Tichý vzdor

30. 9. 2012 / Marek Řezanka

Svátek Svatého Václava jsme si připomněli skutečně netradičně. V souvislosti s ním se nemluví ani o nebezpečí rostoucího nacionalismu, ani o faktu, že kandidátka na prezidentku, J. Bobošíková, která hraje na nacionální strunu, nasbírala potřebných padesát tisíc hlasů dříve než oba straničtí kandidáti, tj. kandidáti s podporou dvou nejsilnějších parlamentních stran.

Televizím za pozornost vůbec nestála demonstrace Hnutí za Přímou Demokracii, nazvaná: "Demokracie v ČR je jen iluze. Postavme se aroganci moci." Mj. zde vystoupili Jana Lorencová, kandidátka do Senátu ČR, kterou mj. podporuje i hnutí HzPD, ekonomka Ilona Švihlíková, mluvčí HzPD, Milan Valach či spisovatelka, Lenka Procházková, jež dlouhodobě upozorňuje na problémy, chyby a možné následky vládního návrhu tzv. církevních restitucí. Více o jednotlivých příspěvcích páteční demonstrace je možné najít zde: ZDE

Žádná zamýšlení nad stavem demokracie v ČR. Hlavní zprávou, která se hned rozletěla do zahraničí, byla střelba z airsoftové pistole na prezidenta republika, mj. také Václava. Kromě bezprecedentního postupu prezidentské ochranky, která naprosto nezvládla svou roli (aspoň je díky tomu útočník živ a zdráv a může všem vyprávět o svém soukromém "boji proti zlořádům v zemi") se ve vzduchu vznáší řada pochybností. Některé z nich již v Britských listech zveřejnil Karel Dolejší (nějak mu nejde dohromady vizáž útočníka a jeho údajné jednání na vlastní pěst s přihlášením se ke KSČM, která jeho jméno možná slyšela ve zprávách poprvé).

Pokud byl útočník tak moc deprivován, jak vypráví (že by snad chtěl dokonce "hrdinsky" zemřít?), mohl přijít například na demonstraci HzPD. Kdo ví, na kolika protivládních demonstracích dosud byl. Je též otázkou, zda měl pro případ své smrti připravené internetové poselství, nebo zda počítal s tím, že bude po střelbě ze zbraně, navlas podobné zbrani skutečné, živ a zdráv.

Ať je tomu, jak chce, jedno je jisté. Prezident Klaus u příležitosti Národní svatováclavské pouti mj. vzkázal: "Stále jsme svědky každodenních útoků pokrokářů všeho druhu na naši dlouhou dobu utvářené a osvědčené společenské hodnoty a ctnosti. Tradiční staré dobré hodnotové schéma se rozkládá."

Jestli někdo začal sbírat po "airsoftovém atentátu" na hlavu státu body, je to J. Bobošíková, která ihned zahájila slovní střelbu na P. Nečase, J. Kubiceho a nového policejního prezidenta, M. Červíčka. Možná je v něčem i blízko skutečnosti, její cíle však vůbec nemusí být v rozporu s těmi, proti nimž brojí. To bychom si měli uvědomit v první řadě.

Po útoku na Klause se hned vyrojilo, že za vše mohou ti, kdo rozpoutávají (samozřejmě bezdůvodnou) hysterii. Asi bude potřeba si na rebely, kteří podněcují k nenávisti (zatímco vládnoucí elity oplývají bezmeznou láskou k lidem) pořádně posvítit.

Tento postoj shrnul B. Šťastný za ODS: "Nesmí přeci zapadnout, že atentátník veřejně přiznává, že tento čin byl veden politickými motivy, přičemž jiné způsoby, jak upozornit na svůj levicový postoj, pokládá výslovně za neúčinné. Dříve tu byly urážky, nadávky, vajíčka, dokonce i facky. To zjevně podle vyjádření atentátníka nestačí. V pátek jsme tedy viděli hlaveň vzduchové pistole na těle prezidenta. Má snad být příštím účinným způsobem, jak projevit svůj politický postoj, střelba ze samopalu? Nebo snad nálož na náměstí plném lidí?"

Máme to tedy tady. Aniž se cokoli zkoumá a šetří, atentátník je "zlý levičák" (to, že vajíčka po politicích házeli lidé antilevicoví, organizovaní v pevný šik, teď nikoho nezajímá).

Václavu Klausovi jsou různé stávky, demonstrace a jedním slovem neloajální jednání občanů (nemluvě o "nebezpečné" občanské společnosti) dlouhodobě trnem v oku. Máme snad čekat v blízké budoucnosti radikální omezení možnosti stávek a protestů?

Lidé na demonstrace nechodí. Právo přineslo rozhovor s představitelem odborů, J. Zavadilem, který říká: "Společnost se mění, o radikalizaci bych nehovořil, ale naštvanost je dneska obrovská. Není normální, aby vláda měla více než osmdesátiprocentní nedůvěru. Proč rostou preference komunistů? Nedávno jsem četl větu jednoho čtyřicetiletého člověka, která mě zarazila: 'Lepší stát frontu na banány než na úřadu práce.'Když lidé začínají takto přemýšlet, tak se něco děje."

Něco se děje již dlouho. Na jedné straně rostou frustrace, zoufalství a bezmoc mnoha lidí, na straně druhé je vazebně stíhán nejvýraznější vládní kritik, D. Rath, Roman Janoušek oproti tomu nemusí ani po vážném útoku autem na jinou osobu dýchat do balonku, ani do vazby nemusí, odborářům média nasazují psí hlavu, a ČSSD a KSČM mají punc nezodpovědných méněcenných flákačů -- nově nejspíš i teroristů.

Lze se divit, že nějakou formu naštvanost lidí mít bude, že se nějak projeví? Patrně se promítne do výsledků voleb -- a hlavně, porostou preference KSČM, která již nebude pouze stranou "pro seniory", ale i stranou pro lidi ve věku 40 a více let -- a možná i některé mladší. Tito lidé nikam nepůjdou, ale protestovat chtějí. A nevědí jak jinak. Co jim záleží na tom, že KSČM těžko může něco změnit v rámci pravidel stávajícího systému -- a na systémovou změnu nemá oporu ani prostředky?

Co jim záleží na tom, že "jediní čistí komunisté" se možná velmi brzy také ušpiní? Pokud nedojde ke změně systému, volba Šavla namísto Pavla nic neřeší. Na tento fakt HzPD dlouhodobě upozorňuje, a varuje před nástupem fašismu.

KSČM si svůj vliv jistě uvědomuje -- a možná přemýšlí o tom, že postaví svého kandidáta také na Hrad. Kandidáta, který by byl schůdný pro davy bezejmenných, davy, které vedou svůj tichý boj.

Škoda jen, že tyto davy není více vidět a slyšet. Aby za chvíli "ticho" nebylo tím jediným povoleným prostředkem protestů. Pak by již nikdo obraz nejlepší vlády v českých dějinách nezpochybnil.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.10. 2012