Roman Janoušek a demokracie zvrhlá v ochlokracii

28. 3. 2012 / Václav Chyský

Mne chování Romana Janouška inspirovalo k tomu, že jsem se po více než šedesáti letech vrátil  v duchu do gymnaziálních lavic a rozpoměl se na Polybia z Megapolisu (200 př. Kr.- 120 př. Kr. ), po Herodotovi a Thukydidovi jednoho z nejdůležitějších řeckých historiků. Polybios byl žákem Aristelovým a Platonovým a zabýval se tudíž též státními teoriemi. Jemu vděčíme za teorii o cyklu vládních režimů (politeíon anakýklosis) a jejich úpadku v průběhu času.

 Z pohledu antického filozofa Polybios jmenoval tří základní vládní formy, které jsou schopny pečovat  o obecné blaho, ale které jsou zároven v nebezpečí, že se za nepříznivých okolností zvrhnou v zločineckou vládu sobců zneužívajících vládního systému k osobnímu obohacení.  Téma  v České republice nad jiné aktuální.

• 1. Monarchie je vláda jednotlivce, může se však zvrhnout v tyranii, která slouží egoistickým zájmům tyrana.
• 2. Aristokracie je vláda nejlepších (aristos je řecky -- vybraný, šlechetný), která se může zvrhnout v oligarchii, vládu několika, to je vládu skupiny, která se sice nemůže vykázat žádnými morálními ani občanskými přednostmi,  ale která  přesto tyje z vysávání společnosti.  
• 3. Demokracie je vláda lidu, která je v nebezpečí, že se jí zmocní lůza a zdegeneruje v ochlokracii (lůzovládu).

Často citované  rčení, že "každý národ  má takovou vládu, jakou si zaslouží" (francouzský politik Joseph de Maistre, 1753-1821) je založené na úvaze, že společnost i jednotlivci jsou formováni národními dějinami. Národy se stabilní historií, národy politicky vyzrálé,  přežívají politické a vojenské krize snadněji než národy s přerušovanými dějinami. Během dlouhých stabilních, nezávislých a svobodných period se národní společnost  naučí vládnout.  Česká historie takovou přízen osudu, at již zaviněně nebo nezaviněně, nezažila. Moderní český národ se učil vládnout sám sobě (s chybami) teprve během dvaceti let Masarykovy republiky, když již měl před tím možnost dělat první politické žákovské krůčky v posledních letech 19. a prvních letech 20. století pod vládou stařičkého mocnáře.

V Čapkových  "Hovorech" Masaryk říká: "V naší historii chybí především skoro třista let  plného a svobodného života politického a duchovního. Z toho si vykládám jistou nehotovost naší politiky. Neodvozuju naše nedostatky v politice z charakteru národa."  A to Masaryk nemohl tušit, že krátce po jeho smrti pětiletá hnědá a po ní následující skoro půlstoletá rudá diktatura proletariátu useká hlavy poměrně ještě mladé duchovní elity a takto uvolní cestu k ochlokracii.

Masaryk se v "České otázce" ptá, zda se lze malému národu obejíti bez politické intriky: "Kdo se pozorněji dívá na náš život veřejný, neuvidí pouze to slabošské žebráctví, ale potká se se zvláštním typem intrikánů. Intrikánství toto otravuje všecek náš pospolitý  život -- protože nedovedou být lvové, stávají se liškami, protože nedovedou být hrdinové, stávají se lokajové a pomáhají si lokajským žebráctvím. Malý slabý národ si prý jinak nemůže pomoci- bud žebrat, nebo intrikovat."

Ti policisté, kteří se nachomejtli k zločinému dopravnímu přestupku, nebyli vychováni jako sebevědomí profesionální strážci republikánského zákona. Chovali se jako lokajové. Ochlokrat Janoušek jim poděkoval: "Chlapi, pomohli jste mi".

Jak se bude chovat justice?  Josef Lžíčař, právník požkozené strany, už naznačuje, "že se za jistých okolností  mohou strany vyrovnat mimosoudním procederem, čímž by se část obvinění vyřešila (vyšuměla ?) a Janoušek se části trestu možná vyhne."  Tak to zveřejnila  iDnes z 26.března 2012.

Polybiova teorie o cyklu vládních režimů -- politeíon anakýklosis je platná i po více než dvou tisíci letech.

Vytisknout