Občané, stěžujte si!

2. 3. 2012 / Jan Molič

Jednou z možností je klikat na Facebooku. Je to pohodlné řešení a rozladění s vámi bude sdílet množství přátel. Svoláte pak třeba demonstraci. Pokud budete mít štěstí, přijde na ni dokonce deset lidí (což znamená "200 se zúčastní" v praxi). I kdyby však přišlo dvě stě lidí fyzicky a demonstrace se dostala do hlavních zpráv (což znamená mít dvoj až trojnásobné štěstí) - opět - co dál? Z pohledu úředníků a politiků lidé přijdou, lidé odejdou.

Žádný úředník nebude konat sám od sebe. Všem jde o místa, takže čím méně konfliktů, tím lépe (z čehož také vyplývá, že čím méně toho udělají, tím méně toho zkazí). Demonstrace lokálního charakteru žádného nepřinutí k ničemu. Nezbývá, než vzít aktivitu do občanských rukou. Žel, ochotných lidí je nedostatek.

Úředníci přitom čekají na podněty od občanů. Pokud si stěžuje občan, úředník je krytý a může začít konat. Lidé mohou posílat stížnosti jak na dotčený úřad, tak svému poslanci či zástupci. Skrze Facebook lze lidem poskytnout adresy i šablony stížností. Udělá-li toto dvě stě lidí, bude to efektivnější než pouhé klikání na "to se mi líbí".

Samozřejmě k poslání stížnosti nestačí Facebook ani e-mail. Elektronická komunikace obecně je vnímána jako méně důležitá, navíc e-maily se mohou ztratit. Lepší je investovat 10 Kč do poštovní známky a poslat stížnost klasickou poštou. Nebo ještě lépe, poslat ji doporučeně a přidat formulace ze zákona o svobodném přístupu k informacím, aby úředníci museli alespoň nějak zareagovat. Odpověď přijde sice nejspíš formální, nicneříkající, ale lze ji potom buď publikovat nebo zkusit znovu poslat stížnost výše (včetně další stížnosti na tu nicneříkající odpověď první).

Nakonec je tu také možnost iniciovat petici. Bývá však podobně "efektivní" jako demonstrace či klikání na Facebooku. Petice a demonstrace by měly být nástroji demokracie, leč stala se z nich spíš komedie O moci v rukou občanů. Petice smysl mají, pokud se podaří získat tisíce podpisů, což se jednak spíše nepodaří a jednak z petice samotné nevyplývá téměř nic. Není tolik adresná jako přímo zaslaná stížnost.

Být občanským aktivistou je ovšem velmi náročné. Jak finančně, tak časově (nejde jen o kupování poštovních známek, ale také o psaní článků a vůbec propagaci kauzy). Pokud nejste zajištěni, nemůžete se aktivismu věnovat naplno. Chybí potom patřičná ráznost a odpovídají tomu i výsledky.

Možná přesto nakonec zjistíte, že někdo nad někým drží ruku a ani když se k vám připojí dvě stě občanů, příliš toho nedosáhnete. V případě slečny konzultantky sice předpokládám možný úspěch, třeba že se podaří post konzultantky úplně zrušit (čímž dotyčná přejde na lukrativnější místo - vždyť má skvělý zářez v "cévéčku"). V případě výměny vysokých politiků je ale šance na změnu nulová.

Snad by pomohl informační portál, jakási nezávislá "Wikipedie státní správy", který by shromažďoval informace o kauzách, jejich vývoji, včetně materiálů (stížnostech, odpovědích, apod.) Šlo by vyhledat historii úředníků a politiků. Nenavádím k vytvoření bonzovacího systému, nýbrž seznamu, vniknuvšího z volně dostupných informací (včetně odkazů na zdroje), setříděných tak, aby byly vidět souvislosti. Abychom třeba hned věděli, koho že to kroužkujeme na volebních lístcích. Nebo abychom ihned zjistili, že posíláme stížnost úředníkovi, který byl v minulosti spojován se zpronevěrou majetku. Seznam otevřených kauz by zase mohl pomoci najít jim řešitele a dotáhnout je do konce.

Žijeme v době informační. Svolávání demonstrací je jen jedna z možností, jak lze Internet využít. Pokud se kauz nechytnou občané, nic se nestane a zůstane jen pocit bezmoci. Občanský aktivismus je sice náročný, ale síť má potenciál spoustu věcí ulehčit. Díky síti je vůbec možná "cesta zdola", po níž lidé tolik volají.

Vytisknout