Na (ne)čestné nám nesahejte

20. 4. 2013 / Marek Řezanka

A aby tento ministrův postoj nezůstal osamocen, zastal se Kalousek i "slušného" pana Julínka. "Tomáše Julínka znám jako čestného muže a jsem si stoprocentně jist, že on sám se nikdy neobohacoval."

Bingo. Policie může sbalit fidlátka a začít šetřit. Tedy nikoli vyšetřovat, ale uspořit tím, že nic šetřit nebude.

Ještě že toho Kalouska máme. Vyšetřovatelé by se s ním mohli vždy poradit, zda se danou kauzou zabývat mají, či nikoli -- hned by bylo na světě krásněji.

"Jako šéf úřadu, který garantuje zákony o majetku státu a oceňování majetku, mohu naprosto autoritativně říci, že pokud někdo opravdu nerozumí těmto normám a neumí vyčíslovat škody, tak je to úřad pana plukovníka Martince a tímto úřadem oslovovaní znalci. Takže si myslím, že advokáti Tomáše Julínka to budou mít snadné", sdělil -- jak sám zmínil -- autoritativně -- Miroslav Kalousek a dal najevo, že mu nějaký plukovník, tedy konkrétně Martinec a jeho úřad mohou vlézt na hrb. Kde že jsme to již od vrcholného politika slyšeli mluvit o "bandě plukovníků?"

Poškodilo předání části letecké záchranné služby do rukou soukromých firem stát, nebo ne? Byly tyto smlouvy výhodné pro stát, nebo pro někoho úplně jiného? A jak nazírat na další systémové a systematické kroky vlády, kdy je postupně sektor sociálních věcí a zdravotnictví privatizován, protože stávající funkce státu jsou v těchto oblastech (záměrně) privatizovány?

Důvod, proč se ministr Kalousek neustále ozývá tam, kde by měl ministr mlčet, je zřejmě ten, že ministr sám byl kdysi ještě jako náměstek vyšetřován ve spojitosti s nákupem padáků, které padaly až příliš rychle. Svou politickou klinickou smrt tehdy přežil, aby se z popela starého Kalouska zrodil Kalousek zcela nový. Vždy o krok před všemi soupeři. Jeho oponenti (např. Rath, Lessy či John) jsou již dávno mimo arénu, v níž jde o politickou moc. Kalousek setrvává dál. Stále připravený se bít a hájit. Není nad to, když někdo zcela zřetelně a bez všech obezliček běžných v demokratickém státě, stanoví, kdo je člověk slušný, a kdo lotr, po kterém je nutné jít.

"To myslíte vážně, že mě voláte k odpovědnosti? Vaši lidé v krajích kradou, ani poledne nedrží. A vy z toho viníte ministra financí?" Takto se Kalousek loni vymezil vůči kritice ze strany sociální demokracie.

Pro řadu občanů České republiky je již delší dobu nejhorší stav, kdy nevidí jasně fungující právo stylem "padni komu padni", zato přicházejí o poslední iluze. Pokud ještě nějaké měli. Komu mají věřit? "Cattanimu v skukních", tedy Bradáčové? Lessymu? Nebo snad Rathovi, po jehož obhajobě si mnozí lidé klepali na čelo, protože nemohli uvěřit, že by se proti jednotlivci všichni okolo spikli? To musí být přece paranoik, no ne? Nebo prostě a jednoduše -- nemají věřit nikomu? Dá se ale v takové společnosti, kde se nikomu nevěří, ještě žít?

Možná, že právě to je předmětem pokusu muže, který se kdysi věnoval chemii, aby přešel na pracoviště ryze nechemické, o to výbušnější. V laboratořích se pokusných králíků, zda s experimenty souhlasí, nikdo neptá. Na nás potom je si uvědomit, že mezi námi a laboratorními králíky nejspíš nějaký ten rozdíl bude.

Vytisknout