Falešný a prázdný terč

2. 10. 2012 / Michal Vimmer

Chrastavský "atentátník" rozdává rozhovory a "postřelený" prezident odevšad slyší, že si za atentát, co vlastně nebyl atentát, jakoby může sám. Střílet na politiky je U Nás přece už od Paroubkových dob normální. Loutky a maňásci jsou tu od toho !

Po učitelkách (učitelé nejsou) se dnes ve školních třídách běžně hází houbou, křídou, židlí, v těch moderněji vybavených vzdělávacích ústavech se střílí po pedagožkách lejzrem. Učitelky jsou přece placené za to chodit s kůží na trh.

Známe je: Občas nějaká svlíkne, dobře jim tak, nestydám !

Po Paroubkovi se házela plata vajec. Organizovalo se to na fejsbuku a byla to náramná prdel, všichni slušní občané fandili. Very kůl !

Na svatého Václava se konečně vykročil z davu hrdinný mstitel národa a vystřílel zásobník do prezidentského saka. Paráda! Nenásilně vyjádřil pocity všech, kteří se za svého prezidenta stydí !

Jen tak dál, vážení.

Možná by ale stálo za pokus odpovědět si na otázku, k čemu je všechno tohle střílení dobré ?

Skutečně nadešla v Klausově desátém roce, na sklonku jeho politické kariéry, pár měsíců před odchodem z Hradu pravá chvíle zúčtovat? Symbolicky ho popravit? Pomstít se za všechny ty ...

Co ?

Pozoruhodná mediální tolerance, špatně skrývaná i chlubně na odiv stavěná škodolibost, všechno to pochopení pro "atentátníka", který se "pominul", neminul, ale myslel to za nás za všechny tak nějak dobře, protože "to Klausovi patří" symbolicky ukazuje, jak mimo je lidová představa demokratické politiky. Jak iluzorní utopie je naše demokracie ? Vystřelíme si na Klause, na Paroubka, na učitelku a myslíme si, že jsme porazili nepřítele. Nedojde nám, že je to NÁŠ PREZIDENT, NÁŠ PREMIÉR, NAŠE UČITELKA. To, že nemáme nikoho lepšího je NAŠE vizitka.

NAŠE VINA.

Toho prezidenta i premiéra NĚKDO zvolil, aby zastupoval NAŠE ZÁJMY. Učitelky se nevolí, ale svěřujeme jim NAŠE DĚTI, aby je něco naučili. Škola, kde jsou děti pánem, je k ničemu. Jediným výsledkem let školní docházky strávené bojem o moc jsou generace hlupáků, které jsou odsouzeny k poslouchat každého o něco vzdělanějšího darebáka.

Pokud nadchází doba, kdy je "povoleno střílet" na NAŠE politiky, znamená to jediné:

NAŠI politici jsou už stejně bezvýznamné loutky jako ty nešťastné učitelky. Skutečná moc je jinde. Ta se o sebe umí postarat.

Tam nahoře se totiž nestřílí.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.10. 2012