Bajka o bohyni Izip

7. 5. 2012 / Alex Koenigsmark

Vzniká tak nečekaná, nová kmenová identita; kmen se vytváří z jedinců či celých rodin, které spojuje ani ne tak území, jako spíše jistá zpozorovatelná vzájemná užitečnost či šance na tuto; často je sváže i jazyk, neovládají-li nějakou cizí řeč pořádně, dále jasný obchodní a finanční zájem, podobná kulturní úroveň (tuto okolnost nelze podceňovat, jen velmi zřídka se ve stejném kmeni objeví příliš výrazně odlišně vzdělaní jedinci, navzájem si totiž vadí a obtížně spolu komunikují a například humanitní vzdělání ostatní odrazuje). Je lhostejno, zda se kmeny samy charakterizují jako politická strana, hnutí, sdružení nebo gang Černá ruka. Tento typ skupinové identity a soudržnosti je nicméně ideální pro organizovaný zločin.

V kmenech nastupuje převládnutí ochranitelských vztahů patron-klient, doplňující se s posílením prožívání politických rozdílů, jež nemlich kmen pěkně stmelují (koneckonců, víra je svého druhu potřeba a něčemu kmen věřit musí, aby tomu neříkal jenom prachy). V takových kmenech je například rozdíl mezi středně pravicovým a středně levicovým názorem na svět už důvodem k malé občanské válce, v našich poměrech zatím studené.

2.

Tak se v kmen se strakou ve znaku kdysi seskupili hladoví inženýři z malých měst. Kmotři vyhlížejí kořist, klienti ji nadhánějí a členové kmene vykonávají různé aktivity, aby kořist skončila v kmenové spižírně a mohla být rozdělena.

S podobným pocitem, s jakým se dívali Čerokézové na desetitisícihlavé stádo bizonů, které směli lovit jen Siouxové, jelikož jich bylo víc, hleděl kmen hladových inženýrů na mocný tok peněz, prýštící nejprve z kapes všech obyvatel kotliny, včetně těch nebbichů, nepřináležejících ke kmeni, do veliké ba největší zdravotní pojišťovny a potom se jako delta Mississippi dělící do různých proudů... Bylo to již v době, kdy první vlna uloupení toho, co bylo, pominula, druhá vlna loupení toho, co je, pomalu končila a vlna kradení toho, co bude, se teprve připravovala.

Jenže proudy stamilionů pojišťovny stékaly především do chřtánů mocných farmakologických společností. Nebylo sebemenší naděje, jak z toho proudu něco pořádného odcucnout do kmenové kasičky. Hladový kmen se díval na tučné potoky mastných částek s nelibostí a touhou slintal. Po večerech hladovější členové vztekem vyli, ať měsíc svítil či nikolivěk.

Konečně se naskytla příležitost. Ve správní radě se poměr změnil ve prospěch kmene, též ředitel jevil se být komunikativní. Skupina nižších podnáčelníků, kterým se v kmeni říkalo ouzký cabrnochové, dostala skvělou myšlenku. Samozřejmě nemohl kmen vyrábět léčiva ve velkém; pokoušel se aspoň o vlastní pojišťovny a zkoušel se zmocnit některých nemocnic, ale jednak to šlo pomalu, jednak to nebylo tak výnosné...

Ouzký cabrnochové přišli s nápadem nabídnout Matce všech pojišťoven nějakou pěknou, velmi dlouhodobou službu, zjevně vypadající jako užitečnou, ale dosud neznámou, takže její cena bude jen špatně odhadnutelná...

Krotká správní rada projekt samozřejmě odsouhlasí, práce vskutku započnou a tučné mléko z prsu matky bude nerušeně vytékat do žíznivých tlamiček, jichž bylo v kmeni v pravdě mnoho, od jednotlivců po kasy takříkajíc partajní.

A to se také stalo a veliké blaho nastalo v celé straně, totiž pardon, kmeni. Projekt se měl jmenovat podle bohyně IZIS, ale jeden z cabrnochů se na počítači překlepl a tak dostal jméno IZIP.

Bylo tomu tak dlouho. Mastné mléko stékalo do stranické kasičky a v kapsách ouzkých cabrnochů zůstávala taky pěkná hrudka smetany. Mezitím kmen dokázal ocenit ouzké cabrnochy i jinak a vyslal je zastupovat názory kmene do evropského parlamentu; nebylo to nic těžkého, měli za úlohu jen se vším nesouhlasit (to jim život v europarlamentu velmi zjednodušovalo, mohli se zcela soustředit na podstatné věci, jako mořské plody a hranolky) a dostávali skvělý plat. Mezitím bohyně Izip sála mléko velké matky a kasičky mlaskaly...

3.

A teď to začne být banální. Po asi dvou miliardách se na to přišlo, díky půlmilionovým platům, z nichž ale ouzcí cabrnochové odevzdávali povinný tribut kmeni, žurnalisté se rozžvanili, byť proti jiným případům nikoliv velmi a tu ouzcí i cabrnochové zjistili, že "jim to politicky škodí" a rychle bohyni komusi střelili, jistě za moc pěkné peníze, kmen prskal a smrděl, ale nehořel a nic se nepřihodilo. Konec té bajky nedobrý zatím stále ještě nenastal.

Takže uzavřu bajku pěknou básní od J. H.Krchovského, kterou jako kdyby napsal přímo o nich.

Všichni jsou zákeřná hladová klíšťata
jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si

Vytisknout