Personální víry

3. 9. 2012 / Václav Dušek

Nezávislot je šidítkem pro nedorostlé voliče. Nebohý Pavel Dostál, ministr kultury, po přepadení v místě, kterému se někdy říká Dostálovo ticho, povídal, že se stěží něco vyšetří, zvláště, byla-li to státní objednávka. Že by? U nás doma je možné cokoli. Drbna kádrující každého na dohled má již v ksichtě patinu zloby, na jménu nezáleží; jedovatá šuškanda, rozpustilá šeptanda, semele struktury stranických dohod do mrtě. Personální víry ve stojatých vodách stahují pod hladinu nepohodlné kádry.

Šlamastik přibývá. Poškodit vybraným a označkovaným image se vyučuje na důležité VŠ. Lidské novotváře, vhodné pro slabikáře, vytvářejí laviny pomluv, hrozí koroze slušnosti. Erupce hnusu na obzoru.

Nezávislost je pohádka pro lidstvo. Nezávislé soudy byly, jsou a budou, závislé na paragrafech. Kdo je tvoří synci? Že by andělské švadrony. Elita kádrováků jsou studené psí čumáky. Pukavčí snůška jim vynáší odměnu i metály. K tomu přidej klíštata, co se přisajou na slavné a pořizují zápisky z jejich života, krok za krokem, v souladu s pokrokem! Fušery nepotřebujeme! Takhle milá háďata, odvážné čapajevce, vychytralé edmundoviče, ano, stále přijímáme.

Slavomil stal se demokratickým porevolučním fízlem, ovšem žaludek mu ostal dizidentský -- tož mazej do civilu, třít nouzi s bídou, pacholku. Nezávislosti jen dočasu, křupani!

Bylo nebylo, dnes se honosíš danou nezávislostí a zítra skončíš na dlažbě. Jakési pofiderní prezidenství si strč za klobouk, brouku, na to doma nehrajeme. Vyplácí se poslušnost, jak říká jeden vyčuraný sokol, slušnost -- a proto je stále na svém místě a bude dán do vitríny s nápisem: Sralbotka obecný.

Loudám se ulicemi a myslím si, kde bych tě mohl potkat, bývalý poliši, prezidente? U nás doma kádrujeme. Jistota je jistota. Pro každého máme k dispozici zaručený personální vír.

Zdravíme!

Vytisknout