Čím zájmům slouží BRICS ?

11. 5. 2013 / Immanuel Wallerstein

Výraz se ujal a z BRICs se stala skutečná skupina, která se pravidelně scházela a později přijala za člena Jižní Afriku, čímž se malé "s" v jejím názvu změnilo na velké "S". Po roce 2001 země BRICS ekonomicky prosperovaly, přinejmenším relativně ve srovnání s jinými státy světosystému. Staly se také tématem velkých kontroverzí. Jsou lidé, kteří považují BRICS za avantgardu boje proti imperialismu. Jiní naopak považují země BRICS za "subimperialistické" agenty vlastního Severu (Severní Ameriky, Evropy a Japonska). A další tvrdí, že jsou obojím.

Svět se podle všeho přizpůsobil post-hegemonickému úpadku moci USA, jejich prestiže a autority tím, že vytvořil multipolární geopolitickou strukturu. V naší současné situaci s nějakými osmi, desíti nebo dvanácti centry významné geopolitické moci jsou BRICS určitě součástí tohoto nového uspořádání. Svými snahami o vytváření nových struktur s celosvětovým dosahem, jako je mezibankovní systém, který má působit souběžně s Mezinárodním měnovým fondem (IMF) a nahrazovat jej, určitě dál oslabují moc Spojených států a dalších segmentů starého Severu ve prospěch Jihu, nebo aspoň samotných BRICS. Jestliže se antiimperialismus definuje jako omezování moci Spojených států, pak BRICS určitě představují antiimperialistickou sílu.

Vedle geopolitiky ovšem záleží také na jiných věcech. Musíme vzít v úvahu také vnitřní třídní boje v zemích BRICS, vzájemné vztahy mezi těmito zeměmi a jejich vztahy k zemím Jihu mimo BRICS. Ve všech těchto třech ohledech je vysvědčení BRICS přinejmenším pochybné.

Podle čeho můžeme soudit na vnitřní třídní boje v zemích BRICS? Jedním ze standardních způsobů je podívat se na stupeň polarizace vyjádřený Giniho koeficientem nerovnosti. Dalším je zjistit, kolik státních peněz se používá na snižování chudoby v nejnuznějších vrstvách. Z pěti zemí BRICS se dokázala v těchto ukazatelích významně zlepšit pouze Brazílie. V některých případech jsou tyto ukazatele horší než dejme tomu před dvaceti lety, přes vzrůst HDP.

Když se podíváme na vzájemné ekonomické vztahy mezi zeměmi BRICS, Čína zastiňuje všechny ostatní v růstu HDP a akumulovaných aktivách. Indie a Rusko podle všeho pociťují nutnost chránit se před silou Číny. Současné a potenciální investice Číny do klíčových odvětví Brazílie a Jižní Afriky podle všeho tyto dva členy BRICS poškozují.

Pokud jde o vztahy zemí BRICS k ostatním zemím Jihu, slyšíme stále častější stížnosti, že způsob, jakým se chovají ke svým bezprostředním (i méně bezprostředním) sousedům, se příliš podobá způsobu, jakým se chovaly Spojené státy a starý Sever. Někdy jsou země BRICS obviňovány, že nejsou "subimperialistické", ale prostě imperialistické.

Dnes se země BRICS zdají být tak důležité kvůli mírám růstu dosahovaným zhruba od roku 2000, výrazně vyšším než míry růstu starého Severu. Bude to ale pokračovat? Míry růstu BRICS už začínají klesat a podle všeho je dohánějí jiné země Jihu -- Mexiko, Indonésie, Jižní Korea, Turecko.

Vzhledem k celosvětové depresi, ve které se pořád nacházíme, a malé pravděpodobnosti významného oživení v následujících desetiletí, je velmi pochybné, že by za takových deset let nějaký analytik Goldmana Sachse viděl opět budoucnost ekonomiky v zemích BRICS. Málo pravděpodobné je dokonce i to, že země BRICS budou pravidelně se scházející skupinou s údajně společnou politikou.

Strukturní krize světosystému pokračuje příliš rychle a příliš mnoha nejistými způsoby na to, abychom mohli předpokládat dostatečnou relativní stabilitu, která by umožnila skupině BRICS jako takové sehrávat nějakou speciální roli, ať geopoliticky nebo ekonomicky. Tak jak se to stalo se samotným pojmem globalizace, BRICS může nakonec zůstat jen přechodným jevem.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 352, 1.5.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Vytisknout