"Čečnoslovensko" a kulturní diplomacie ve prospěch České republiky v zahraničí

20. 4. 2013 / Jan Čulík

Nemůže být výmluvnějším argumentem pro potřebu podpory kulturní diplomacie formou českých studií v zahraničí než nynější zmatek na sociálních sítích v USA, když si Američané v případě útočníků v Bostonu pletou Čečensko s Českem... Velvyslanectví ČR v USA muselo vydat prohlášení, že Česko není Čečensko... :) ZDE

Není to opravdu zoufalé, když je povědomí o České republice v zahraničí dnes tak malé, že musí velvyslanectví vydávat prohlášení, že Česká republika není v Asii a není to Čečna?

A nemělo by se proti tomu dlouhodoběji a strategičtěji něco dělat? Milí páni ministři a poslanci?

Jak to dopadne s takovouto mírou mezinárodního povědomí o České republice, až dojde k nějaké skutečné mezinárodní krizi a o osudu České republiky budou rozhodovat lidé se znalostmi tohoto druhu o ní?

K tomu: Jan Čulík, V rychle se destabilizující Evropě by měla Česká republika se středoevropskými spojenci zahájit projekt kulturní diplomacie ZDE

Jan Čulík, ČR nemá v občanstvu na Západě strategické spojence ZDE

Štefan Švec: Praha? Neznám ZDE

P.S. Dva čtenáři mi napsali, že Česko nemusí nic dělat, protože skutečnost, že si někteří Američané pletou Česko s Čečnou, znamená, že jsou tito Američané a americká média blbí. Obávám se, že je to argument, který je typicky v souladu s přežívající českou mytologií: My nemusíme nic dělat, protože MY JSME V PRÁVU A VŠICHNI OSTATNÍ JSOU IDIOTI. Týká se to interpretace dohry druhé světové války na československém území, podle české mytologie byli Češi přece jen nevinné oběti nacismu a sami nikdy nic nenapáchali. Základem tohoto problému je neschopnost stoupnout si do bot jiných lidí a vnímat jinakost jako legitimní úhel pohledu. Za neúspěch komunikace je VŽDYCKY vinen ten, kdo komunikuje. To je základem komunikační vědy. Pokud signál České republiky, že Česko není Čečensko, nedosáhne milionů amerických občanů, dělá Česká republika něco špatně a měla by se pokusit to napravit, než dojde k průšvihu. Argumentace: "Američané jsou blbí, nemusíme dělat nic" je politováníhodným strkáním hlavy do písku. Ten alibismus Čechům při příští krizi nepomůže. Jinak, pokud vás to zajímá, informace o tom, že si Američané spletli Čečensko s Českem, vyšla i v Rusku. Dal nám o tom vědět Šamil Chairov, docent ruského jazyka a kultury na univerzitě v Glasgow:

ПРАГА ПРОСИТ НЕ ПУТАТЬ ЧЕШСКУЮ РЕСПУБЛИКУ С ЧЕЧНЕЙ

20 апреля 2013 | 15:30

С таким заявлением выступил сегодня посол Чехии в США. Это заявление связано с тем, что многие американские пользователи соцсетей ошибочно причислили этнических чеченцев -- братьев Царнаевых, которых подозревают в совершении теракта в Бостоне, к чехам. "Что Америка сделала Чешской республике? Где вообще она находится?". Или даже так: "Когда мы вторгнемся в Чехословакию?" - писали пользователи Twitter, называя государство, прекратившее свое существование в 1993 году.

В заявлении на сайте посольства отмечается, что Чешская республика и Чечня -- это две разных сущности. Чехия -- это восточно-европейское государство, а Чечня -- часть Российской Федерации.

Zdroj: ZDE

Byl otec bratrů Carnajevových spolupracovníkem Kadyrovova režimu?

21. 4. 2013 / Karel Dolejší

Aniž by byl k dispozici dostatek faktů, objevilo se již mnoho verzí událostí spojených s bostonským atentátem a jeho údajnými pachateli. Na dosti neočekávanou možnost upozornil historik Juan Cole. Na základě analýzy svědectví příbuzných, která zveřejnila americká média, dospěl k závěru, že otec Tamerlana a Džochara Carnajevových Anzar pravděpodobně v minulosti pracoval pro bezpečnostní aparát proruského čečenského režimu klanu Kadyrovových a děti proto raději "uklidil" do USA. (Sám žije v Dagestánu.)

Druhý podezřelý z Bostonu byl po dramatické honičce zatčen

20. 4. 2013

Dvaadvacetihodinová honička, jejímž cílem bylo zatknout druhého mladíka, podezřelého z bombových atentátů v Bostonu, vyvrcholila v pátek v noci dramatickým a překvapivým závěrem, když devanáctiletý Džhokar Carnajev byl na předměstském dvoře zatčen naživu poté, co byl obklíčen gardou ozbrojených policistů.

Carnajeva našli, jak se skrývá v lodi na dvoře domu ve Watertownu v Massachusetts, malém městě nedaleko Bostonu, kde byl předchozího večera zastřelen jeho bratr. Oba bratři byli identifikováni jako osoby podezřelé z toho, že v pondělí spáchali dvojí bombový atentát na bostonský maraton, který usmrtil tři osoby a zranil více než 170 lidí.

Přibližně dvě hodiny v pátek večer byl Carnajev obklopen týmy SWATU a stovkami dalších policistů, přežil policejní střelbu a ve 20.41 místního času bylo konečně oznámeno "Podezřelý byl zatčen."

Na (ne)čestné nám nesahejte

20. 4. 2013 / Marek Řezanka

Nestalo se to poprvé -- a bohužel zřejmě ani naposledy. V ideálním případě by se sice politik neměl vměšovat do práce policie a nijak by neměl její vyšetřování ovlivňovat, jenomže ideální stav neexistuje.

Miroslav Kalousek, "expert na naprostou policejní ignoranci", si na vyšetřovatele dupne vždy v okamžiku, kdy ti se pokoušejí posvítit na nevýhodné nákupy čehokoli. Ničemu nerozumí, břídilové jedni. Kriminalizovat běžný vládní postup v žádném případě nebudou. To by se na to ministr financí podíval.

Podobný vzkaz vyšel z ministrových úst v případě exministryně obrany, Parkanové, v souvislosti s nákupem letounů CASA.

ÚSTR by měl být opravdu zrušen

20. 4. 2013 / Petr Uhl

Zákon o době nesvobody byl v roce 1991 přijat. Ve Federálním shromáždění jsme byli tehdy už v menšině, i když dost početné, kteří jsme si ho nepřáli. V rozpravě jsem kritizoval atmosféru odplaty, černobílé vidění a atmosféru rodícího se antikomunismu. Kvůli historické spravedlnosti je ale nutno dodat, že zákon čelil i chaotickému požadavku, aby se právní předpisy čtyřicetileté doby nesvobody považovaly za právně nulitní normy, tedy aby se žádné zákony z let 1948 až 1989 neuznávaly, obdobně jako vládní a říšská nařízení z protektorátu a už i vlády druhé republiky, prohlášená Benešovými dekrety a následně i zákony za neplatné (až na výjimky).

FBI zveřejnila fotografie podezřelých ze spáchání útoků v Bostonu

19. 4. 2013

Americký federální úřad pro vyšetřování (FBI) zveřejnil fotografie dvou mužů podezřelých ze spáchání bombových útoků v Bostonu. "Zájmové osoby" byly odhaleny proto, aby svědkové případně pomohli s jejich identifikací a nalezením.

Zvláštní agent FBI Richard Deslauriers na tiskové konferenci předložil záznam z bezpečnostní kamery a fotografie dvou mužů pořízené těsně před explozemi, které usmrtily tři osoby a zranily dalších 170. První měl na hlavě tmavou čepici a zřejmě položil batoh před restaurantem Forum nedaleko náměstí Copley Square, zatímco druhý, který se před tím pohyboval v jeho společnosti po Boylston Street měl čepici bílou.

Bombardujme Čečnoslovensko!

19. 4. 2013 / Karel Dolejší

Pokud byli bratři Carnajevové skutečnými pachateli útoku v Bostonu, z nějž jsou podezřelí, jedná se pravděpodobně o "osamělé vlky" bez organizační vazby na kohokoliv dalšího. Provedli sami útok na "vlasteneckou" veřejnou akci v USA, nikoliv na státní instituci, na úrovni a s prostředky, které si svépomocně dokázali zajistit. Tomu nasvědčuje i absence jakéhokoliv politického prohlášení po útoku, stejně jako neexistence plánu na útěk, tedy cosi jinak naprosto neuvěřitelného.

O to zajímavější jsou zkratové reakce obyčejných Američanů, kteří nejen nechápou, že oba bratři pocházeli z Čečenska, kde však v dospělém věku téměř nežili (krátce v roce 1994) a jednalo se o příklad neasimilovaných muslimských migrantů s radikalizovanými postoji, který souvisí zhruba stejně se skutečností, v jaké zemi vyrůstali, jako s tím, kde se narodili. Američtí redneckové by ale chtěli navíc i "vyřešit" problém terorismu shozením jaderné bomby na již neexistující stát, jehož následnické země jsou spojenci USA v NATO.

Mrtví pod rozlišovací schopnost

19. 4. 2013

Ano, v Bostonu zemřeli lidé, s pravděpodobností hraničící s jistotou lidé většinou hodní a nevinní, nic netušící, věnující se svým koníčkům, nebo trávící podle svého vkusu poklidné sváteční odpoledne, píše Karel Milička.

Ano, je to šílené, hrozné a děsí mě (i s ohledem na další život mých dětí v tomto státě -- netvařme se, že Boston je dnes moc daleko), že se vůbec něco takového děje.

Ano, opravdu se bojím.

V souvislosti s tím mě však napadla kacířská myšlenka. Zděsila mě totiž ještě více smršť servilní zpravodajské angažovanosti a nebezpečných náznaků, odkud vlastně útok, atentát, bestiální čin (říkejte si tomu, jak chcete) přišel.

Papež pro dnešek

19. 4. 2013 / Boris Cvek

V Česku existuje poměrně mnoho lidí, kteří považuji vědu a náboženskou víru za naprosto neslučitelné a náboženství, zejména katolické, za naprosto zabedněné. Z dob komunismu je tu také mnoho předsudků zejména kvůli jezuitům, kteří jsou u nás spojováni především s rekatolizací a pálením knih. Myslím, že proto by mohlo být velmi užitečné ocitovat pár odstavců, které nejprestižnější britský (tedy ze země s nekatolickou, ba protikatolickou tradicí) vědecký časopis Nature věnoval ve svém editorialu z 21. března nově zvolenému papež Františkovi. Editorial nese název "A pope for today" (Papež pro dnešek):

Po kom se (ne)jde

19. 4. 2013 / Marek Řezanka

Pokud si občan České republiky přečte slogan: "Už po mě jdou" a následně zahlédne větu: "Je to vyrobený na mě", napadne ho nejspíš jediné: Zase ten Rath. Jednou ho přece chytli s krabicí plnou peněz (třebaže se na bankovkách údajně Rathovy otisky prstů nenašly), tak co se stále řeší? Řešit by se mělo, zda člověk, který prošel médii jako největší korupčník v Čechách, se skutků, z nichž je viněn, skutečně dopustil. A zda byla v jeho případě vskutku nutná téměř rok dlouhá vazba, která stále trvá. Vinu nemají posuzovat média, ale soudy.

MONITOR JANA PAULA:

Mariánský sloup je především památka kulturně-historická

19. 4. 2013 / Jan Paul

Přiznám se, že jako křesťan nejsem příliš nadšeným vyznavačem mariánského kultu, tíhnu zatím k protestantismu, avšak přesto jsem za to, aby Mariánský sloup byl opět vztyčen. Proč? Protože to je především kulturní historická památka, a je trapné, když i dnes, v době moderní se snahou o pluralismus, se z otázky umístění tohoto symbolu stává politikum a náboženská rozepře. Naprosto souhlasím se Štefanem Švecem, že lidé, kteří téhle zemi a v téhle době hrozí rekatolizací, zůstali myšlením v 19. století.

Bránit vlastními těly

19. 4. 2013 / Bohumír Tichánek

Koncem roku 1989 jsme se vydali cestou zpět, až do kapitalismu 19. století. I hranice se otevřely, tehdy už zásadním způsobem. Později se stala koruna volně směnitelnou, trh byl zásoben zbožím a pojem "fronta" se posunul v žebříku nejužívanějších slov o kus dozadu. Ač se nám kolem zdravotnictví stále něco nezamlouvá, tak ale dostatek dovozových léků pomohl pacientům a kupodivu - i lékařům.

Supermarkety vypadaly tak pěkně, se svým nadbytkem umístěných pokladen; to už nebudeme čekávat ani na nákupní košíky, ani u pokladny.

A přece se našel důvod k rozporu. Zákazníci chtějí zaplatit u pokladny ihned, ale manažer ví, že kupující si může ještě na něco vzpomenout. Na opomenutý nákup a navíc drobnost, vystavená u pokladny, může zaujmout jeho dítě. I proto se všechny pokladny současně neotvírají a nadále známe alespoň frontičky.

Zelená je tráva, občan dojná kráva

19. 4. 2013 / František Štván

Tato slova si zřejmě místo slov originálních pobrukovali ideově nesmiřitelní poslanci Tancoš (ČSSD) a Svoják (ODS), když žádali rozpočtový výbor sněmovny poslanců o poskytnutí (sociální?) dávky ve výši 650 tisíc na uhrazení nákladů za čutající poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na mezinárodním fotbalovém turnaji stejně naladěných poslanců v Soči. Údajně v tom s nimi jel i poslanec Šenfeld (KSČM), byť se hlásí jen k členství v občanském sdružení pro fotbalovou reprezentaci Poslanecké sněmovny, které bylo pro tuto akci účelově založeno. Na jejich do nebe volající drzosti nic nemění skutečnost, že byť jim rozpočtový výbor, ve kterém nepochybně sedí i odpůrci "pastelkovného" z ODS a TOP09 a na řadové občany myslící členové ČSSD a KSČM, 650 tisíc schválil, že od svého záměru po kritice upustili. Na účinnou lítost, zvlášť z donucení, nemají poslanci žádný nárok. Uvažoval jsi jako nenasytný lump, jsi nenasytný lump.

Já už tu dávno nebudu, ale co mé děti, vnuci, budou mít co jíst?

19. 4. 2013 / Jiří Baťa

Vezmu-li to z hlediska práva, bylo by možné premiérovo "konstatování" o výši státního důchodu cca za 35 let považovat za šíření poplašné zprávy. Jsem však spíše názoru, že pan premiér si nevidí "do úst" a v souvislosti s důchody mluví až příliš okatě propagandisticky (možná i provokativně) s cílem protlačit důchodovou reformu, jak jim ukládá "písmo svaté" v programu vlády a koaliční smlouvy.

POZVÁNKA:

Roma Upre! -- diskuzní seminář Pražské školy alternativ 22. dubna 2013, 18.00-20.00 h

19. 4. 2013

"Dokud města nebudou spolupracovat s Romskými aktivisty, moc se toho nezmění", říká Josef Miker ze severočeské Krupky. Má v komunikaci s městem hojné zkušenosti. A na sídlišti, kde žije několik tisíc Romů, je Miker významnou postavou. Místo zná, je moudrý a systematicky dosahuje drobných úspěchů. Vede zájmovou skupinu mladých kluků, spolupracuje při zaměstnávání Romů i podpoře jejich vzdělanosti. Je aktivní ve výboru občanského sdružení Konexe, které čítá několik desítek romských členů. V současné době je činnost Jozefa Mikera jednou z prvních vlaštovek v komunitní práci.

Postavte Mariánský sloup na Staroměstské náměstí

18. 4. 2013 / Štefan Švec

Lidé, kteří téhle zemi a v téhle době hrozí rekatolizací, zůstali myšlením v 19. století. Tehdy se zuřivě šermovalo perem o to, jestli je český národ dědicem tradice katolické, nebo husitské. Dneska víme, že obou.

Kdyby měl na Staroměstském náměstí stát jenom Mariánský sloup, bojovali by proti němu Jiří Báťek nebo Lenka Procházková správně. Jenže on už tam stojí Hus a velmi působivý památník 27 českých pánů -- v křížích zapuštěných do dlažby. Pokud se vedle těchhle velkých symbolů znovu objeví barokní katolický sloup, dostane náměstí napětí a hloubku, které mít má. Samo se stane symbolem českých dějin a jejich smyslu, který neleží ani v Masarykovi, ani v Pekařovi, ale v jejich stálém sporu a doplňování. Se sloupem, postaveným vedle Husa, se stane pražský Staromák skutečným duchovním středem Evropy, ve kterém se kříží příběhy, cesty, ideje a pravdy.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

18. 4. 2013 / Jiří Bátěk

"Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!"

Jan Amos Komenský

MF Dnes ve čtvrtek 11. 4. 2013 přinesla článek o mariánském sloupu, jenž by se měl téměř po sto letech opět vrátit na Staroměstské náměstí v Praze. V článku jsme se dozvěděli, že sloup strhl "rozvášněný dav" (rozuměj jakási lůza), své obhajoby se samozřejmě ujal i primátor Bohuslav Svoboda.

Přesto v roce 1848 prý městská rada pražská vážně uvažovala o nahrazení mariánského sloupu pomníkem 27 českých pánů a měšťanů stavovského odboje, kteří byli popraveni 21. června 1621 za účast v protihabsburském povstání. Nebyl by třeba tento pomník vhodnějším symbolem historie českého národa?

Proč umělci pražští, v nedávném prezidentském klání tak aktivní, mlčí a k tomuto velmi rozporuplnému aktu se nevyjadřují?

Mohly by osoby jako Jindřich Šídlo někdy vyjít mezi normální lidi?

18. 4. 2013 / Jan Čulík

Motto:

"'Antikomunismus' je naprosto normální, přirozenou a mnoha lidmi hluboce prožívanou reakcí v zemi, kde vedle sebe stále ještě žijí nepotrestaní zločinci se svými oběťmi. Zpochybňovat to může jen primitiv."

Jindřich Šídlo

Myslím, že o co ve skutečnosti jde, nepochopili ani Jindřich Šídlo, ani Boris Cvek.

Mám v současnosti v Praze jednoho svého britského postgraduanta. Tématem jeho výzkumu je život v Československu v sedmdesátých a v osmdesátých letech, Hovoří v ČR s mnoha lidmi, v Praze i mimo Prahu. Zřejmě to, co zaměstnanci pražských pravicových deníků jako Jindřich Šídlo málokdy udělají. Protože jinak by objevili to, co zjistí cizinec bez předsudků asi za pět minut:

Antikomunismus v pojetí Jindřicha Šídla

18. 4. 2013 / Boris Cvek

Jindřich Šídlo se zamyslel v Hospodářských novinách nad "primitivním antikomunismem". Nejvíce mne zaujal tento odstavec:

"ODS nikdy nezakládala svůj étos na antikomunismu, ostatně její otec zakladatel a první předseda Václav Klaus se vždy demonstrativně označoval za "nekomunistu" a svá léta za normalizace popisoval jako kombinaci odpoledního tenisu a večerního koncertu Jiřího Stivína v Redutě. To na primitivní antikomunismus opravdu nevypadá. Uvnitř ODS se nikdy dvakrát nedařilo někdejším disidentům - a těch pár, které bychom snad mohli označit za autentické "antikomunisty" (předem se raději omlouváme), už z ODS většinou stejně odešlo: třeba Hana Marvanová, Jana Marcová, Jan Ruml, Stanislav Devátý."

Minulý režim považuje za lepší než současný třetina Čechů

18. 4. 2013 / Karel Dolejší

Aniž bych chtěl zpochybňovat hlavní tezi článku Jana Čulíka, že existují dva druhy antikomunismu - odmítání minulého režimu oběťmi a vedle toho účelový "kariérní" antikomunismus - nemohu souhlasit s tvrzením, že většina lidí v České republice považuje minulý režim za lepší než dnešní. Neexistují totiž relevantní data, která by takové tvrzení podporovala. Podle reprezentativního průzkumu STEM považuje minulý režim za lepší třetina Čechů. To jistě není málo a nadšení příznivci vlády nepochybně mají nad čím přemýšlet, nicméně třetina prostě v demokratické společnosti není žádná většina...

Je načase pohřbít i thatcherismus

18. 4. 2013

Thatcherová nezachránila Británii, ani se jí nepodařilo oživit ekonomiku. Je nutno skoncovat s jejím ekonomicko-politickým modelem, máme-li uniknout jeho neblahým důsledkům, napsal v deníku Guardian Seumas Milne.

Britská vláda si za to může jedině sama. Vždycky bylo pravděpodobné, že se při oficiálním pohřbu nejdestruktivnějšího premiéra či premiérky v moderní britské historii budou konat protesty. Ale tím, že David Cameron proměnil pohřeb Margaret Thatcherové ve státem financovanou estrádu Konzervativní strany, nafouknutou pompézností a bombastičností, učinili protesty jistotou - a zároveň si zadělal na politickou odplatu.

Jak to zdůraznil biskup z Granthamu, z města, z něhož pocházela Thatcherová, vydat 10 milionů liber (300 milionů Kč) z kapes daňových poplatníků na "glorifikaci" dědictví Thatcherové v době, kdy se drasticky snižuje úroveň sociálního zabezpečení a snižují se zároveň i daně pro bohaté, to znamená, že tím britská vláda občany jen silně rozhněvala. Pohřeb Thatcherové byl proměněn v stranicko-politický tyjátr, podpořený ještě ke všemu armádou.

Stupidita organizace jako podmínka její efektivity

18. 4. 2013 / Karel Dolejší

Před nedávným a zřejmě jen krátkodechým "obratem k protipovstaleckým operacím" se americké vojenské myšlení určujícím způsobem opíralo o myšlení německé. Není na tom naprosto nic divného, neboť totéž se dělo v posledních desetiletích i v sociálních vědách (až by se chtělo zobecnit, že jen dokud trval tento vliv, byly americké sociální vědy skutečně zajímavé). A kromě toho na počátku 2. světové války Američané prostě sakumprásk okopírovali strukturu německé obrněné divize.

Zmíněná závislost na německých vzorech se týkala jak oficiální doktríny kombinovaných zbraní, jak ji po Vietnamu zformuloval a prosadil generál William DePuy, tak o něco pozdějšího "disidentského" proudu plukovníka Johna Boyda. Americká vojenská byrokracie je každopádně prosáklá tím či oním, čerpá z "německého ducha" buďto v oficiální podobě, nebo v podobě prezentované Hnutím za vojenskou reformu.

Hledám oběti revizorů Dopravního podniku

18. 4. 2013

Chystám stížnost na Dopravní podnik hl.m.Prahy, neboť - což doufám v brzké době prokáži i u soudu - nesplňuje §13 zákona o ochraně osobních údajů 101/2000 Sb., píše Ondřej Pachner.

Odstavec 1 praví:

(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.

Rozmysli se Mařenko aneb Jak si bude spořit premiér

18. 4. 2013 / Kateřina Ryšavá

Pan premiér Nečas hodlá vstoupit do druhého důchodového pilíře. Jistě chce jít příkladem. Nevím tedy komu, naštěstí to není můj problém. Osobně se mi jeví vhodnějším, když už chci rozdávat peníze, dát je někomu, kdo to opravdu potřebuje, třeba starým osamělým lidem, bezdomovcům nebo samoživitelkám, než je rozdávat bohatým finančníkům, ti si je mohou opatřit i jinak.

Inu, proti gustu...o mé peníze se jednat nebude, půjde o ty páně Nečasovy. Možná, že nebude jediným politikem, který do tohoto pilíře vstoupí. Třeba se připojí i pan ministr financí.

Kravíny, seno a voloviny

18. 4. 2013 / Milan Daniel

Karel Dolejší má do jisté míry pravdu, k poměrům v někdejších kravínech socialistických družstev, potažmo k poměrům v družstvech samých, jsem byl ve své poznámce nekritický. Člověk si prostě někdy rád minulost idealizuje, zvlášť když se musí potýkat s nevábnou přítomností.

Nemohu mu však dát za pravdu v tom, že by si premiér této země neměl "kravínů" v širším kontextu toho slova hledět, více než "sena" v podobě problémů, jež jsou pro většinu lidí po téměř čtvrtstoletí od pádu minulého režimu podstatně méně důležité.

Malá noční můra

18. 4. 2013 / Miroslav Černý

Někteří tomu říkají malá
noční můra.

Jenže nebýt dětských
pěstí bušících do pelesti
a neznámého jazyka,
kterým zpívá skrze naše těla,
nikdy bychom nepoznali,
jaké to je,
když v podhrudí praskne
hmyzí kokon
a blanitá křídla rozpaží
rusý tvor.

Ráno si nic nepamatuje,
spokojeně snídá
a my s ním.
Jako larvy zpocení,
nedočkavě zapouzdření
až běda.

(Do Britských listů vybral Štefan Švec)

Bombové atentáty v Bostonu, aneb jak se do lesa volá...

17. 4. 2013 / Daniel Veselý

Zatímco zahraniční a čeští komentátoři hromadně odsuzují bombové útoky spáchané během bostonského maratónu, jež si vyžádaly několik mrtvých a mnoho zraněných, vesměs ignorují naprosto zásadní otázky, které by měly být bez okolků vyřčeny: Jaká je motivace pachatelů? Mají snad pro své konání konkrétní důvod? Je přirozeně na místě nejprve vyjádřit soustrast nad zbytečně zmařenými lidskými životy a nesmyslné krveprolití odsoudit, nicméně to, jak se domnívám, nestačí.

Volby v 90. letech - Díl třetí

Antikomunismem ke komunismu

17. 4. 2013 / Věra Říhová

Pan Drábek nám názorně předvedl politický absurdistán, když cestou tvrdého pravičáckého antikomunismu vytvořil pro vybrané skupiny občanů pravý nefalšovaný komunismus, vytvořil pro ně absolutně bezpeněžní systém - práce zadarmo a životní potřeby hrazené SKartou z bezplatného účtu nebo poskytované kolektivně, živit tyto zaměstnané nezaměstnané bychom měli podle potřeby a zásluh kolektivně prostřednictvím vlastní rodiny a městských rozpočtů.

Pan Drábek nám na vybrané skupině občanů názorně předvedl, jak vypadá komunismus v praxi, a jeho představa straší dodnes v hlavách všem papalášům, politrukům a kádrovým oporám socialismu. S touhle Drábkovou praxí lze snadno strašit nejenom mládež a malé děti, ale hlavně živnostníky a drobné podnikatele : "Takhle dopadnete, když nás nebudete volit, takhle dopadneme všichni, když budete volit komunisty".

Kravíny a ÚSTR

17. 4. 2013 / Milan Daniel

Jeden kravín mám u baráku. Prodává se v něm stavební materiál a motorky. Další kravín, který jsem dnes míjel, když jsem jel ke třetímu kravínu, obsahoval polský nábytek a zahradnické potřeby. K tomu cílovému kravínu jsem jel pro stavební materiál z demolice. Velkokapacitnímu zařízení pro ustájení dojnic někdy ze sedmdesátých, možná osmdesátých let minulého století už chyběla střecha, k nebi trčely jen trámy střešní konstrukce. "Vypadají docela zdravě", prohodil jsem k šéfovi demoliční firmy. "Jsou netknuté", odpověděl. "Všechno dřevo je už prodané". "A proč se to bourá?", zajímalo mne. "Koupil si to tu jeden bohatý pán", pravil. "Bude tu stavět dům". Nevím, kolik je v zemi české, markrabství moravském a vévodství slezském bývalých kravínů. Kravínů, které spolutvořily páteř českého zemědělství. Kravínů, v nichž bylo ustájeno takové množství hovězího dobytka, že se obyvatelé historických zemí nemuseli ptát na původ masa, pili české mléko a máslo, byť téměř jediné na trhu, vonělo.

Kravíny a kraviny

17. 4. 2013 / Karel Dolejší

Pan Milan Daniel v souvislosti s probíhajícím sporem o ÚSTR(k) ostalgicky vzpomíná na reálsocialistické kravíny. Působí to zajímavě; leč jako student elektrotechniky jsem v těch krásných kravínech během praxe nějaký čas pracoval a mé vzpomínky na zvířecí koncentráky zdaleka tak idylické nejsou. Vychrtlé krávy uzavřené celé dny v těsných boxech bez možnosti pohybu, maximálně vystresované, krmené plesnivými granulemi, čenichy do krve odřené od napáječek a surový personál, který zvířata po libosti nakopával, případně odtáhl uhynulé tele za ocas doprostřed haly a nechal je tam ležet do konce směny.

Řízení prostřednictvím chaosu

17. 4. 2013 / Oskar Krejčí

Vše je na první pohled prosté: stačí si přečíst koncepci NATO schválenou na summitu v Lisabonu (2010) a je jasné, jak Západ vnímá svět a co se chystá dělat. Jak je to ale se závazkem z této strategie, že Aliance bude plnit své cíle "vždy v souladu s mezinárodním právem" třeba při pohledu na situaci v Sýrii? Každodenní praxe nabízí jediný závěr: číst oficiální dokumenty nestačí.

Antiantikomunismus, aneb Taková šílená différance

17. 4. 2013 / Karel Dolejší

Dějiny krutě parodují "hegelovskou" systematiku dosti často, ale toho, čeho jsme právě svědky v České republice v souvislosti se sporem o ÚSTR(k), se zase tak úplně obvykle nedopouštějí. Podle Hegela, který to ovšem tvrdil pouze na jednom místě svého filosofického díla a už desítky let právě a jedině to po něm polovičaté hlavy stále dokola opakují, prý dějinná dialektika kráčí v rytmu teze, antiteze a synteze. Nejdříve se totiž prosadí nějaké tvrzení, pak je napadeno, aby nakonec došlo k vyrovnání obou hledisek, pouze částečně pravdivých, a celý proces začal nanovo. České dějiny nicméně právě v praxi přinášejí postupné ideologické změny, ve kterých byl minulý společenský systém nejprve vykreslován jako úplně dobrý, pak jako úplně špatný a nakonec z toho vyleze zase úplně dobrý (přinejmenším prý ve srovnání s dneškem). Logikové ovšem už také desítky let namítají "dialektickým logikům" dovolávajícím se drze Hegela, že negace negace nepřináší nic nového, jen oprašuje nezměněné původní tvrzení. Quod erat demonstrandum (Což mělo být dokázáno).

Čechů v hmotné nouzi přibývá a agresivita v ČR sílí

17. 4. 2013

Čechů v hmotné nouzi přibývá, stát o to víc škrtl peníze invalidům, varuje v zítřejším Právu Jindřich Ginter ZDE

Agresivita mezi dlužníky a vykonavateli exekutorů se vyhrocuje poslední tři roky s tím, jak mnozí lidé toho moc nemají, píše dále Jindřich Ginter. Policie nemůže rovnou jezdit ke všem exekucím, protože na to nemá lidi. V následujících záběrech exekutory Vránova úřadu napadali vynervovaní dlužníci, v druhé konfliktu se již snažila obě skupiny od sebe oddělit policie. Tato autentická videa, pořízená z místa exekutory, jsem zveřejnil už v únoru 2011, s tím, že se proti tomu poté ohradilo ministerstvo spravedlnosti, že takové záběry na veřejnost nepatří. A proč ne?

VIDEA ZDE ZDE

Většina lidí by uvítala, kdyby u exekucí v bytech asistovala automaticky police, jako to bylo dříve. Vyplývá to z ankety Práva na serveru Novinky.cz, které se účastnilo bezmála deset tisíc čtenářů a na otázku, zda by "Měla policie automaticky asistovat u všech terénních exekucí, jako to bylo dříve?" , odpovědělo 85 procent hlasujících, že ano. Jenže to není reálné, když jen Vránův exekuční úřad v Přerově dělá na 70 tisíc terénních exekucí ročně!

POHŘEB THATCHEROVÉ:

"Smím zpívat 'Čarodějnice je mrtvá?' - 'Ne, madam, to nemůžete.'"

17. 4. 2013

Extrovertní žena v červených šatech oslovila před pohřbem Thatcherové policistu před londýnským parlamentem: "Smím zpívat 'Čarodějnice je mrtvá?' - "Ne, madam, to nemůžete." - zpráva na Twitteru od jednoho reportéra deníku Guardian. Ten list dnes píše o "dnešním londýnském pohřbu kontroverzní političky".

Exekutoři dnes napadli seniorku slzným plynem

17. 4. 2013 / Jan Čulík

Titíž už dříve šikanovali, psal s odkazem na soud reportér Jindřich Ginter, věnující se problematice exekucí.

TV Nova ve středu informovala, že exekutorští vykonavatelé nastříkali seniorce do očí slzný plyn, strkali do ní. Pracují v zájmu nejdravějšího exekutorského úřadu v ČR, který operuje z Přerova. Informace je ZDE

Tentýž exekutorský úřad, jak zjistil Ginter, byl za podobné hrubé praktiky kritizován už dříve, ale nic se nestalo, byl jen napomenut, i když ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že praxe přerovských exekutorských vykonavatelů přesahuje hranice nepřípustnosti.

Exekutor zabavoval věci neprávem. Soud ho jen napomenul ZDE

Exekutor šikanoval, potvrdil soud. Mohl ho ale jen pokárat ZDE

Tohle je rovněž důležitá informace pro lidi, v souvislosti s níže uvedeným, upozorňuje Ginter:

Dlužníci utíkají k příbuzným, ti riskují ztrátu majetkuZDE

Ve středu o půlnoci končí hlasování o novinářskou cenou Open Society Fund, kterou má dostat autor článků, které za poslední rok měly největší společenský dopad, nebo zásadně přispěly k posílení práv občanů. V posledních dnech se soutěž změnila v těsný souboj dvou osobností, Matěje Hollana, který píše pro Respekt a Ihned.cz, a Jindřicha Gintera z Práva. Hlasovat je možno ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.