SÝRIE:

Děti z Aleppa: Krev jako voda...

26. 3. 2013

Úsvit nad Aleppem. /p>

Vy nevěříte v Boha? Bůh dává a Bůh odebírá. Mohamed Asad, dvanáctiletý chlapec, tu pracuje už čtyři měsíce. Snaží se udržet zraněnou dívku při životě. V této válce děti stárnou předčasně. "Během času se to pro mě zjednodušilo: Krev je pro mě jako voda."

Obyvatelé Aleppa jsou nyní experty na sledování letadel. Nad nimi letí stihačka syrského letectva. Vědí, co to znamená. Bude shozen smrtící náklad. Někteří lidé už nereagují na zvuky války, tak známé po dvou letech občanských bojů. Ale život jde dál. Děti a mladí lidé z Aleppa si dál hrají. Dívky skáčou přes švihadlo, kluci hrají kuličky a stolní fotbal. A někdy si děti hrají i s vyhořelými obaly vládních raket. Tohle je obal ruské kazetové bomby.

Mohammed nemá moc čas na hraní. Vrací se na kliniku. Nejsou tam pro něho dost malé zdravotnické pláště.

"Začínám pracovat v osm ráno a většinou jdu spát v 10 nebo v 11 večer."

A není to jediné dítě, které tady pracuje. Toto je Jusef Mohammed. Je mu teprve 11 let. Ošetřuje bojovníka ze svobodné syrské armády. Je to svět vzhůru nohama, v němž se děti starají o dospělé. Než válka pohltila a rozdělila Aleppo, město mělo asi 5000 zdravotníků. Dnes se o 600 000 civilistů stará jen 30 lékařů a zdravotních sester. A děti, jako Jusef a Mohammed. Žijí v situacích neuvěřitelné hrůzy.

"Bylo to v pátek. Začala dělostřelecká palba a začali sem plynout ranění. Nemohli jsme to stihnout, přicházela nejrůznější zranění. Někteří lidi neměli tváře, jiným chyběly velké části těla. Lidi byli bez hlavy. Bylo toho hodně, pracovali jsme do pěti do rána. To byla nejsilnější doba - celý den jsme se nezastavili a to byly ty nejživější vzpomínky."

Městem Aleppo protéká řeka Kwaig. Na téhle straně jsou vzbouřenci, na druhé straně je vládní oblast. Tato řeka je nyní jediným místem, které obě strany města spojuje. Voda je prý posvátná, tak v ní nelovili ryby. Ale dnes musejí. Dnes tady občané loví mrtvoly. Lidé tady hledají náklad, který jim posílají po řece z druhé strany. Napuchlé mrtvoly jejich synů, manželů a sousedů. Zatím už bylo z této řeky vylovelo 190 mladých mužů a chlapců. Ti, kteří jsme viděli my, měli ruce svázané za zády. Známka popravy bez soudu. Je vytvořen lidský řetěz, který vytahuje mrtvoly z vody. Připlouvají stále další. Tohle je mrtvola desetiletého chlapce. Pak vytahují z vody nahou mrtvolu. Muži se snaží ochránit její důstojnost přikrývkou. Dnes ráno to byly v Aleppu čtyři mrtvoly.

Městská infrastruktura se rozpadla. Vládní školy nefungují, tak lidé vzdělávají své vlastní děti. Tuhle školu vede islámská organizace. Mluví anglicky. Nejdůležitější je správné recitování Koránu. Někdy jim to nejde.

Za Assadovy vlády byly náboženské školy zakázány.

Město se ve svém rozkladu rychle mění. Tuto část města nyní ovládají umírnění, ale rychle se radikalizuje.

Byla to brutální zima. Neteče voda, nejde elektřina. Děti stojí frontu na vodu. Mnoho lidí ve městě hladoví.

Nepřichází žádná vládní ani mezinárodní pomoc. Vakkum zaplňuje Al Nusra, extremistická islámská organizace. Lidé je podporují, protože téměř jako jediní poskytují potraviny chudým, jejich dodávky jezdí po ulicích. Rozdávají šatstvo a potraviny. Takhle radikálové a fundamentalisté dělají dojem na příslušníky komunity. Zorganizovali i veřejnou porážku koz. "Je to od Al Nusry - rozdá se to chudým."

A ulice pořádně a veřejně po porážce vyčistí. Místní lidé to vítají.

V této "osvobozené" části města vládne "svobodná syrská armáda". Ale je ve vyšších patrech, kde se bojuje. Bojovníci se pohybují v opuštěných činžácích. Lidé, kteří tu bydleli, nyní žijí ve stanech, daleko odsud.

"Támhleto je ta řeka, z níž lovili mrtvoly popravených lidí."

Na břehu řeky se připravují odvést vylovené mrtvoly do města.

Islámec Abu Heinab se večer chystá přednášet mladým islamistům, jak mají bojovat.

Pak se ale najednou pozornost mladých islámců změní. Někdo přinesl laptop. Je čas hrát fotbal. Bayern Mnichov proti Barceloně. Najednou už to nejsou džihádisté, ale normální kluci zajímající se o fotbal.

Byla vytvořena provizorní kancelář k identifikaci mrtvol. Přibuzní, hledající ztracení příslušníky své rodiny, mohou projít fotografiemi na laptopu. Tito muži právě poznali příslušníka své rodiny. Byl to jeden z těch mrtvých, nalezených v řece. Zemřel, protože se pokusil dostat se z jedné části města do druhé. Obyčejný člověk hledal obyčejnou práci.

Mohammed Asaf je zpátky na klinice. Ale tentokrát se k němu jedenáctiletý Jusuf nepřipojí. Před třemi dny ho zasáhl syrský vládní dělostřelecký granát. Byl prohlášen mrtvým na klinice, kde pomáhal jiným.

"Když jsem sem poprvé přišel, byl jsem šokován a překvapen, co se děje v našem světě. A pak jsem prostě začal pracovat a pomáhat zraněným a lékařům. Po určité době mi to přišlo normální. Už jsem si na to zvykl. Den po dni jsme si na to zvykli a prostě pracujeme dál. Ať Bůh utěší všechny lidi."

Vytisknout