Český nekrvavý román

2. 10. 2012 / Ivan Větvička

V českých skladech se nachází 21 milionů litrů alkoholu, z toho může být sedm milionů litrů smrtícího metanolového koktejlu. Přesto recyklovaný lidovec a současný ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil, že je třeba nejprve prodat většinu ze současných zásob, a teprve potom se na trh dostane nová produkce. Tím upřednostnil zisk před zdravím obyvatel a připomíná příšerného mnicha Bruna z kláštera svatého Sulcipiciusa, který ve Váchalově Krvavém románu bohatl na vaření polévky z uzených lidských mrtvol pro chudé.

Kalouskova metanolová ruleta

Miroslav Kalousek 24. září v České televizi řekl: "Minimálně 70 % alkoholu v daňových skladech, velkoskladech nebo řetězcích je alkohol, který není kontaminovaný a může být označen za bezpečný. Vše ostatní je problematičtější." Prohibice přesto padla. Distribuci nových lihovin vyrobených za přísnějších bezpečnostních opatření se ministr Kalousek snaží podmínit doprodejem pochybných zásob: ,,Aby se současná výroba dostala na trh, tak se musí rozhýbat současný trh, to znamená těch zhruba 21 milionů litrů ve skladech a restauracích." Prohlášení pana ministra je znepokojivé: Připít si náhodně vybranou kořalkou ze skladu je větší hazard, než ruská ruleta -- vždyť podle Kalouskových pravidel je náboj (metanol) ve dvou komorách (lahvích) ze šesti. Část pančovaného alkoholu se kontrolorům jistě podaří zadržet, ale kde berou jistotu, že jim pár lahví neproklouzne? Ze státu se tak stal dealer se špatným zbožím, který nadřazuje zisk nad zdraví drogy chtivých a na droze závislých lidí, kterým svůj šmejd prodal.

Sedm kuliček, jako v Sarajevu!

Není to poprvé, co Miroslav Kalousek jedná v rozporu s postoji které by volič čekal od metamorfovaného lidovce: jako ministr financí je velmi liknavý v boji s hazardem, s hernami, kde ďábelské hrací skříně strhávají lid do záhuby. To sedí spíše na jezovity, kteří se v Krvavém románu všelikými ouklady snažili domoci jmění, aby svět zase ovládnouti mohli. Jenomže ministr financí nemusí být tak prohnilý, jak by se mohlo zdát. Možná nemůže jednak jinak, protože se strachuje o život. Cožpak je možné bojovat s korupcí a mafiemi ve státě, kde si kdejaký šílenec může zastřílet na prezidenta jako v roce 1914 na následníka trůnu v Sarajevu? Nevolám po posílení pravomocí policie. Je však znepokojivé, že ani v tělesné stráži prezidenta nejsou schopní profesionálové. Kde tedy jsou? A máme vůbec nějaké? Pokud ne, budou někteří lidé v České republice podnikat nebo loupit, jak chtějí. Kdyby jim v tom politici chtěli zabránit, budou nahrazeni, nebo za malý poplatek zastřeleni. Možná je tato úvaha dotažená k absurditě, pokud se však naše země v tomto stadiu rozkladu nenachází, dozajista k němu směřuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.10. 2012