Grilování orgánů, odpovědných veřejnosti, díl 5.

Kafkárna na Kavkách -- Rada ČT neví, jak podrobný má schvalovat rozpočet a neví, co je to "zveřejnit"

10. 5. 2012 / Štěpán Kotrba

Členové Rady jednali 9.5. naprosto nekompetentně, nepřečetli si podklady a mnohdy se vyjadřovali k něčemu úplně jinému, než o čem se hlasovalo. Vysvětlování těchto „nedorozumění“ zabralo většinu tohoto zmateného jednání. Informace místopředsedkyně Rady o tom, že níže zveřejněný podklad připravila ve spolupráci s právním oddělením ČT, aniž by se členové Rady nad takovým postupem podivili, vypovídá o úrovni jednání Rady dostatečně. Management ČT v tomto ohledu není a nemůže být nestranný. Nechá se jím Rada manipulovat?

Rada v návrhu odpovědi předsedovi VOV poslanci Menclovi (ODS) lživě tvrdí, že neschválila 22 stran dokumentu s přílohami s názvem „Návrh rozpočtu“, který jí generální ředitel dal k projednání s odkazem na § 8 zákona v listopadu 2011, ale jen jakési dvě stránky, který zveřejnila až na žádost novinářů s několikadenním zpožděním (str. 2 odpovědi, str. 3 odpovědi a str. 4 odpovědi).

• Pokud by to byla pravda, neprotestoval by při schvalování tohoto bodu člen Rady Radek Mezulánik, neb by neměl proti čemu. Ale on protestoval a to písemně přímo do zápisu z Rady (a jako jediný z radních se vyjadřoval kvalifikovaně a kompetentně). V odlišném názoru k usnesení zmiňuje informace ze schváleného dokumentu (čímž Makrlíkovou-Eklovou usvědčuje ze lži).
• Pokud by to byla pravda, nenapsal by mi sám předseda Rady Milan Uhde email o existenci celkem tří různých dokumentů, které nesou označení „Rozpočet“. Nenapsal by, že dokument „B“, který byl zveřejněn, Rada nikdy neviděla a neschvalovala (čímž Makrlíkovou-Eklovou usvědčuje ze lži). Nenapsal by, že k dokumentu „A“, který Rada schválila a obsahoval i skutečnosti, které chtěl ředitel chránit, poslal ředitel dokument „B“, ze kterého několik stran vykostil....
• Pokud by to byla pravda, šlo by o daleko závažnější provinění celé Rady, za které by Rada měla být okamžitě odvolána. Protože by schválením pouze rámcových ukazatelů rozpočtu schválila generálnímu řediteli „bianco šek“ a limitovala by ho pouze výší oněch „rámcových“ ukazatelů (jsou to dvě tabulky, které Rada zveřejnila až na žádost novinářů). Generální ředitel by tedy mohl například přesouvat peníze z investic do mezd a naopak. Nebyl by ničím omezen. Rada by mohla kontrolovat pouze oněch několik řádek tabulky. Nic víc. Dozorčí komise by byla zbytečná.
• Pokud by to byla pravda, pak bych si opravdu vyžadoval pouze „podkladové materiály“, a Rada by neměla povinnost je zveřejnit, protože by nešlo o dokument dle § 8. Tuto domněnku Dany Makrlíkové-Eklové ovšem vyvrátil generální ředitel, který popravdě napsal v průvodním textu k „tabulkám“, jak to bylo (čímž Makrlíkovou-Eklovou usvědčuje ze lži). Radě předal „Návrh rozpočtu“, který Rada projednala a schválila. Tím se stal z „Návrhu“ mávnutím kouzelného proutku Rady „Rozpočet“. Stále dle § 8. Tudíž měla Rada povinnost ho do tří dnů o schválení zveřejnit. Lhát se musí logicky. Dvořák původně lhát nechtěl.

Makrlíková-Eklová tvrdí (dle v dokumentu zvýrazněného odstavce), že jsem si vlastně „nestěžoval“, ale „žádal“ dle zákona o přístupu k informacím. Opět lež. Vědomá. Na žádosti je v titulku slovo „Žádost“. Na stížnosti je slovo „Stížnost“. „Žádost“ se podává Radě jako subjektu, podává se na „zpřístupnění informací“, zatímco „Stížnost“ se podává Poslanecké sněmovně na porušení zákona o České televizi, konkrétně § 7 odst. 4. zákona, nařizujícího „zveřejnění schváleného dokumentu“.

Makrlíková ve svém návrhu rozpatlává zcela matoucím způsobem otázku, „jak dlouho má být dokument zveřejněn“ (str. 3 návrhu dopisu, odst. 2). Opět nesmysl. Kdybych v tuto chvíli potřeboval deset let starý dokument odpovídající § 8, ve veřejně a prostřednictvím dálkového přístupu přístupném archivu Rady ČT musí být. Stejně jako zápisy ze všech jednání všech Rad od okamžiku, kdy byla tato povinnost do zákona vtělena. Nebyl-li by tam každý dokument dle § 8, činil bych z toho v okamžiku potřeby přístupu k tomuto dokumentu odpovědnou tuto Radu. Ne její předchůdkyně, neboť žádní nejsou. Rada pracuje kontinuálně – obměňuje se pouze každé dva roky její složení – třetina členů. Práce pokračuje dál. Není tedy pravda, že lze postupovat dle lex generalis – zákona 106/1999 Sb., resp. prováděcí vyhlášky 442/2006 Sb.. Novela, která přikázala Radě zveřejňovat zápisy z jednání a dokumenty dle § 8, byla přijata po televizní krizi. Tedy dříve, než vyhláška k zákonu 106/1999 Sb..

Nutné je konstatovat, že sice je zveřejněn rozpočet narok 2012, ale deset ani pět let staré rozpočty v archivu nejsou. Rada tedy stále porušuje zákon.

Makrlíková-Eklová také operuje naprosto nesprávným konstatováním advokáta Aleše Rozehnala, že:

„3) Rada České televize zveřejnila dokument, označený jako rozpočet a jeho obsahem byly všechny závazné ukazatele rozpočtu, tím neporušila povinnost uvedenou v zákoně o České televizi ani v jiném zákoně. ...“

podklad pro odpověď Rady Poslanecké sněmovně, předložený Danou Makrlíkovou-Eklovou, obsahující citaci ze stanoviska advokáta Rozehnala PDF

Dokument, "označený jako rozpočet" nemusí být (a také v případě dokumentu „C“ nebyl) „schváleným dokumentem dle § 8, zveřejněný dle povinnosti dle § 7 odst. 4 zákona“, což dosvědčil sám generální ředitel. Písemně. Veřejně.

Dokument o kterém Makrlíková-Eklová mluví, a který Uhde nazval "C", byl vytvořen 20.1.2012. Rada ho tedy nemohla schvalovat 11.1.2012... Originál dokumentu na stránkách Rady zmizel poté, co byl nahrazen pravým dokumentem, ale autor jej má v archivu... .

Schválená struktura Rozpočtu České televize na rok 2012 spolu s informací generálního ředitele o způsobu schvalování rozpočtu - ARCHIV AUTORA 12

Rada zveřejnila „schválený dokument dle § 8“ teprve po čtyřech měsících. Za to si ode mne vysloužila pochvalu. To není „bagatelní porušení povinnosti“, jak dovozuje Rozehnal. To je zásadní porušení povinnosti, které u dalších dokumentů dle § 8 trvá... Pokud si tento advokát za jím vypracovaný posudek řekl honorář, navrhl bych s ohledem na právnická pochybení v textu mu posudek nezaplatit. Protože jinak jsou to peníze,vynaložené za nepoužitelný zmetek.

Souběžně s dopisem Volebnímu výboru, diskuovala Rada i znění dopisu Parlamentnímu institutu, ze kterého je zřetelně patrná míra neznalosti Rady. Ve verzi předsedy Rady Milan Uhde smutně přiznává:

Koncept dopisu Rady Parlamentnímu institutu - verze Uhde ZDE

Smutné je, že rozdíl mezi "zveřejněním dokmentu" (automatická povinnost Rady dle zákona o ČT) a "zpřístupněním informace" (na žádost tazatele dle zákona o právu občanů na informace) Radě podrobně vysvětluje jedna část dopisu Volebnímu výboru Sněmovny... Stačí umět číst.

Ve verzi místopředsedkyně Eklové stojí zase černé na bílém:

Koncept dopisu Rady Parlamentnímu institutu - verze Eklová ZDE

Problém je, že k interpretaci § 7 odst. 4 zákona o České televizi v otázce povinnosti zveřejnění dokumentů není věcně příslušný žádný soud. Tuto privilej si vyhradil přímo Parlament, kde se to ovšem nelíbí poslanci ODS Vidímovi...

A protože se nemohli radní dohodnout na znění otázky, odložili schválení tohoto bodu na příště... Má jim ho prý připravit tajemnice, kterou doporučila Eklová. Prý je také právnička....

S ohledem na nekompetentnost při posuzování vlastních povinností a neustálé snahy lhát stěžovateli, veřejnosti i poslancům, bych navrhoval Poslanecké sněmovně zabývat se kompetencí této Rady jako celku a doporučoval bych její členy odvolat s poukazem na ustanovení § 6 odst. 2 písm.b) (narušili závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady) či odvolat celou Radu s poukazem na § 6 odst. 3 zákona o České televizi (neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem) .

Na dodržování zákona Českou televizí nemůže dohlížet jménem veřejnosti Rada, která jako celek není schopná jednat kompetentně a snižuje tak důstojnost a úroveň tohoto veřejného úřadu. Ostudné projednávání stížnosti na nezveřejnění rozpočtu a lživé argumenty z návrhu odpovědi místopředsedkyně Dany Makrlíkové-Eklové Poslanecké sněmovně jsou toho důkazem.

zvukový záznam jednání Rady České televize 9. 5. 2012 k bodu č. 6 - stížnosti WMA

Analýza advokáta Rozehnala ZDE

Vytisknout