Po kom se (ne)jde

19. 4. 2013 / Marek Řezanka

Pokud si občan České republiky přečte slogan: "Už po mě jdou" a následně zahlédne větu: "Je to vyrobený na mě", napadne ho nejspíš jediné: Zase ten Rath. Jednou ho přece chytli s krabicí plnou peněz (třebaže se na bankovkách údajně Rathovy otisky prstů nenašly), tak co se stále řeší? Řešit by se mělo, zda člověk, který prošel médii jako největší korupčník v Čechách, se skutků, z nichž je viněn, skutečně dopustil. A zda byla v jeho případě vskutku nutná téměř rok dlouhá vazba, která stále trvá. Vinu nemají posuzovat média, ale soudy.

Mnohem horší zprávou než tou, že se vysoce postavený politik choval korupčně, by byla informace, že je zde možné obvinění vykonstruovat -- v podstatě na kohokoli.

Následující tvrzení totiž nevypustil ze svých úst exhejtman a exministr zdravotnictví Rath, ale do éteru ho vyslala pražská nejvyšší státní zástupkyně, Lenka Bradáčová: "Je to vyrobený na mě. Z ÚOKFK (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality). Čekala jsem, kde to Martinec prodá."

Co si o tom celém, tedy o údajném komplotu chystaném na Bradáčovou prostřednictvím pochybných kontaktů jejího manžela, s nímž ale prý Bradáčová již delší dobu nežije a nemá s ním nic společné, má myslet český občan? Zvláště, vzpomene-li si na loňské horké léto, kdy se lidé stavěli za Pospíšila a ukazovali ty ty ty na nového ministra spravedlnosti Blažka právě v souvislosti s Bradáčovou. Blažek byl tehdy veřejností vnímán jako někdo, kdo má s Bradáčovou -- symbolem naděje na obnovení pošramocené pověsti právního státu v České republice -- zamést.

Světe div se, novým ochráncem Bradáčové není nikdo jiný než sám Pavel Blažek.

Na tiskové konferenci po jednání vlády přirovnal ministr spravedlnosti chování protikorupční policie vůči Bradáčové k metodám běžně užívaných v 50. letech.

"Nejde o nic víc a o nic méně než o to, jestli je policie při své činnosti vázána zákony této země, nebo není, tak jsem zasáhnout musel... Pokud si policie na jakémkoli úseku a na jakékoli úrovni myslí, že se zbaví státního zástupce, který trvá na dodržování zákonů, metodami z roku 1950, tak se musí šeredně mýlit," zatroubil Blažek na poplach.

Pokud k takovýmto přirovnáním dochází ministr spravedlnosti, jaké paralely má nacházet veřejnost? Co si má například myslet o laxním přístupu ministra Kubiceho k celé kauze? A jak se zpětně dívat na odvolání bývalého policejního prezidenta Lessyho, který stále ještě může skončit i v teplákách -- a který si to velice rozlil u ministra financí, M. Kalouska?

Máme snad nabýt dojmu, že je myslitelné, aby se tu nějaké mocenské skupiny zbavovaly nepohodlných osob pomocí vykonstruovaných procesů? To by byla zpráva velmi závažná -- a naprosto děsivá. Pouze by prohlubovala nedůvěru lidí ve spravedlnost, v právní stát, v cokoli. Čekal bych, že právě v souvislosti s těmito výroky a těmito podezřeními bude vyvolána celospolečenská debata. Že k tomuto problému se vyjádří premiér země, který se svého času pustil do tajemných anonymních plukovníků, kteří podle něho mají v zákulisí tahat za nitky politiky.

Místo toho premiér země víří prach kolem jedné běžné personální výměny v ústavu, který by s politiky neměl mít společného vůbec nic. Už proto, aby nevznikala podezření, že pracuje na zakázku té či oné strany, ale že přistupuje ke své činnosti čistě vědecky a profesionálně.

Pochybnosti bývají někdy horší než případná chmurná realita. Dávají totiž prostor k fantazii a panice. Je na představitelích této země, aby začali o totalitě méně mluvit -- a více se snažili činy vyvrátit podezření, že se k totalitním praktikám uchylují. O nejvyšším čase nemá ani cenu se zmiňovat, ten již dávno uplynul.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.4. 2013