Úředníci: Příživníci a paraziti, nebo pilíř právního státu? Postesknutí nad likvidací byrokracie

11. 5. 2012 / Jan Potměšil

Britské listy již před časem zveřejnily dva ostře kritické články, opírající se do tzv. státních zaměstnanců. Nejprve Jiří Baťa v textu "Hledám práci jako konzultant", a následně Jan Molič v reakci "Občané, stěžujte si". První zmíněný článek staví do kontrastu příjmy asistentky premiéra Nečase Jany Nagyové či stěží obhajitelné jmenování 22 leté středoškolačky Lucie Placzkové konzultantkou šéfa Pozemkového fondu na straně jedné, a vládní úsporná opatření či údajné snahy šetřit, kde se dá, na straně druhé. Druhý příspěvek je o něco ostřejší a více paušalizující, když (zjednodušeně řečeno) krom jiného dovozuje, že už asi neexistují úředníci a politici, kteří by nepodváděli, neupláceli a nenechali se uplácet (zbytek textu není zcela přehledný, zřejmě však vyzývá k občanské angažovanosti a kontrole úředníků). Rád bych některé paušalizace a zjednodušení, byť poněkud opožděně, uvedl na pravou míru. A také se zastal nenáviděných úředníků. Které už i členové vlády, tedy jejich nejvyšší představení, líčí jako obtížné parazity, kteří jen zatěžují státní rozpočet.

Odměny -- jak komu (tomu málo, tomu víc, a na toho se nedostalo nic)

Předně nelze z případu té které loajální asistentky nebo jednoho protekčního písklete činit pravidlo aplikovatelné na celek, tedy na všechny úředníky. Jak nám už bylo vysvětleno např. Radkem Johnem, Josefem Dobešem, Jaromírem Drábkem nebo Petrem Nečasem, nehorázné statisícové odměny pro vyvolené mohou být vypláceny právě proto, že se ušetřilo na řadových úřednících. Ti nedostali odměny žádné či v legrační výši, někteří byli propuštěni, některým byly platy sníženy či, v tom lepším případě, nemohou v blízké době očekávat žádné přilepšení. I když se na odměny těch nejvýše postavených zpravidla vždy prostředky najdou (rozhodují v podstatě sami o sobě), je vysvětlení našich spořivých ministrů logické. Je-li rozpočet omezený, může se skutečně někomu přidat jen tehdy, když se z jiné kapsy ubere. Na desítkách odměn ve výši kolem 200 -- 400 tisíc si pak lze představit, kolik těch "jiných" kapes muselo být.

Opakovaně uváděné vysvětlení o možnosti rozdávat odměny proto, že se na řadových zaměstnancích ušetřilo, je však nejen logicky znějící, ale zároveň i neslýchaně drzé. Řekl bych přímo sprosté. A to ze dvou hlavních důvodů.

Za prvé -- cílem úspor, soustředíme-li se na pravý význam slova "úspory", jistě nemělo být jejich "rozfofrování" na odměnách vysoce postaveným soudruhům či stranickým nebo firmou dosazeným vykonavatelům (ukázkově Radek John a jeho suita z ABL na Ministerstvu vnitra). Cílem by nemělo být ani kupování si loajality řídících pracovníků částečně se rozkládajícího rezortu, kteří by měli obhajovat neobhajitelné (viz MPSV). Úspory tedy měly být buď vráceny do rozpočtu, nebo využity ke zvýšení kvality a efektivity svěřené agendy. To je však bohužel přesně to, co se nikdy nestane. Vlastní peněženka je těm, kdo o platech a odměnách rozhodují (byť jinak podhodnoceni rozhodně nejsou), vždy bližší. Rozhodně bližší než pojmy natolik abstraktní a klišovité ("kterým přece nikdo nevěří"), jako jsou úspory veřejných rozpočtů či zvyšování kvality a profesionality státní správy.

Za druhé -- úspěch či neúspěch reforem a vůbec kvalita výkonu správních agend jen vzdáleně závisí na tom, kdo je právě ministrem, náměstkem či sekčním šéfem (kde jde spíše o manažery a politické figury, nikoliv nezbytně o odborníky, natož specialisty). (Ne)úspěch tzv. reforem závisí především na řadových referentech a jejich nejbližších nadřízených, max. do úrovně šéfa odboru (byť shora lze přes úsilí nižších úředníků na druhé straně hodně věcí pokazit). Ostatně i informace, s nimiž přední politici nebo vyšší úředníci perlí v diskuzních pořadech, jim připravovali právě řadoví referenti s tabulkovým platem a předvánoční odměnou 1.200 Kč hrubého, neboť vyšší šarže tyto informace už jen filtrují, uhlazují a korigují, neb musí myslet i "politicky". Pokud měl tedy někdo, např. v resortu MPSV, dostat odměny, nebyli to vrcholní představitelé ministerstva, kteří alespoň v úmyslu nepřímém museli vědět, jak tzv. reformy poběží (byli srozuměni s možným následkem, a přesto konali, jak konali). Ale spíše řadové úřednice a úředníci zejména na Úřadech práce, kteří na jedné straně stolu u zamrzlého či data požírajícího počítače s tužkou a sešitem půjčeným od dětí zpracovávali žádosti, stížnosti a jiná podání, a na druhé straně stolu čelili rozezleným občanům stojícím "fronty na maso" u přepážek. Aby poté pracovali ještě po večerech a o víkendech, a usínali s Rohypnolem, stres tlumili Neurolem a mozek nutili k vyšším výkonům kofeinem, nikotinem a jinými legálními drogami.

Kam si jít zanadávat? Apel na rozlícené občany

Pro úplnost potvrzuji těm, kdo se právě chystají vylít si zlost na vládu, kmotry a "na všechno" na nejbližším "národním vejboře", že úředník má být samozřejmě nejen vzdělaný, prohlubující si kvalifikaci a loajální, ale i vstřícný k občanům, zdvořilý, naslouchající a trpělivý (zásada vstřícnosti a služba občanům). To je pravda. K tomu však tato veřejnost zároveň předpokládá a očekává, že úřady jsou vedle outletů a supermarketů s bezbrannými prodavačkami jedním z posledních míst, kde ještě mohou někomu beztrestně vynadat. Jde-li o úřady, např. obvinit referenta z neschopnosti a korupce (zná většina úředníků), na obecním úřadě zdvořile oslovit referentku "krávo vylízaná" (zařadila do spisu bývalá kolegyně), nebo na ministerstvu titulovat vedoucího oddělení "právnické hovado" (přečetl si bývalý kolega). Občanovi, který má nad sebou také všelijaké šéfy, doma problémy a který je ze všeho už poněkud "na.raný", se tak trochu uleví, ovšem referentovi samozřejmě přitíží (není-li úplně "splachovací" či zcela apatický a otupělý).

Komunikace s občany je pak stejně významná (a ještě více vyčerpávající) jako řešení jejich písemných podání, žádostí a stížností. Nu, ale co to vidím? Za dveřmi už čeká další oprávněně rozhořčený občan (rychle, přívětivý úsměv!). A několik písemných stížností právě došlo na podatelnu a bude třeba je pečlivě a v zákonných, ne-li kratších, lhůtách vyřídit (večer to stihneš). Hm. To vše má úředník či úřednice "na hrbu" i tehdy, pokud má někde na 1. stupni základ 13 000 hrubého, doma dvě pubertální děti, které by rády studovaly, a rozbitou škodovku. A včera se dozvěděli, že se zvýšením osobního hodnocení nemohou tento rok (ani další) počítat, ráno podepsali oběžník, že se ruší nákup odborné literatury, na zítřek mají připravit návrhy na škrtání "nadbytečných" míst (jako by agendy ubylo -- ne, aha, přibylo -- pardon) a do pátku se mají naučit nový předpis, aby pak byli připraveni na nadávky občanů "co je to za blbé zákony, běžte do p...".

Vciťme se tedy trochu i do kůže těch, kterým chceme vyčinit za vše, s čím jsme nespokojeni, neboť nikdo jiný zrovna po ruce není, a pan ministr, kterému bychom to rádi řekli osobně, na nás buď udělá dlouhý nos, anebo potvrdí, že žádný problém není a úředník i občan špatně vidí (pregnantně to vyjádřil již před r. 1989 Jarek Nohavica v písni Mávátka). Závěrem této části podotýkám, že odpovědi na dopisy a stížnosti adresované ministrům, starostům, ředitelům, tajemníkům apod. opět vyřizují řadoví referenti, dle systému padajícího lejna. Tím se kruh uzavírá.

Profesionální veřejná správa jako služba veřejnosti -- klišé, cíl nebo sci-fi?

Abychom si učinili představu, jakou vizi veřejné správy má vláda ČR, alespoň oficiálně, nahlédněme do Programového prohlášení vlády ČR ze dne 4.8.2010 nebo do Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012.

Klišé:

V programovém prohlášení se na str. 20 (Veřejná správa a eGovernment) píše mj. následující:

"Vláda chce garantovat profesionální, kvalitní, efektivní a přívětivou veřejnou službu vykonávanou vzdělanými a dále se vzdělávajícími úředníky veřejné správy. (...) Vláda více přiblíží veřejné služby občanům a dalším subjektům a trvale sníží ekonomickou a byrokratickou zátěž ve veřejné správě. (...) Vláda bude usilovat o odpolitizování veřejné správy zaváděním moderních principů řízení orgánů veřejné moci a metod řízení kvality. Vláda předloží návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. (...) V oblasti legislativy se vláda zasadí o zvýšení kvality a efektivity tvorby právních předpisů a jejich dostupnosti a snížení administrativní zátěže a korupčních rizik. (...) V oblasti snižování ekonomické a byrokratické zátěže vláda dále každý rok provede revizi právních předpisů s korupčním rizikem, s regulační nebo byrokratickou zátěží s cílem nadbytečnou regulaci odstranit."

Ve Strategii boje proti korupci se v dlouhé řadě úkolů, které si vláda, resp. ministerstva, uložila, uvádí např. toto:

"...předložit vládě věcný záměr zákona o úřednících, ve kterém bude jednoznačně určena hranice mezi politicky obsazenými a úřednickými místy ve veřejné správě, zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy, stanoven systém odměňování (...). Důraz by měl být kladen na úpravu základních povinností úředníka, včetně povinného vzdělávání (...)." (str. 19).

Nebo toto:

"...předložit vládě návrh usnesení, obsahující opatření k zakotvení povinnosti pro orgány státní moci zpracovat a publikovat vlastní etický kodex. (...) Cílem této iniciativy bylo zvýšit prestiž a důvěryhodnost zaměstnanců ve veřejné správě v očích veřejnosti." (str. 23)

A také povzbudivě i následující:

"...předložit vládě materiál, obsahující analýzu stávající situace (včetně případných návrhů opatření organizačního a legislativního charakteru) v oblasti whistleblowingu, včetně identifikace zásadních problémů s návrhy na jejich řešení." (str. 26).

Realita:

Výše tedy mnohokrát omílaná klišé. Budeme-li vycházet z výše uvedených tezí jako cíle vládních reforem, porovnejme, jak se tyto cíle daří naplňovat. Začněme třeba od konce.

K whistleblowingu asi nemá cenu se vůbec vyjadřovat -- stačí poukázat na osud Libora Michálka, který byl za svou odvahu promptně vyhozen (kdy tento stav trvá), a ještě byl ostouzen bojovníkem proti korupci Radkem Johnem, předsedou vlády Petrem Nečasem i tzv. hradní partičkou (byť tam už nelze ničím překvapit, snad jen podporou občanské společnosti v Evropské unii či založením knihovny prof. Tomáše Halíka). A co Pavel Drobil? Ten je místopředsedou vládní ODS a jejím volebním manažerem. Povzbuzením budiž snad jen pražský primátor Bohuslav Svoboda, který (alespoň zatím) usiluje o odstřižení různých Janoušků, Rittigů, Hrdličků atd. od veřejných penězovodů. Je to správné a důsledné i z pohledu pravicové ideologie -- občan, tím spíše podnikatel, nemá být závislý na státu, ale má se dopracovávat k příjmu a k ziskům vlastním úsilím, schopnostmi a umem. Nikoliv korupčním vysáváním veřejných rozpočtů, k nimž by výše jmenovaní podnikavci bez svých zákulisních her a kšeftů přístup neměli, podobně jako další "pravicoví" politici ODS typu Patrika Oulického, Alexandra Nováka, knížete z Hluboké Pavla Dlouhého a dalších.

Co se týče záměru zvýšit zavedením etických kodexů prestiž a důvěryhodnost zaměstnanců veřejné správy v očích veřejnosti, zřejmě se jedná o žert, v lepším případě o byrokratickou nedomyšlenost. Po zavedení kodexů přibude k podpisu jen jeden oběžník navíc, který nikdo nečte, resp. který není čas číst, a pojede se dál -- takových lejster tu už bylo... Přesto se ptám -- zvýšil snad etický kodex Policie ČR, vyvěšený na stránkách provozovaných Ministerstvem vnitra, prestiž policie? Nechci popírat některé excesy Policie ČR, zejména jde-li o (pro ni) nové či nezvyklé situace (za všechny viz pomstychtivost a samoúčelné násilí vůči šumavským blokádníkům na Modravě -- zřejmě dle hesla "rozkaz zněl jasně..."). Na druhé straně jsem si nevšiml nárůstu úcty občanů k přetížené policii, která zároveň ruší služebny, omezuje výjezdy (má málo benzínu), omezuje šetření přestupků (nejsou peníze) a ruší služební místa, obsazovaná stále častěji elévy ve věku blízkém věku mladistvých. Pokud už předtím znechucení policisté neodešli k bezpečnostním agenturám, což je zřejmě cílem reformy.

Ideálním stavem dle vlády i ministra vnitra je zřejmě privatizace, resp. ABLizace, bezpečnostních sborů a vznik nové povinnosti občanů za bezpečnost "zacvakat". Jako v Somálsku, kde je bezpečnost lukrativním byznysem (podobně i v okrajových čtvrtích už i českých měst, kam policie nejezdí). Ve Velké Británii přítele našeho premiéra Nečase, Davida Camerona, už s tím začali. Chceme ale být pod dozorem soukromých bojůvek nesvázaných zákonem, nebo pod kamerou či soukromým odposlechem příslušné agentury, za všechny zmiňme ABL? Připomeňme si, proč šel Vít Bárta do politiky. Kvůli nám ani kvalitní veřejné správě jistě ne. Nyní ABLizace Policie ČR pokračuje i bez Víta Bárty druhdy řídícího ministerstvo vnitra. Jeho nástupce, nestraník Jan Kubice, privatizační práci pod taktovkou ministra financí zřejmě ochotně dokoná sám. Přinejmenším jsem si nevšiml, že by se bránil likvidaci Policie ČR i Ministerstva vnitra, pod revolučním praporem úspor. Jako by problém ležel v zajišťování základních funkcí státu (vnitro, bezpečnost), nikoliv např. v oblasti veřejných zakázek pro vyvolené či v (ne)výběru daní, resp. v daňové degresi.

Vrátím-li se k prestiži úředníků, může ji zaručit vzdělání, profesionalita, platové zajištění a především nezávislost a nestrannost. Podobně jako u soudců. Ani jedno z právě uvedeného však vláda zajišťovat nehodlá. Vzorem je úředník hloupý a neschopný, o to více však loajálnější a závislejší na svých chlebodárcích. V případě potřeby však od něj lze dát "ruce pryč", nazvat jej parazitem a zahlaholit něco o snižování platů a stavu úředníků. Že takto efektivní, profesionální a nezávislou státní správu budovat nelze, je zřejmé. Nebýt srdcařů, resp. své práci oddaných úřednic a úředníků, pracujících mj. za ty neschopné, zato však poddajné, ohebné a loajální, kdo ví, kde by veřejná správa byla (nechci být sprostý). Tím spíše, pokud agendy přes proklamace politiků neustále narůstají a bobtnají (a někdo je pak logicky musí zúřadovat).

Zákon o úřednících, odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy jsou další prázdná hesla, jimž nikdo nevěří. Účinnost zákona o státní službě se periodicky odkládá už deset let, neb nikdo nechce nestranné a obtížněji vyhoditelné zaměstnance, kteří "sou ňák moc chytrý". Nebudou přece zabírat místo spolehlivým a politicky uvědomělým soudruhům, resp. stranickým přátelům či kamarádům z mládí, z jiné zašívárny či z VŠ SNB, když se zas vymění vláda nebo zastupitelstvo či když konečně vystrnadíme ty, kteří "službu občanům" berou příliš vážně. Stabilizaci jsme už zažili na Úřadech práce a právě probíhá i na dalších úřadech a ministerstvech, odkud prchají ti schopnější, a zůstávají absolventi, důchodci, alkoholici a mámy s dětmi. A naštěstí ještě i srdcaři, kteří si stále myslí, že zas bude líp a že nesou za nezhroucení systému a jeho minimální přívětivost k občanům osobní odpovědnost. Ono to nějak poběží... Jak vzdálené je to dobám Rakousko-Uherska, kde měl úředník skutečnou vážnost a prestiž, neboť musel nejen tvrdě pracovat a být loajální úřadu, ale měl zajištěno i postavení, postup, penzi, a zároveň náročné a důkladné vzdělávání v právu a správních vědách na respektovaných institucích.

Odstraňování nadbytečné regulace a rušení agend je další špatný vtip. Každá sněmovna i strana totiž agendy pouze nově vymýšlejí a přidávají (a pak se diví, kolik je tu zákonů a úředníků), nikoliv omezují. Aktuálním příkladem budiž systém DONEZ, quintessence to byrokratické buzerace (zřejmě jde o ono přiblížení veřejných služeb občanům), či nově zřizovaná poraděnkovská "protikorupční" místa při Úřadu vlády, na něž se prostředky vždy najdou. Skutečně reformní návrhy započaté např. na MV za později odejitého náměstka Zdeňka Zajíčka (e-Sbírka, e-Legislativa, komplet elektronizace státní správy, procesní audity a odstraňování zbytných nebo duplicitních činností ve veřejné správě atd., jinak obecně e-Government) spíš umírají na úbytě a neochotně se dokončuje už jen to, co zastavit nelze (např. Základní registry, zdroj to nočních můr a děsů jak jejich architektů, tak řadových úředníků, očekávajících podobné fungování systému, jaké zažily po Novém roce Úřady práce).

Konečně tvrdí-li vláda, že chce garantovat profesionální, kvalitní, efektivní a přívětivou veřejnou službu, vykonávanou vzdělanými a dále se vzdělávajícími úředníky veřejné správy, patrně opět žertuje. Maje na paměti výrok nemocničního zaměstnance z knihy Jurije Krelina Chirurg, "Za tyhle peníze po mě nemůžete chtít, abych byl střízlivej", pochybuji o motivaci úředníků k sebevzdělávání, které stejně nikdo neocení (max. pokáráním za přílišnou aktivitu a přerůstání šéfovi přes hlavu) a na které nejsou podmínky (odborná literatura se omezuje či přímo ruší, je třeba šetřit). Po úřednících se přesto žádá, aby podávali výkony jako elitní právníci od Weil, Gotshall & Manges, ovšem za socialistický plat lva chroustajícího žluklé oříšky na systemizovaném místě veverky. Jsem zvědav, kolik svalnatých kočkovitých šelem to raději zkusí v soukromém sektoru (či v o trochu lépe placené justici, nejde-li o pomocný personál), aby neparazitovali na drahém a přebujelém státu. A kolik z nich se už těší na teplé tabulkové místo vypelichaného lesního hlodavce, rezignovaně hledícího zpoza mříží, na nějž si návštěvníci ZOO jménem "Veřejná správa" zklamaně (či přímo s odporem) ukazují, počítaje v to i šéfa zařízení. Opravdu si někdo myslí, že v tržním prostředí, které vláda tolik velebí, soudný člověk upřednostní mizerně placenou práci, v mizerných pracovních podmínkách, bez přístupu k aktuálním odborným informacím, buzerován nadřízenými, a ještě se smíří s tím, že mu automaticky vzniká povinnost "Maul halten und weiter dienen"? Odpovědi snad netřeba. Ani na vysokou nezaměstnanost v některých krajích se nelze donekonečna spoléhat. Důsledkem "reforem" je tak pokračování úpadku státní správy, která nezadržitelně míří "zu Grund".

Sci-fi:

Vyjma parkinsonovských ptákovin typu etických kodexů lze kupodivu dospět k závěru, že vládní programová klišé se pozoruhodně prolínají s ideálním "sci-fi" stavem. Kdyby ovšem praxe nebyla jiná, resp. právě opačná. Pokud však skutečně budeme mít koncem roku 2014 služební zákon, úředníci budou zabezpečeni platem i pracovním zázemím, budou pozitivně motivováni ke vzdělávání se, vláda se o ně nebude otírat nebo jim přímo kálet na hlavu, ale bude usilovat o efektivní a výkonnou byrokracii, plnou sebevědomých, vzdělaných a profesionálních úřednic a úředníků, kteří jsou loajální k zákonu, nikoliv k soudruhům "nahoře", tak se celé vládě i panu premiérovi omluvím, pošlu mu darem několikasvazkový Slovník československého práva veřejného od prvorepublikových klasiků teorie veřejné správy a před Úřadem vlády zasadím lípu. Zatím však nastíněný výhled považuji spíše za chimérickou vizi žánru správně-právní sci-fi.

Jakou chceme veřejnou správu, komu nadávat a na co si dát pozor

Dodnes si pamatuji slova profesora sociologie práva, Jiřího Přibáně, že demokracie je drahá. K demokracii však neodmyslitelně patří i právní stát a ochrana menšin. A úředník by měl být právě oporou demokracie a právního státu, padni komu padni. Byť to něco stojí. Chceme donekonečna nadávat na neschopné a nekvalifikované úředníky, nebo si je zaplatíme? Platit úředníky však občan nechce, a vláda na to hřeší. Nemá zájem na kvalitním obsazení byrokracie, a ty, kteří tam ještě zůstávají, populisticky ostouzí a plánuje další škrty. Budeme mít poté úředníky kvalitnější? Ti schopnější odejdou pryč a bude tak dokončena i privatizace veřejné správy.

Už nyní nejsou zakázky ministerstev, krajských či obecních úřadů jen tunelem k odvedení veřejných peněz kamarádům, ale stále častěji i jediným řešením, jak řešit tu kterou složitou správní kauzu, kterou příslušný podhodnocený úředník není dle názoru nadřízených (ale třeba i objektivně) schopen sám zvládnout, jde-li např. o aplikaci práva EU, jehož podstatná část je stále k dispozici jen v angličtině.

Místo, abychom za relativně nižší cenu podpořili kvalifikovaný výkon státní správy, raději ji za horentní peníz delegujeme na tu kterou spřátelenou advokátní kancelář. A mezitím budeme popouzet jednotlivé profesní skupiny kdysi střední třídy, aby mezi sebou bojovaly, šlapaly po sobě navzájem a nadávaly na ještě chudší, kteří prý mohou za jejich mizernou situaci, zatímco ti, kdo rozdělují a panují, se usmívají.

Pokud tedy chceme nadávat na kvalitu úředníků, neleží problém u nich samotných, ale v systému, tedy u jejich nadřízených, především těch nejvyšších ("ryba smrdí od hlavy"). Buďme tedy velmi opatrní, až zase některý ministr bude chtít "podusit" úředníky a snížit jejich stav či platy. Zůstane-li okruh agend stále stejný, bude totiž muset vyhozené úředníky někdo nahradit. A to nikoliv za úřednickou almužnu, ale za pořádný bakšiš. A o to možná jde...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.5. 2012