Proti smradu větráky

18. 7. 2012 / Milan Daniel

O co jde, je většině českých mediálních konzumentů zjevné: obvinění Parkanové správně vztáhl Kalousek na sebe a usoudil, že nejlepší obrana je útok. Provedl jej kobercovým náletem, jehož hlavním cílem se stala policie. Státní zastupitelství si vzal na starost Nečas: bleskově odvolal Pospíšila. Nahradil jej člověkem, k němuž sice nemá důvěru, který však má předpoklady vykonávat úřad tak, aby byli Nečasovi protektoři spokojeni. Účel světí i personální politiku a v nouzi Blažek dobrej.

Lid obecný pak vzhlíží k těm, které v prostředí hnoje vidí jako svaté obrázky. K pochlapenému Pospíšilovi, se systémem nespojenému Zemanovi a jeho těžké figuře Bradáčové, nyní konečně -- světe div se -- i policejnímu prezidentovi. Má toho svinstva ten lid totiž dost. Rád by, aby tito Herkulové konečně český chlív zbavili hnoje, protože on sám to nedokáže. Ale hnůj se bez boje nedá, stejně jako hromada smetí ve stejnojmenné Hutkově písničce: "...jménem hniloby pozvednem hlavy / a na pochod se proti městu dáme / nová doba už svůj příchod věští / smetiště okovy strhává / půjdem do boje s kopkami hnoje / bude nás všech ukrutná síla / a teď se s chutí dejme do díla!"

Hnůj se pustil do boje v příhodné chvíli. Jsou dovolené, termínově okurková sezóna, za pár dní začne olympiáda, takže je čas pod tímhle svícnem zasmradit. On to ten fandící lid obecný přeci zase stráví, vždyť už je v tom hnoji po krk, ale vzít do ruky vidle ho napadlo jen na chvilku. Ale kopky mu na konci dubna potvrdily, že protestovat může, to že je ta pravá demokracie. Zřejmě dílem šťastně polkl.

Od té doby nic. Pardon -- reprezentanti lidu vytvořili web STOP VLÁDĚ a párkrát mohli poškádlit i kopky hnoje na jednotlivých ministerstvech. A demonstrovat znovu? Co se tím změní?

Kde je energie toho stotisícového davu nespokojených lidí? Jak se hospodařilo s potenciálem odporu? Proč se nebudovaly a nevyrostly jednotky držitelů vidlí v každém větším městě či vesnici?

Proč se couvlo před generální stávkou? Je hezké, že nejrůznější iniciativy přicházejí s teoretickou výzbrojí teoretických nositelů změn. Devadesát procent lidí v této zemi, kteří hnůj nemohou už ani cítit, však nechce čekat na to, až z toho hnoje chcípne smradem. Chce radikální změnu. Proti organizované moci je třeba organizované síly.

Je nepochopitelné, že odbory + iniciativy propásly příležitost využít energie, která v lidech byla, zalekly se (čeho?) a místo důkladného průvanu hrají u ministerstev divadlo.

Hnůj smrdí dál a s neztenčenou silou. Pán hradu volá policejního šéfa k odpovědnosti, ministerský předseda se bojí Kalouska (a vlastních straníků), brněnský advokát si pohazuje horkým bramborem státních návladních ve víře, že vychladne, "reformní" parlament okrádá obyčejné lidi majetkovým obrdarem církvi a chystá se vysát lidem z kapes další peníze "důchodovou reformou".

Kdy to skončí? Kdy se vyvětrá? Proč spoléháme na nějaké substituty blanických rytířů, ať už se jmenují Pospíšil, Zeman, Bradáčová nebo Lessy? Je dobře podpořit lidi, kteří jsou opravdu stateční. Ale nestačí to. Proč se odbory a občanské iniciativy neopřou o ty naštvané lidi, kteří už mají všeho dost a nepostaví v každém koutě země proti tomu hnoji větráky? Proč těm kopkám neříci rázně -- a nejlépe generální stávkou -- JDĚTE PRYČ?!

Proč si zacpávat nos před politikou? Smrdí jen ta špinavá.

Dělejme ji, dělejme ji podobně jako svého času Poláci se svou Solidaritou. Jinak se toho zápachu nezbavíme. Nedejme si líbit tu ostentativní ignoranci povýšenců, lupičů a drábů. Využijme každou příležitost k organizovanému odporu.

Bijme se!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.7. 2012