Podnikatelé na baterky

2. 10. 2012 / Václav Dušek

Podnikatelská Termitiště v devadesátých letech zaplavila brutálně nehybnou socialistickou krajinu, posedlou údajně slabou ekonomikou bez předešlého varování a potřebných ekonomických pokusů.

Dokonalé konzumní produkty společnosti slibovaly ráj na zemi. Kdekomu z toho nenadálého snu strašilo na cimbuří. Naprosto odlitštěný svět ještě v dalekém nedohlednu. U nás doma za pecí bude kdejaký trulant chrastit diamanty, zlatem, plné prkenice prašulí se mu budou trhat, svět zaplavíme nevídanou turistickou tsunami. Kolem samý jarosvět! Slovní saláty míchány ve stranických domech, hořekující elektrické kytary, i z dovozu, nás bičovaly naléhavou demokratickou veselostí. Náhle se zjevovaly postavy z minulosti. Klíčníci. Děcka s klíčema na krku se vrhla do víru podnikatelských možností. Daleko, předaleko, doba průměrné říkánky z kiosku: Nečasi, Nečasi, že prej se ti nečasí!

Zavál svěží vánek svobody. Tolik let jsme trpěli, tož si užijme, sakriš! Banka půjčila kdekomu, no, vlastně ne, pouze vybranému, použitelnému, elastickému... Třeba postavě k podpírání v reálném socialismu, jakémusi A. Ž., údajně poskytla osmdesát mílí k velkolepému podnikání. Záměr? Oprava zámku, budoucí hotel. Realita. Miliony v čudu, zámek chátral -- chytrák se nespálil, naopak, dvacet mílí mu zůstalo a těch šedesát -- kdepak se rozplynuly, mršky, v jakých nenasytných kapsářích zmizely? K čemu otázky, trumbero?! Závidíš, co, hnido? Ukradni si, socialistický sirotku!

Přítelíček učinil jakousi maršrutu, zahříval tehdy výnosnou poslaneckou lavici a viděl kolem sebe úspěšné podnikatelské šelmy, takže: Statek u hvozdů Šumavy by nám poskytli bratři za jednu korunu na deset let. Výborně! Kauf jak blázen! Přes míli bude stát základní kozí stádo, něco zařízení mlíkárny a sýrárny -- můžeme však spojit síly s kamarády za čárou, ochotnými u jejich vlády čerpat prý peníze na pomoc východním nahým zadkům. No, a na práci si zjednáme místní málo schopné lidičky... nakonec přítelíček s tulení chorobou a kapitalistickou myšlenkou razil známé poznání, že: Práce je poslední pokus, jak sehnat peníze!

A do země zaslíbené po Řípem dorazil podnikatel s nápadem prospěšným, na první pohled záslužným. Věc stála jednoduše: On doma vyčistí kontaminovanou zeminu, přiveze ji, my jí zasypeme prolákliny po těžbě velkorypadly, zasadíme zeleň a všichni budou spokojeni. Na štěstí se uskutečnila naše mise, návštěva, pana podnikatele a jeho zázračné čistírny! U Kyklopova očiska! Hrůza a děs. Pár automobilů naloženo zeminou nakoupenou a čistou, další várky nesplňovaly ani náhodou požadavky MŽP.

Blížili jsme se k dobám her: Nebe, peklo, ráj! Kamarád línej jak vandrák v červenci vzal zpátečku, zařadil na plný plyn zpětný chod. Jeho slova byla náhle ocelová, ledová! Připomínal výzorem Marbulínka. Jinak pohádkář k pohledání. Hubou porazil největší ekonomické giganty, hravě ovládal čínskou, japonskou, americkou a arabskou podnikatelskou drobotinu.

Podnikatelské prostředí není holt pro všelikého picmucha. Být podnikatelem vyžaduje slušné známosti, avšak hlavně kopu znalosti. (Někdy se to nepovede.) U nás doma umíme slušně podnikat v komoditách páchnoucích porušováním zákonů. Kabrňáci k sežrání. Učíme se snadno a rychle, vyzbrojeni minulou dobou, kdy kdosi umí a druhý čumí.

Být podnikatelem na baterky se vyplácí. Jak dlouho ještě? U nás doma prý natrvalo, myšlení nás nebolí, nápodoba ve všech povážlivých oblastech dokonale propracovaná. Říkala známá: Ode zdi ke zdi,v téhle zemi neomezených možností. Panečku, paráda!

Metylakoholoví podnikatelé, náš vzor! A nejen oni. Jo, komu se nelení, tomu se zelení -- i zhasne. Kdopak by se práva bál, viděl někdo pohádkové českoprávíčko?! Katastrofa odšumí, jiná nám zasejc přišumí.

Podnikání zdar! Nazdar!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.10. 2012