Polozapomenutá "špinavá válka" v Argentině v rámci Operace Kondor

30. 3. 2012 / Daniel Veselý

Smutné výročí vypuknutí této tragédie je v západních kruzích, jako celá řada dalších podobných výročí, v podstatě opomenuto a ignorováno. Zuřila přece studená válka a svět byl rozdělený mezi panství Dobra a Zla a Dobro nakonec s fanfárami zvítězilo, jak Václav Havel triumfálně prohlásil v americkém Kongresu na začátku roku 1990. Zdánlivě izolované excesy musíme omluvit (byť v míře destrukce a lidského utrpení  "komunistický" teror v poválečné východní Evropě předčilo -- pozn. aut.), protože šlo přece o boj s bolševickou hydrou a ve válce je vše dovoleno. Zatímco si neustále připomínáme zločiny nacistického barbarství a totalitního systému, kterému říkáme komunismus, oběti vyspělé západní civilizace jsou jen "unpeople" (nelidé), jak trefně napsal George Orwell ve svém klasickém díle 1984 , a tito nešťastníci zmizeli a dále mizí  v příslovečné "jámě Pamětnici".      

Spojené státy považovaly země na jih od Rio Grande za svůj "dvorek" a de facto za svůj majetek už od 20. let 19. století. Málo se ví, že v řadě jihoamerických států probíhaly vojenské převraty jak na běžícím pásu, nicméně pro severoamerické politiky a národní plánovače byla důležitá především kontrola nad danou zemí, nehledě na něco tak absurdního, jako je dodržování lidských práv. Když se tamní politikové či vojenští satrapové odklonili od pevně daného kurzu, bylo zle. Třeba Kuba se z mocenského orbitu USA v roce 1959 dostala a je za tuto drzost hegemonem trestána dodnes. Spojené státy omlouvaly vydržování fašistických diktatur v Latinské Americe kvůli zveličené hrozbě v podobě vlivu Sovětského svazu v regionu, ačkoliv v řadě zemí včetně Kuby šlo o národněosvobozenecké snahy, snahy vymanit se z područí bílých elit, které za své privilegované postavení vděčily vládám Spojených států. Mezitím drtivá většina převážně domorodých obyvatel žila v naprosté mizérii, jakou si Středoevropan nedokáže představit. Tyto emancipační snahy jednotlivých států v regionu alespoň zpočátku probíhaly nezávisle na zahraniční politice SSSR. Washington se přirozeně bál, že by mohl svůj dvoreček přijít, a proto u moci vydržoval i mimořádně brutální klienty. Platilo "stabilita" nade vše a heslo "Trujillo je lepší než Castro".          

Argentinská "špinavé válka" je ilustračním příkladem této odpudivé politiky, kdy Bílý dům favorizoval neonacistické generály. Když se v březnu roku 1976 dostala argentinská junta násilně k moci, tehdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger nařídil, aby byla argentinským generálům poskytnuta okamžitá americká podpora, přestože byl svými podřízenými varován, že pučisté mohou rozpoutat masivní teror. Dva dny po puči se Kissingerova pravá ruka pro Latinskou Ameriku William Rogers nechala slyšet, že v Argentině "nastane opravdu tvrdá represe a pravděpodobně dojde k velikému krveprolití". Na první schůzce Kissingerova týmu po vojenském převratu William Rogers prohlásil, že "argentinská armáda zatočí nejen s teroristy, ale i s disidenty z odborů a jejich stranami". Dokumenty ukazují, jak Kissinger reagoval na puč v Buenos Aires: "Chtěl bych je (generály) povzbudit. Nechci, aby měli pocit, že je Spojené státy nějak obtěžují." Kissinger stál dál na svém se slovy, že "je třeba juntu trochu povzbudit".  

   Koncem března 1976 poskytl Mezinárodní měnový fond novopečené argentinské vládě půjčku ve výši 127 milionů dolarů.  Na začátku dubna roku 1976 americký Kongres schválil žádost administrativy prezidenta Geralda Forda o poskytnutí vojenské pomoci argentinské juntě ve výši 50 milionů dolarů. Na konci roku 1976 Kongres pro juntu schválil další vojenský balíček ve výši 30 milionů dolarů a schválil rovněž žádost prezidenta Forda týkající se navýšení vojenské pomoci pro Buenos Aires ve výši 63 milionů dolarů na rok 1977. Ačkoliv Carterova administrativa pokrytecky kritizovala juntu kvůli porušování lidských práv, vojenskou pomoc Argentině úplně nezastavila, pouze ji snížila. "Mezeru na trhu" zalátal Izrael, který juntě dodával potřebný vojenský materiál. Je vskutku ironií, že Izrael dodával zbraně do rukou neonacistických generálů. Celkově šlo o vojenskou pomoc za miliardu dolarů. Plnou diplomatickou a vojenskou podporu Argentině poskytl v roce 1981 prezident Ronald Reagan.    

Podle odtajněného kabelogramu Pinochetovy tajné policie DINA zavraždila argentinská tajná policie Battalion 601 od dubna 1976 do července 1978 22 000 osob (celkem bylo za vlády junty v letech 1976 až 1983 zabito 30 000 lidí).

Argentinskou "špinavou válku" je nutno chápat jako součást státně teroristické kampaně fašistických vlád v Jižní Americe -- tzv. Operace Kondor. Tato kampaň vznikla koncem roku 1975 z popudu chilské tajné policie DINA proti domnělé "socialistické a marxistické hrozbě" v Argentině, Chile, Uruguayi, Paraguayi, Bolívii a Brazílii. Spojené státy poskytovaly nezbytnou pomoc. Na základě tzv. Archives of Terror publikovaných v roce 1992 bylo v průběhu této teroristické války 50 000 lidí usmrceno, dalších 30 000 "zmizeno" a uvězněno 400 000 osob. Další vlna státního terorismu na kontinentu rozpoutaná hegemonem postihla několik států ve Střední Americe v 80. letech, ale to už je jiný příběh.     

Vytisknout