Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr

29. 9. 2012 / Karel Dolejší

Svatý Václav se proslavil, když se nechal zapíchnout - pročež ho Češi, jimž dodnes zůstává zářným vzorem, tak rádi oslavují. Jenže veřejná scéna teď namísto mučednického dramatu připomíná popletenou operetu a zdá se, že je pouhým zadním dvorkem Hudebního divadla v Karlíně. Politici předstírají, že pečují o blaho lidu, ochranka předstírá, že pečuje o politiky. Mladý muž, který předstírá střelbu na prezidenta, než se jej chopí policie, odchází na bál - a jen tak mezi řečí při zatýkání poskytuje "rozohovor" o tom, kterak a proč způsobil dosluhující titulární hlavě státu několik "pohmožďěnin". (Překlepy cituji.) - Ještě je třeba vyčkat informace, kdo komu sebral hodinky a kdo se proto rozvede.

Václav Klaus verbálně podporoval bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho ve sporu s ministrem vnitra Kubicem. Ochranu prezidenta zajišťuje Útvar pro ochranu prezidenta České republiky, organizační složka Policie České republiky - čili dobré jitro, tady vnitro. Všichni sborem kritizují, že ochranka ani pořádková policie během incidentu vyvolaného šestadvacetiletým Pavlem Ondroušem nekonaly, jen Kubice všechno hájí. Může to být shoda náhod. Nebo nemusí.

Útočník-neútočník má velmi krátký sestřih a maskovací bundu, v kraťoučkém "rozhovoru" použije třikrát výraz "národ" a nakonec se označí za komunistu, "ale neangažuji se nijak". Ještě, že to řekl. Podle markantů bych ho řadil na úplně opačnou stranu politického spektra - tam, kde se, jak říká, "nijak neangažuje". KSČM, jež Klause miluje, se od předstírané střelby na něj rozhodně distancovala. Komunisté vždy odsuzovali každou "partyzánštinu" a ozbrojené oddíly německých soudruhů kdysi čekaly na rozkaz shora tak disciplinovaně, až se sešly v Dachau. Jestli je Pavel Ondrouš komunista, já jsem netopýr.

Maketový útok na maketu nadstranického prezidenta nicméně zafungoval. Média jsou plná fotografií pachatele, rozebírají údajné podlitiny způsobené Klausovi zbraní-nezbraní použitou ve stylu jatečního aparátu. Další bouře ve sklenici metanolu. Bezpečnostní špičky varovně zdvihají prst. Někdo to odskáče. Někdo utáhne šrouby.

A v záplavě medializovaných šaškáren přitom mizí četné reálné tragédie, které - už naprosto bez reflektorů i bez legrace - každodenně způsobuje politika těch, kdo se teď ze všeho nejvíce strachují o svatýho Václava.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.9. 2012