Mrtví pod rozlišovací schopnost

19. 4. 2013

Ano, v Bostonu zemřeli lidé, s pravděpodobností hraničící s jistotou lidé většinou hodní a nevinní, nic netušící, věnující se svým koníčkům, nebo trávící podle svého vkusu poklidné sváteční odpoledne, píše Karel Milička.

Ano, je to šílené, hrozné a děsí mě (i s ohledem na další život mých dětí v tomto státě -- netvařme se, že Boston je dnes moc daleko), že se vůbec něco takového děje.

Ano, opravdu se bojím.

V souvislosti s tím mě však napadla kacířská myšlenka. Zděsila mě totiž ještě více smršť servilní zpravodajské angažovanosti a nebezpečných náznaků, odkud vlastně útok, atentát, bestiální čin (říkejte si tomu, jak chcete) přišel.

Musel jsem si totiž položit základní otázku: proč se naše media pokoušejí vyvolat v tomto případě tak značné emoce a v jiných případech (mnohdy svými dopady mnohem tragičtějšími) jsou téměř netečná, o jaké hodnoty jsou tedy bostonští mrtví, ranění a zmrzačení "lepší lidé".

O co jsou všímavosti a soustrasti hodnější jako obyvatelé tohoto zmršeného světa než desítky těch, kteří denně umírají na podobné teroristické útoky v jiných koutech zeměkoule?

O co nešťastnější a zoufalejší jsou pozůstalí po těch, kteří po desítkách tisíc podléhají podvýživě nebo na nemoci plynoucí z neskutečné bídy a nezájmu naší "bohaté? -- ten otazník není překlep" civilizace?

O co méně bolí smrt blízkých ty, kteří zakoušejí krutosti přírodních katastrof. A tak v našich mediích, "hluboce raněných bolem" z mrtvých v Bostonu a pro evropskou politiku "tragickou ztrátou téměř devadesátileté M. T.", jakoby vůbec netrpěli lidé při zemětřeseních v Íránu a Pákistánu.

Ti všichni výše jmenovaní jsou produktem nezájmu, hrubé netečnosti nás všech, a možná paradoxně sobecké lhostejnosti i těch, kteří si šli "jenom" zaběhnout maraton do Bostonu a pouze za letenku z Evropy si mohli dovolit zaplatit tolik dolarů, kolik by stačilo někde ve "třetím světě" celé vesnici k přežití na několik měsíců. Pravda, skromně placení profesionálové z NHL v Bostonu ten večer nehráli a možná jsme tím ušetřili na každém z nich nějakou malou částku.

Tyto mrtvé neoplakáváme, mediálně jsou nezajímaví, nikdo jim na veřejném místě pod bdělým dohledem kamer nezapálí svíčku.

Jejich životy (nebo spíše smrt?) jsou pod naše (a hlavně mediální) rozlišovací schopnosti. Nechci malovat čerta na zeď, ale asi toho budeme brzy velice litovat.

Teroristická hrozba a politické hry
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.4. 2013