Den matek

13. 5. 2012 / Boris Cvek

Den matek jsem nikdy neslavil, ba dlouho jsem ani nevěděl, že něco takového existuje (na rozdíl od MDŽ, který se za mého dětství "slavil" povinně). Být "matkou" znamená pro mnoho žen status jistého naplnění smyslu života, jako by ještě setrvávaly prastaré tendence, zaznamenané už v Bibli, že bezdětná žena je méněcenná.

Nechci ani v nejmenším popírat, že rodičovství je důležité, není však důležité už jen proto, že je, že přivede na svět děti, ale zejména proto, jak je vychová, jaké hodnoty a prožitky dá dětem do vínku.

Proto bych v tento Den matek chtěl oslavit ty matky, které nemají své děti jako talisman úspěchu, jako pýchu uzavřeného kruhu rodiny, jako únik před utrpením cizích lidí a jako vykoupení ze svých komplexů méněcennosti, nýbrž ty matky, jež své děti vedou ke vcítění do slabých a zavržených, vyloučených a osamocených.

A zejména bych se chtěl poklonit matkám, kterým umřely děti, a dětem, kterým umřely matky -- znám takové lidi a není jich málo. Ženám, které nikdy nemohly mít děti a zažily si kvůli tomu mnoho pohrdání, ústrků a bolesti.

Matkám, které pečují o své dítě, i když je to dítě postižené, i když je to dítě outsider, i když se tím dítětem nikde nemohou chlubit, což je jinak tak oblíbený "sport" povrchních rodičů, totiž chlubit se svými dětmi.

Měli bychom v Den matek myslet na matky, které nemají domov, na matky vážně nemocné, na matky ve vězení, na matky, které v zoufalé situaci zvažují potrat svého dítěte.

Stane-li se Den matek jednou takovýmto svátkem, a ne svátkem falešné rodinné idyly a svátkem sebepotvrzení statusu šťastných a úspěšných žen, bude to konečně svátek, který může naši společnost zušlechtit a zlepšit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.5. 2012