Kravíny a ÚSTR

17. 4. 2013 / Milan Daniel

Jeden kravín mám u baráku. Prodává se v něm stavební materiál a motorky. Další kravín, který jsem dnes míjel, když jsem jel ke třetímu kravínu, obsahoval polský nábytek a zahradnické potřeby. K tomu cílovému kravínu jsem jel pro stavební materiál z demolice. Velkokapacitnímu zařízení pro ustájení dojnic někdy ze sedmdesátých, možná osmdesátých let minulého století už chyběla střecha, k nebi trčely jen trámy střešní konstrukce. "Vypadají docela zdravě", prohodil jsem k šéfovi demoliční firmy. "Jsou netknuté", odpověděl. "Všechno dřevo je už prodané". "A proč se to bourá?", zajímalo mne. "Koupil si to tu jeden bohatý pán", pravil. "Bude tu stavět dům". Nevím, kolik je v zemi české, markrabství moravském a vévodství slezském bývalých kravínů. Kravínů, které spolutvořily páteř českého zemědělství. Kravínů, v nichž bylo ustájeno takové množství hovězího dobytka, že se obyvatelé historických zemí nemuseli ptát na původ masa, pili české mléko a máslo, byť téměř jediné na trhu, vonělo.

Premiér této země nemá starost o kravíny. O to větší ji má o to, aby se Ústav pro studium totalitních režimů nedostal do nesprávných rukou. Mohlo by se totiž mj. zjistit, že ten totalitní režim na jedné straně sice zavíral lidi za jejich nekonformní názory, na straně druhé ale například zajišťoval obyvatelům této země potravinovou soběstačnost. Což není správné, odporuje to zákonu trhu. Jinde přece to hovězí, to mléko, máslo, sýry, jogurty a další dovedou vyrobit levněji. Všechny ty málo produktivní Božky a jejich Lojzové se musí přizpůsobit a pak samozřejmě jinou práci najdou. Jen nesmí být líní se za ní z těch svých domečků, které si za totality postavili, stěhovat. Jen se musí v moderních skladech a montovnách podvolit požadavkům trhu práce. Výživu mají zajištěnou levnými poživatinami s optimální skladbou, povolenou hladinou éček a kaloricky hodnotnou. A kravíny? Ty symboly totality?

Využití najdou. A nenajdou-li, žádná škoda, nechť si je koupí a zplanýrují bohatí -- a soběstační -- pánové...

Nám to je přece jedno. Anebo ne? Nebo se podle svých možností vzepřeme a opřeme se znovu nohama o tuto zem a rukama o svou práci?

Není to nemožné. Ale abychom změnili situaci nejen na vlastním dvorku, musíme nejen žehrat, ale dostatečně chtít.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.4. 2013