Vítáme uznání palestinské státnosti

1. 12. 2012

Již v roce 1970 napsal jeden z předních expertů na mezinárodní právo Quincy Wright:

"Ve světle přijetí rezoluce 242. většinou zemí světa včetně arabských států (s výjimkou Sýrie) je hlavní překážkou progresivního a mírového řešení odmítavý postoj Izraele, který se nehodlá stáhnout z okupovaných území."

Prakticky stejný názor v r. 2006 ve své knize Palestina: Mír, ne apartheid vyjádřil bývalý americký prezident Jimmy Carter:

"Mír v Palestině nastane, až bude Izrael ochotný respektovat mezinárodní právo a začne akceptovat své legální hranice."

Nárok na hranice z roku 1967 Palestinci považují za naprostý základ jakýchkoli mírových jednání, v čemž je každoročně podporují téměř všechny státy světa, když na půdě Valného shromáždění OSN hlasují o rezoluci s názvem Mírové urovnání palestinské otázky. Každý rok tak svět znovu a znovu apeluje na Izrael, aby začal respektovat rezoluci 242., a přestal okupovat palestinská území. Jen za posledních deset let pro tento návrh pravidelně hlasuje více než 150 států. Svým nekompromisním PROTI se Izrael se Spojenými státy podpořeni oceánskými ostrovy dostávají do opozice s názorem prakticky celého světa.

Izrael a USA stojí v otázce Palestiny v naprosté mezinárodní izolaci a unilaterálně tak prosazují své zájmy na úkor možného míru na Blízkém východě.

V přijetí palestinské žádosti vidíme možnost zastoupení státu Palestina zejména u Mezinárodního trestního dvora (ICC), které Palestině umožní podat žalobu proti postupu izraelských ozbrojených složek na okupovaných územích a proti kolonizaci svých území izraelskými osadníky. Připomínáme, že osídlování okupovaného území kolonisty z teritoria okupujícího státu, jakož i provádění nevratných změn, které nejsou ve prospěch místního obyvatelstva a kterých se Izrael na okupovaných území soustavně dopouští, je v rozporu s článkem 49. Čtvrté ženevské konvence týkající se civilistů v době války (1949), popř. články 46 a 52 Haagské konvence o zákonech a obyčejích války pozemní s dodatky (1907).

V tom smyslu odmítáme bezprecedentní postoj zejména USA a Státu Izrael, který se snažil do poslední chvíle formou nátlaku a vyhrožování přimět palestinskou stranu ke stažení návrhu. Stát Izrael v minulosti nejednou prokázal, že místo mírových jednání mu jde hlavně a především o upevnění kontroly nad okupovaným územím. Během jednání v Oslu například zdvojnásobil počet svých kolonistů na okupovaných územích, přičemž při mírových jednáních sliboval opak.Odmítáme rovněž, aby byla Palestina za svou legitimní iniciativu domoci se na mezinárodní půdě spravedlnosti jakkoli v budoucnu sankcionována, jak již Izrael a USA naznačily.

Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě vyjadřuje své znechucení nad diplomatickou servilností vlády Petra Nečase, která svým zamítnutím návrhu opět nekriticky podpořila Stát Izrael v jeho nerespektování mezinárodního práva a bezúhonném páchání válečných zločinů na okupovaných územích. Jako jediná země Evropy se Česká republika připojila k izolované menšině devíti států, které nekriticky podpořily Izrael a hlasovaly proti povýšení palestinského statutu v OSN. Česká republika se postavila do opozice proti respektování mezinárodního práva a podporuje tak další upírání lidských práv Palestincům. Nečasova diplomacie se postavila na stranu okupanta. Stranu, proti které ve svých dějinách stála nejednou, a proto by měla chápat význam a rozměr tohoto slova.

Unilaterální politika založená na vojenské síle a jediném vetu v Radě bezpečnosti OSN, které stojí proti vůli většiny států světa, nikdy nevedla a nepovede ke spravedlivému a dlouhotrvajícímu míru.

Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě

Jana Ridvanová

Petra Šťastná

Zdeněk Jehlička

Vytisknout