Já už tu dávno nebudu, ale co mé děti, vnuci, budou mít co jíst?

19. 4. 2013 / Jiří Baťa

Zamyslím-li se nad konstatováním páně premiérovým, nenacházím žádný náznak či prvek sociálního cítění nebo snahu tuto "navýsost povzbuzující zprávu" mírnit snahou vlády o jiné, než naznačované řešení. Je nošením dříví do lesa psát o tom, kolikrát již bylo na adresu této "odpovědné" vlády připomenuto, kde jsou příčiny stavu naší současné ekonomiky a společnosti a jaké jsou možnosti učinit výraznou změnu tohoto stavu. Jak jinak, vláda ani nikdo z pravicových poslanců nemá zájem o tyto nevyvratitelné skutečnosti. Nebude od věci to těmto reformátorům připomenout.

Tyto skutečnosti jim jsou moc dobře známy, protože jsou jedněmi z těch, kteří se následně podíleli na udržování, neřku-li rozvoji tohoto přístupu a stavu v české politice. Proto odvracejí nejen zrak, ale i tvář a celé své tělo od těchto skutečností, jako by se jich to netýkalo. Mají k tomu zcela jistě více než mnoho důvodů, protože přiznat a řešit tyto skutečnosti, notabene charakteru těžkých trestných činů by pro ně znamenalo přiznat svou účast a podíl na těchto událostech a co hlavně, vydali by se v šanc trestnímu stíhání. Kdyby jen to, je totiž reálné nebezpečí, že by rovněž přišli o nemalé majetky a peníze (kromě těch, které mají "ulity" ve Švýcarských a jiných bankách). Chci jen věřit, že ani toto Plzákovo známé "zatloukání" je nespasí a přijde doba, kdy budou muset skládat účty lidu této, jejich zásluhou na dlouhé roky zbídačené země.

Ať už tak či onak, pozastavme se nad sdělením pana premiéra. Zcela nepokrytě přiznává (a současně blafuje) skutečnosti, nad kterými se nijak "nepohoršuje", prostě je suše konstatuje, jako by šlo o zdražení chleba o padesát haléřů. Těžko si dnes představit situaci za 30-40 let a je proto s podivem, jakou prognózu notabene s jakou jistotou ji premiér Nečas sděluje. Přesto jeho sdělení vyznívá jako neodvratitelné skutečnosti, které nastanou, pokud... a jsme u merita věci. Ano, záměr, který Nečas a vláda sleduje, musí být něčím odstrašujícím podložen. Ten záměr spočívá v prosazení důchodové reformy stůj co stůj a protože jeden ze základních bodů reformy je i II. důchodový pilíř, který se klienty ani zdaleka nenaplňuje podle očekávání, proto se musí sáhnout po "zbrojním arsenálu" typu zastrašování potenciálních důchodců kolem r. 2050. To by bylo, aby se toho nezalekli. Proto premiér Nečas vyrukoval s velmi černou vyhlídkou, kterou počastoval (a hlavně pořádně vylekal) mladé lidi, které by rád získal do II. důchodového pilíře. Jinými slovy, lidé narození v roce 1981 za předpokladu příjmu 20 tisíc korun měsíčně (kolik jich asi je?), mají reálnou šanci v r. 2050 dostávat důchod "neuvěřitelných" 6.400 Kč v současné hodnotě. K tomu pan premiér neopomněl dodat (varovat), že na tom o mnoho lépe nebudou ani jiné ročníky (to aby si nahnal do II. pilíře i další, než ty, kterým je toto sdělení určeno). Vezmeme-li v potaz zmíněný důchod v současné hodnotě s ohledem na možné další omezování na jedné a zdražování a vyšší (a možná další a nové) poplatky, případně další okolnosti (inflace pod.) přiměřeně dnešní době, pak nám premiér Nečas sděluje, že nebudou-li respektovat "zabezpečení" důchodu ve II. pilíři, národ vymře hlady, pokud se mezi sebou nepovraždí z titulu kořistnictví, aby se jedinec či smečka vůbec mohli udržet při životě. To ovšem panu premiérovi, ale ani ministru Kalouskovi a dalším současným vládním a stranickým potentátům nemusí vůbec vadit, protože za velmi, ale opravdu velmi příznivých okolností, o kterých bych rád velmi silně pochyboval, by mohli být hodně "za vodou", pokud je ten nahoře nepozve k sobě.

Aby toho nebylo málo, pan premiér také vyjevil opatření, které je nutné přijat, tedy způsob, jak krušným létům předejít. Poznamenávám, že to nejsou nějaké vstřícné a bez problematické opatření, protože je to dáno stylem "buď a nebo". Opatření jsou totiž natolik dimenzována, že kterákoliv z předložených variant nemůže normálního občana nechat v klidu. Úvodní suma 45 miliard loňského schodku má být výstrahou a varováním před dalšími možnými opatřeními, které lze v podstatě chápat jako krok "z bláta do louže". Premiér háže procentními numery tak brilantně, až se z toho zatočí hlava. Tak např. pokud by se neuskutečnila vládou plánovaná důchodová reforma, bylo by zapotřebí zvýšit sazbu pojistného z 28 % na 40 %, nebo by se musela zavést jednotná sazba DPH ve výši 26 %. Nebo, podotýká premiér, zvýšit firemní daň z nynějších 19 % na 38 %. A nakonec poslední z možných variant, snížit všechny penze o třetinu. Opravdu bohatá nabídka od premiéra Nečase, stačí si vybrat!

To ale není zdaleka všechno. Premiér Nečas si je dobře vědom toho, že má v zádech ČSSD, která s takovými kroky nejen nesouhlasí, ale hodlá učinit takové, které by měly situaci řešit odlišnými způsoby. Proto premiér Nečas neopomněl " pro výstrahu" vystřelit signál, upozorňující či varující před jejími důchodovými recepty, jako např., že pokud by své záměry realizovala, 60 % důchodů by se dostalo pod hranici bídy. Jenom poněkud zapomněl konstatovat současnou situaci, kdy procento důchodců na hranici či pod ní je již také řádově v několika desítkách procent. K tomu dodal, že "právě tomu se chtějí vyhnout"! Jak velkorysé! Také se opřel do "zlovolné" proti reformní kampaně levice, která by znamenala v případě jejího vítězství zrušení II. důchodového pilíře. Pozornost zaslouží ona "zlovolnost" levice, jakoby pravice konala jen dobrodiní a vše pro spokojenost občanů. To je ze strany premiéra pokrytectví, které nemá obdoby, nicméně to zas od něj není nic překvapivého. Znovu to jen potvrzuje, jak moc jim záleží na tom, aby se II. pilíř realizoval a zdárně naplňoval ošálenými klienty. Pro tyto účely chystá vláda velkou informační a náborovou kampaň, která bezesporu bude stát několik milionů, jak jinak, z peněz daňových poplatníků. Premiér Nečas si věří natolik, že vláda ponechává původní termín, tj. do konce června s přesvědčením, že se to té doby do II. pilíře přihlásí kýžených půl milionu klientů starších 35 let. Cílem vládního kabinetu je rovněž úsilí, aby do 30 let získala pro dodatečný důchod čtvrtinu až třetinu státní penze polovinu obyvatel. S jídlem roste chuť, říká si vláda, tak proč si neklást vysoké (byt stěží reálné) předpoklady a cíle. Jako by tu měla být navěky.

Je vůbec pozoruhodné, v jaké dlouhodobé, statisticky (ne)přesnými čísly podložené predikální oblasti se premiér Nečas a vláda pohybují. Je to však fušování do řemesla kartářkám, věštkyním z koule, neřku-li Sybyle, Nostradamovi či dokonce Mayům a jiným expertům na předpovídání budoucnosti. Je to jen predikce, alias zbožné přání snad ani ne tak naplnění toho, co tak jednoznačně a z jistotou předvídají, ale spíše zbožné přání naplnění a realizace jejich záměrů, které zcela jistě nejsou vedeny humánním, sociálním či prostě lidským cítěním pro dobro lidu českého národa. Není to poprvé, kdy nám tzv. "valili šrouby do hlavy", když nás tato vláda strašila Řeckem, kdy nám předkládala katastrofické scénáře, nebo občanů zasílala složenku na 125 tisíc korun dluhu, protože ty peníze prý sami občané "prožrali". Nu což, každý volí svoji speciální taktiku, jak se národu znelíbit. Této vládě se to daří mimořádně dobře. Chce zřejmě ještě nějakou tu dávku trpělivosti (občané jí ještě mají zřejmě dost a dost, když se k vládnímu neřádstvu nejsou schopni sjednotit a razantně postavit), než se naplní známém přísloví: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se v ní vláda sama utopí". Bohužel, ze strany občanů nějaká aktivita jí v tom napomoci a tragedii co nejdříve skončit, jaksi chybí. Takže Černý Petr občanů i Velký Petr Nečas ve vládě mají své opodstatnění. Teď už nezbývá než čekat, jak to dopadne.

Vytisknout