MONITOR JANA PAULA:

Mariánský sloup je především památka kulturně-historická

19. 4. 2013 / Jan Paul

Přiznám se, že jako křesťan nejsem příliš nadšeným vyznavačem mariánského kultu, tíhnu zatím k protestantismu, avšak přesto jsem za to, aby Mariánský sloup byl opět vztyčen. Proč? Protože to je především kulturní historická památka, a je trapné, když i dnes, v době moderní se snahou o pluralismus, se z otázky umístění tohoto symbolu stává politikum a náboženská rozepře. Naprosto souhlasím se Štefanem Švecem, že lidé, kteří téhle zemi a v téhle době hrozí rekatolizací, zůstali myšlením v 19. století.

Ano, na Staroměstském náměstí už stojí pomník Jana Husa, proč by tam v zájmu vyváženosti nemohl znovu stát Mariánský sloup, když jak píše Štefan Švec: Českou krajinu formují pohanské mohyly, barokní kostelíky i husitská bojiště a města? Navíc sloup nebyl symbolem ponížení Čechů, byl vztyčen jako poděkování za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648. S největší pravděpodobností opilí Franta Sauer spáchal spolu s ostatními obyčejný vandalský čin, a je jedno, zda za pomoci hasičů či fanatického davu.

PhDr. Vladimír Sakař, CSc. z historické společnosti pro aktualizaci odkazu české reformace Veritas, která se velmi angažuje proti vztyčení Mariánského sloupu, ve svém dopise sborům, náboženským obcím, a sborovým společenstvím v České republice velmi účelově píše, že "nešlo o čin směřující proti veřejnému zájmu ani o vandalství, protože nebylo na Frantu Sauera, který se svým činem nijak netajil, ani na žižkovské hasiče podáno trestní oznámení". To že nebylo uplatněno právo ještě přece neznamená, že čin nebyl vandalismem.

Významná barokní památka od tehdejšího předního sochaře Jana Jiřího Bendla nebyla symbolem vítězství Habsburků, jak si zanícený anarchista Franta Saer myslel, a stejně tak ani figury andělů v nárožích Mariánského sloupu nebodají do českých lidí, ale přemáhají ďábly symbolizující válku, mor, hlad, a herezi. Při obléhání Švédy se Pražané modlili u gotického obrazu Panny Marie Rynecké, který visel na domě č. p. 20 na Staroměstském náměstí. Když boje skončily, vděční obránci města ho umístili do skříňky kapličky v podstavci sloupu.

Vykládat dnes vztyčení Mariánského sloupu jako symbol katolictví je naprostý nesmysl. Avšak PhDr. Vladimír Sakař, CSc. v dopise náboženským obcím přesto píše : " Svědectvím o tom, jak významná úloha byla sloupu přisuzována, je Škrétův obraz známý z rytiny z roku 1661, zobrazená mapa Evropy zřetelně ukazuje, kam až má sahat moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejen jižní a jihozápadní římskokatolickou Evropu a střední Evropu obsazenou po Vestfálském míru, ale i východ a sever Evropy, které "patřily" pravoslavným a protestantům".

Podle PhDr. Vladimíra Sakaře, CSc. bylo tak nepřímo naznačeno, že tento sloup má být středem budoucí tzv. jednotné Evropy, ovšem s jediným náboženstvím, a to potridentským římským katolicismem. Je opravdu velmi úsměvné sledovat, jak lze účelově interpretovat "pouhé" umělecké dílo, či umělcovu představivost, a i kdyby tehdy Škréta dostal takovou oficiální zakázku, dnes už žijeme v naprosto jiné době. Takže pane Batěku, abych dostál vaší výzvě, jako pražský umělec nepodílející se na prezidentské kampani nemlčím a vyjadřuji svoji radost z toho, že Mariánský sloup se snad vrátí na Staroměstské náměstí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.4. 2013