Po kom se (ne)jde

19. 4. 2013 / Marek Řezanka

Mnohem horší zprávou než tou, že se vysoce postavený politik choval korupčně, by byla informace, že je zde možné obvinění vykonstruovat -- v podstatě na kohokoli.

Následující tvrzení totiž nevypustil ze svých úst exhejtman a exministr zdravotnictví Rath, ale do éteru ho vyslala pražská nejvyšší státní zástupkyně, Lenka Bradáčová: "Je to vyrobený na mě. Z ÚOKFK (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality). Čekala jsem, kde to Martinec prodá."

Co si o tom celém, tedy o údajném komplotu chystaném na Bradáčovou prostřednictvím pochybných kontaktů jejího manžela, s nímž ale prý Bradáčová již delší dobu nežije a nemá s ním nic společné, má myslet český občan? Zvláště, vzpomene-li si na loňské horké léto, kdy se lidé stavěli za Pospíšila a ukazovali ty ty ty na nového ministra spravedlnosti Blažka právě v souvislosti s Bradáčovou. Blažek byl tehdy veřejností vnímán jako někdo, kdo má s Bradáčovou -- symbolem naděje na obnovení pošramocené pověsti právního státu v České republice -- zamést.

Světe div se, novým ochráncem Bradáčové není nikdo jiný než sám Pavel Blažek.

Na tiskové konferenci po jednání vlády přirovnal ministr spravedlnosti chování protikorupční policie vůči Bradáčové k metodám běžně užívaných v 50. letech.

"Nejde o nic víc a o nic méně než o to, jestli je policie při své činnosti vázána zákony této země, nebo není, tak jsem zasáhnout musel... Pokud si policie na jakémkoli úseku a na jakékoli úrovni myslí, že se zbaví státního zástupce, který trvá na dodržování zákonů, metodami z roku 1950, tak se musí šeredně mýlit," zatroubil Blažek na poplach.

Pokud k takovýmto přirovnáním dochází ministr spravedlnosti, jaké paralely má nacházet veřejnost? Co si má například myslet o laxním přístupu ministra Kubiceho k celé kauze? A jak se zpětně dívat na odvolání bývalého policejního prezidenta Lessyho, který stále ještě může skončit i v teplákách -- a který si to velice rozlil u ministra financí, M. Kalouska?

Máme snad nabýt dojmu, že je myslitelné, aby se tu nějaké mocenské skupiny zbavovaly nepohodlných osob pomocí vykonstruovaných procesů? To by byla zpráva velmi závažná -- a naprosto děsivá. Pouze by prohlubovala nedůvěru lidí ve spravedlnost, v právní stát, v cokoli. Čekal bych, že právě v souvislosti s těmito výroky a těmito podezřeními bude vyvolána celospolečenská debata. Že k tomuto problému se vyjádří premiér země, který se svého času pustil do tajemných anonymních plukovníků, kteří podle něho mají v zákulisí tahat za nitky politiky.

Místo toho premiér země víří prach kolem jedné běžné personální výměny v ústavu, který by s politiky neměl mít společného vůbec nic. Už proto, aby nevznikala podezření, že pracuje na zakázku té či oné strany, ale že přistupuje ke své činnosti čistě vědecky a profesionálně.

Pochybnosti bývají někdy horší než případná chmurná realita. Dávají totiž prostor k fantazii a panice. Je na představitelích této země, aby začali o totalitě méně mluvit -- a více se snažili činy vyvrátit podezření, že se k totalitním praktikám uchylují. O nejvyšším čase nemá ani cenu se zmiňovat, ten již dávno uplynul.

Vytisknout