobodu víry husitů), jinde muškety a hákovnice (Velká francouzská revoluce) či naostřené bambusy (guerillová válka Vietnamců). Rozdáním zbraní k obraně i k útoku za nezávislost (nebo za cokoliv jiného) dosáhl v Africe osvobození černého lidu v mnoha zemích plebejský vůdce a bojovník proti kolonialismu Muammar Kaddáfí, aniž dosáhl míru. Dosáhl ale svobody. Tímtéž dosáhl osvobození mnoha zemí Jižní Ameriky venezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů boje za nezávislost na Španělsku Simon Bolívar. A v Rusku "třídní" vůdce carem porobených mužiků Uljanov, řečený Lenin. Za všemi těmito muži byli mrtví. Ale za všemi těmito muži byla svoboda mas.

Bohužel, je to tak - zbraně emancipují. A my nemáme právo soudit, jestli se jimi vraždí ti správní, nebo ti špatní. Můžeme odzbrojit, můžeme zarazit zbrojní výrobu a výzkum. Ale tím to dobro na světě stejně nevytvoříme.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.5. 2013