Předposlední zastavení pod kopcem

17. 7. 2012 / Petr Žantovský

za Michaelem Marčákem

Panenská noc: Dočetls Galczyńského a dopil číši jedu
Řekls': Takhle zlehka lhát já nedovedu A pak to začalo:
Veselá tancovačka na hrobech jen kousek pod Varšavou
a duše plavou
plavou dějinami plavou samy
zlehýnka zasunuté do učebnic
Ne příliš: Skoro nic
už nezbylo nám Čtenářům rozmaru Virtuozům ticha
Milencům rozparků a lakování hladu
zpod plného břicha
A ten černý vzadu
dopočítal u pikoly do sta
než ho střelili Malinko zašumělo to
Jen kost a kůže
za všechnu tu všivost může

Nebylo by z čeho svléci se nebýt tak opeřený
Tvoje čtyři stěny nedorostly do tří rozměrů
jimž by tak rády posloužily
Ano Bílý - bože můj -
bez poskvrny měl být život náš
když říkals Pamatuj
A v kapli sotva usychá akvarel nebo kvaš
a vždycky do ticha
jak předposlední zastavení pod kopcem
na který nechtěls nechtěný
a teď sotva stín ozvěny
když končí nemých sněm

Rokují o ničem a odhlasují všecko
nevinní viníci Sto starců Jedno děcko
které nakonec když všechno dosvrbí
a dozní k úniku
zatáhne oponu a spálí tuniku
nahé pak vyjde k novoluní
s majákem za zády až tam
kde věčnost trůní
přes ony ohrady a elektrické dráty
a též přes nikdy nespojené státy
zkratkou do zrady

Vytisknout