Kravíny, seno a voloviny

18. 4. 2013 / Milan Daniel

Karel Dolejší má do jisté míry pravdu, k poměrům v někdejších kravínech socialistických družstev, potažmo k poměrům v družstvech samých, jsem byl ve své poznámce nekritický. Člověk si prostě někdy rád minulost idealizuje, zvlášť když se musí potýkat s nevábnou přítomností.

Nemohu mu však dát za pravdu v tom, že by si premiér této země neměl "kravínů" v širším kontextu toho slova hledět, více než "sena" v podobě problémů, jež jsou pro většinu lidí po téměř čtvrtstoletí od pádu minulého režimu podstatně méně důležité.

Po roce 1990 začala rozsáhlá destrukce -- nikoliv nutná transformace -- systému zemědělského družstevnictví, jehož důsledkem je dnes potravinová závislost ČR v některých komoditách.

Ze zprávy ČSÚ o české potravinové bilanci za rok 2012 mj. vyplývá, že naše země je soběstačná jen ve výrobě obilí a mléčných výrobků, zatímco všechny ostatní komodity, zejména maso a masné výrobky, se musí dovážet. Jen krátce cituji:

Dovoz masa a masných výrobků do České republiky vykázal za roky 2000-2011 extrémní růst.

V hodnotě byl v roce 2011 téměř devětkrát vyšší než v roce 2000, což byl absolutně nejvyšší nárůst potravinářské komodity dovážené v tomto období do ČR. Dodavateli jsou především země unie -- v roce 2000 dovezla ČR masa a masných výrobků za 2,2 mld. korun, z toho z EU 27 za 1,8 mld. korun, ale v roce 2011 už celkově za 22,1 mld., z čeho na dodavatele z EU 27 připadalo masa a masných výrobků za 19,8 mld. korun. Na obrovském celkovém přírůstku dováženého masa a masných výrobků participovaly dovozy z EU z 91 %.

Ani někdejší Československo nebylo ve výrobě masa soběstačné (pamětníci si jistě vzpomenou, jak prezident Novotný v jednom ze svých projevů např. "uklidňoval" lidi stojící ve frontách známým "souzi a soušky, maso bude!"). Nemohu se však zbavit -- ač zemědělský laik -- dojmu, že soudruzi z polistopadových vlád udělali někde chybu. Vyrovnání se s minulostí nelze přece redukovat jen na to, co obsahují archivy.

Historie zemědělských družstev obsahuje velmi temné stránky, navždy poznamenala osudy tisíců lidí a to, co komunisté při kolektivizaci dělali, byly neodpustitelné zločiny. Mnoha lidem však v zájmu přežití nezbývalo, než se na nové poměry adaptovat a výhody, jež družstevní systém poskytoval, využít. Část těchto družstev tak v osmdesátých letech minulého století již představovala na tehdejší poměry relativně úspěšné zemědělské podniky, mezi nimiž čněly Dolejším s despektem zmiňované Slušovice. Ani tyto podniky nebyly bez chyb. Co si však myslet o šafáři, který nechá kvůli opravitelným vadám zničit nenahraditelné investice -- například ony kravíny - na nichž by mohl stát úspěšný systém? Co jiného, než to, že šafář je vůl, neřku-li zločinec, který páchá voloviny, spíše však zločiny?

To, že je české maso, masné (ale dnes i mléčné) výrobky či cukr (připomenu likvidaci moderního cukrovaru v Hrochově Týnci) vytlačováno komoditami z dovozu, je špatně. Z jednoduchých příčin. Ze strategických i jiných důvodů je vždycky lépe spoléhat na tu příslovečnou ruku na konci vlastního ramene. Mj. má ta ruka co dělat a nemusí házet třeba peníze ze sociálních dávek do výherních automatů. Není mi jedno, když z českého venkova mizí stavby, které tvořily fundament jeho možné hospodářské prosperity.

Za to je premiér této země odpovědný, stejně jako jeho vláda. Podobně ovšem jako jiní premiéři a jiné polistopadové vlády, které např. vyjednaly při vstupu do unie skandálně diskriminační přístupové podmínky.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.4. 2013