Je v Česku korupce "normální"?

18. 7. 2012 / Boris Cvek

Ministr financí Kalousek v nedávné době několikrát veřejně (v médiích, v Poslanecké sněmovně parlamentu) zaútočil na práci policie v případu nákupu vojenských letounů CASA. Je to případ jeho stranické kolegyně, případ dotýkající se strany TOP09, kterou založil, případ otevírající třináctou komnatu nakládání s penězi českých daňových poplatníků, totiž celý systém vojenských zakázek. Kalousek byl u zrodu současného systému zadávání vojenských zakázek a v médiích i ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, týkající se nákupu letounů CASA, se objevilo již mnoho podezření na gigantické plýtvání penězi daňových poplatníků v souvislosti s tímto systémem zadávání vojenských zakázek. Současný ministr zahraničí a předseda strany TOP 09 zcela otevřeně tvrdí, že vojenské zakázky bývají využívány k financování politických stran.

Cituji jeho výrok z rozhovoru pro HN:

"Ale dějinná zkušenost nám říká, že ve všech státech jsou zbrojní zakázky využívány k financování stran a jsou spojeny s velkými postranními poplatky. Vždycky na tom chce někdo vydělávat, aby vládní strany něco dostaly."

Taková činnost je ovšem nelegální a jedná se o mimořádně závažný trestný čin, jde-li o miliardy rozkradených korun. Ano, dějinná zkušenost nám říká, že trestné činy se dějí: vraždí se, znásilňuje se, krade se... proto máme policii a justici, aby se tomu pokud možno zabránilo, a stane-li se už trestný čin, aby následoval trest. Proto se logicky policie má a musí angažovat co nejaktivněji a nejtvrději v případu vojenských zakázek, tím spíše, když už z historické zkušenosti víme, že se v této věci děje často závažná trestná činnost, která zásadně poškozuje fungování státu.

Čeho jsme však svědky, když tak policie činí a chce konečně systém veřejných zakázek dostat k soudu? Bezprecedentního útoku jednoho z nejdůležitějších českých politiků (ministr financí, předseda vládní strany, dlouholetý politik za KDU-ČSL, bývalý předseda této strany, jež byla koaliční stranou většiny vlád po roce 1989) na policii v případu, který se ho týká. Kalousek zcela veřejně bojuje za to, aby se případ nedostal k soudu. Kalousek vynáší veřejně rozsudky ve svém vlastním sporu i nad prací policie. A tohle všechno se mu toleruje. Naopak se řeší jako vážný problém prakticky nedokazatelný obsah telefonátů mezi Kalouskem a policisty, kteří tyto telefonáty vnímali jako vyhrožování. Musíme znát obsah těch telefonátů, abychom věděli, že Kalousek vyhrožuje policii? Známe přece jeho opakované, emotivní veřejné výroky.

A když policejní prezident napíše dopis policistům v tom smyslu, aby se nenechali ovlivňovat politiky, premiér Nečas to vnímá jako chování politického aktivisty. Ano, v normální demokracii by se problém vůbec neměl dostat na úroveň vyjádření policejního prezidenta. Normálně by měl jednat premiér, měl by okamžitě odvolat Kalouska z vlády po jeho veřejných, nezpochybnitelných výrocích na adresu policie. Jenže Nečas se vždy ukázal být slabým premiérem a rozhodně ne premiérem, kterému záleží na boji proti korupci a na principu "padni, komu padni". Pád Kalouska, jak všichni vědí, by znamenal i pád Nečasovy vlády. V tomto smyslu se jasně vyjádřil i šéf druhé nejsilnější vládní strany, strany Kalouskovy, Schwarzenberg.

Ministr vnitra Kubice, jemuž kdysi údajně tolik šlo o nezávislost policie na politicích, o svobodu vyšetřovat korupci a zločin až do vysokých pater politiky, se stal svou účastí v Nečasově vládě prokorupčním politikem, což v těchto dnech stvrdil jasně tím, že se policie proti Kalouskovým veřejným výrokům jasně nezastal. Měl říci Nečasovi se vší vážností: buď já, nebo Kalousek. Jenom tak si mohl ještě zachovat tvář v případu "Kubiceho zprávy". Mohl ukázat, že tehdy nešlo o záměrnou, perfidní manipulaci voleb, nýbrž o obranu policie před politiky... mohl říci: bránil jsem ji tehdy, bráním ji také dnes, kdy to je proti pravici a také před volbami (i když teď jenom krajskými). Jenže místo toho ministr Kubice vyjel proti policejnímu prezidentovi, jehož zveřejnění informace o Kalouskově telefonátu Lessymu považuje za podivné a zvláštní.

Policejní prezident zůstal tedy sám a zastal se tedy policie sám. Je to jeho povinnost. Chce, aby policie byla na politicích nezávislá. Zdůrazňuje to v kontextu veřejných, ničím nezpochybnitelných útoků ministra Kalouska na policii. Co jiného má dělat policejní prezident, než bránit policii proti takovým bezprecedentním útokům? Lessy je navíc policejním prezidentem ve státě, který je dlouhé roky rdoušen rozkrádáním veřejných peněz ze strany politiků, ve státě, kde se již dlouho kritizuje práce policie a státních zástupců, kteří nedovedou závažná podezření na trestnou činnost tohoto rázu dostat před soud, aby byla řádně vyšetřena. Nyní se má konečně před nezávislý soud dostat systém vojenských zakázek a policie je veřejně zastrašována jeho mocným architektem Kalouskem. Když premiér ani ministr vnitra nestojí jasně na straně policie proti Kalouskovým netolerovatelným výrokům proti práci policii v případě Parkanová, zbývá jako ochránce práce policie policejní prezident.

Co teď? Měnit policejního prezidenta? Lessy prý podle Kubiceho chtěl jako policejní prezident skončit. Působí to dost divně. Vždyť byl Nečasovou vládou nedávno jmenován, daří se pod jeho vedením vyšetřování velkých korupčních případů... to jsme přece chtěli (teda my, občané, nikoli vláda)! Vláda by měla, kdyby jí šlo o boj proti korupci a rozkrádání veřejných peněz, na Lessyho tlačit, ať policejním prezidentem zůstane. Podotknu, že jsem nikdy nebyl fanouškem pana Lessyho a nikdy na mě nedělal dobrý dojem, ale policie pod ním zjevně prosperuje, jak je jasné asi každému, kdo poslouchal nedělní Otázky V. Moravce se šéfy policejních útvarů, vyšetřujících kriminalitu, spojenou s politiky. Jenže právě proto Lessy vadí. Policie vadí. Kalousek to řekl jasně, opakovaně, veřejně. V takové situaci je Lessyho povinnost, občanská povinnost vůči občanům tohoto státu, zůstat policejním prezidentem a chránit normální průběh vyšetřování před útoky politiků, jaké veřejně předvedl ministr financí Kalousek.

Co v této prekérní situaci prokorupční vládě zbývá? Jako obvykle... jako v případu Drobil zbývá prezident Klaus, faktický šéf Nečasovy vlády. Prezident, který jako ministerský předseda musel podat v roce 1997 demisi kvůli podezřelému financování jeho vlastní politické strany, jež je dodnes neobjasněné. Prezident, který byl vždy proti vyšetřování korupce, proti vyšetřování případů, sahajících do nejvyšší politiky. Tento prezident si zve šéfa policie na Hrad, aby jako garant dohody, učiněné údajně a tajně, mimo veřejnou kontrolu, uvnitř vládní koalice, dohlédl na její dodržování. Co je to za dohodu? Nikdy nebyla zveřejněna! Cituji z Novinek.cz o roli prezidenta republiky v této neveřejné dohodě:

"V dohodě, která tehdy na Hradě vznikla, ale nemá písemnou podobu, se strany zavázaly, že prezident bude garantem splnění sporných bodů, jako je budoucnost policejního prezidenta, předložení protikorupční strategie či vytvoření generální inspekce bezpečnostních složek. Právě hlava státu má být tím, kdo v případě neplnění dohody bude o situaci informovat veřejnost."

Pikantní na tom je, že tuto tajemnou dohodu, která garantuje fungování vládní koalice v klíčové otázce boje proti korupci, uzavírala strana Věci veřejné, která již není členem koalice. Taková dohoda tedy přece dávno musela skončit a být zneplatněna odchodem Věcí veřejných z vlády. Jestli taková dohoda ale vůbec existuje, měla být ihned po jejím uzavření zveřejněna, protože má zásadní význam pro celý stát a veřejnost. Jejím garantem neměl být nikdy prezident republiky, nýbrž předseda vlády, prezident totiž nemá být garantem vládní politiky. A už vůbec to neměla být dohoda, která vede k tomu, že policejní prezident je za svůj apel na zachování nezávislosti policie vůči polickým tlakům tahán před prezidenta republiky na Hrad, zatímco ministr financí Kalousek, který opakovaně a veřejně odsuzoval práci policie v jeho vlastním případu a nebránil se převzít v tom samém případu roli soudce, se tváří, jako by se nic nedělo a jako by on byl ušlechtilým gentlemanem, bojujícím za lidská práva chudinky Vlasty Parkanové.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.7. 2012