Praha ruší komunitní služby, ale chce léčebnu v Bohnicích, ministerstvo chce reformu

6. 3. 2013 / Ivan David

Další růst počtu duševně nemocných bezdomovců

Podle "Koncepce řešení problematiky bezdomovectví v Praze" má být v příštím roce v Praze 6600 bezdomovců a v roce 2020 už 13 000. Ve všech velkých sevoroamerických a západoevropských městech tvoří nemocní s těžkou duševní poruchou (SMI - severe mental illness), kam se počítá schozofrenie, manie a "psychotická deprese" mezi bezdomovci 20 - 35%. Ve východní Evropě je nikdo nepočítá, ale není důvod se domnívat, že by to bylo jinak. V Praze je tedy už dnes mezi bezdomovci nejméně 1000 psychotických. Nemluví se o nich, jen pan S., který našel v kontejneru novorozence "Vendelína Čtvrtka" se na chvíli stal mediální hvězdou. Ve stejné době je v PL Bohnice asi 350 psychotiků (nejméně polovina jsou fakticky bezdomovci), v ostatních ústavech v Praze dalších asi 50 a zhruba 400 pobývá v pražských "ústavech sociální péče se zvláštním režimem (Krásná Lípa, Terezín, Svojšice). Už dnes jich je více na ulici než v ústavech. Asi 8000 je jich zatím doma, ale mnozí jsou velmi ohroženi bezdomovectvím, protože náklady na bydlení jsou v Praze větší než jejich invalidní důchody. Ale právě v této době se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo k "reformě" v oblasti osob s duševní poruchou (mental health). Má jít o reformu, nikoli snad koncepci. Jedním z hlavních zásad má být rušení celých oddělení lůžkové psychiatrické péče v léčebnách. Má být nahrazena komunitní péčí. Tedy tou péčí, která je městem naopak omezována. Jako jinde na světě jaksi chybí jasnější představa, kdo by to měl platit a v jakém rozsahu. Ten pro jistotu není definován, aby se služby kdykoliv daly seškrtat.

Proč asi "reforma"?

Skutečným důvodem je to, že se veřejné správě (státní správě a samosprávě) nechce do financování nutných rekonstrukcí desetiletí zanedbaných psychiatrických ústavů, takže hledá dobře znějící důvod pro jejich "reprofilizaci" na luxusní bydlení - tedy prodej developerům. Řekne se, že nemocným v ústavech není dobře, tak musí pryč... Protože komunitní služby nemají a zřejmě ani mít nebudou vyhovující strukturu a kapacitu, nemocní skončí na ulici. Krásný příklad je Budapešť, kde tisícilůžkový výzkumný psychiatrický ústav prodala Gyurcsányho socialistická vláda k 31. 12. 2008 developerům. 120 pacientů bylo umístěno v jiných ústavech a počet psychotických bezdomovců v Budapešti dále stoupl. Také pražská "vláda" by se Psychiatrické léčebny v Bohnicích ráda ujala. Ne snad, že by jí chtěla zrekonstruovat pro pacienty. Dokonce studentce architektury už byla zadána diplomová práce na téma "přestavba psychiatrické léčebny v Bohnicích na bydlení". Existují však v Západní Evropě lokální "pozitivní deviace" dobře uspořádané péče o duševně nemocné, ale ty jsou příslovečnými výjimkami potvrzujícími pravidlo. Stačí nahlédnout za hranice a do odborné literatury...

Právě proto Senát Parlamentu ČR pořádá 11. 3. 2013 od 10.00 tiskovou konferenci a od 10.30 seminář "Reforma psychiatrické péče z pohledu odborníků".

Totiž u zrodu reforem odborníci s reálnou zkušeností s péčí o duševně nemocné chybějí, nebo hrají podružnou roli. Větší zkušenost lze očekávat od ředitelů psychiatrických ústavů, které mají právní subjektivitu, takže i zkušenosti s hospodařením organizací a cenami péče, než od přednostů klinik nebo zástupců občanských sdružení, mnohdy stoupenců radikálních řešení nebrzděných pocitem odpovědnosti za celkové řešení. Iniciátoři reforem všude na světě zvou do svých týmů právě takové jednotlivce, od nichž lze očekával loajalitu spíše než kritickou oponenturu.

Proč by právě oblast duševního zdraví měla být výjimkou?

Vytisknout