O co vlastně jde v cause Bém?

28. 3. 2012 / Martin Kunštek

Lze ze záznamů odposlechu dovodit, že by došlo ze strany Pavla Béma ke spáchání trestného činu? Ze zveřejněných záznamů nikoliv. Janoušek s Bémem se na zveřejněných záznamech baví o tom, kdo by měl být ředitelem pražské pobočky VZP. Pro čtenáře neznalého právního základu systému fungování VZP jde o něco fuj.

A jak je to z hlediska zákona? VZP byla založena zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se VZP skládala z Ústřední pojišťovny a Okresních pojišťoven. Na činnost Ústřední pojišťovny dohlížela Správní a Dozorčí rada VZP volená z 1/3 zástupci zaměstnavatelů, odborů a Poslanecké sněmovny. Správní rada měla v té době podle § 15 odst. 4 zákona kromě jiného pravomoc navrhovat Sněmovně kandidáta na volbu ředitele celé VZP.

A to až do novely zákona č. 117/2006 Sb., od jejíž účinnosti volí generálního ředitele VZP Sněmovna na návrh vlády). Sněmovna mohla podle původního znění vybírat pouze z návrhů Správní rady. Jen na okraj je třeba uvést, že zákon stanovil, že zástupce zaměstnavatelů v orgánech VZP měla vybírat organizace zřízená zvláštním právním předpisem.

Takovou organizací jsou Hospodářská komora a Agrární komora, které své zástupce ve správní ani dozorčí radě VZP nikdy neměly. Místo nich tam seděli mnoho let zástupci Unie zaměstnavatelských svazů. Což je občanské sdružení a nikoliv zvláštním právním předpisem zřízená organizace. Tito lidé rozhodovali o desítkách miliard korun ročně. V rozporu se zákonem. A nestalo se nic. I když byl prokazatelně mnoho let porušován zákon. I když na to opakovaně poukazovala Česká lékařská komora a dokonce v tomto smyslu její představitelé podali trestní oznámení.

A jak je to s Prahou? Podle tehdy platného zákona až do novely č. 455/2003 Sb. měla VZP v každém okrese zřízenu Okresní pojišťovnu. V Praze tedy v každé městské části. V čele okresní pojišťovny stál ředitel, kterého na návrh Správní rady Okresní pojišťovny jmenoval a odvolával ústřední ředitel (§ 16 odst. 1).

Tedy ředitelka, kterou v té době byla Jiřina Musílková. Tehdejší správní rada okresní pojišťovny měla 9 členů. 4 z nich měla volit organizace zaměstnavatelů zřízená zvláštním zákonem. 5 členů volilo zastupitelstvo kraje. V případě Prahy zastupitelstvo hlavního města Prahy (§ 22 odst. 5). Se zástupci zaměstnavatelů byla mnoho let stejná situace jako v případě Ústřední pojišťovny.

Po reformě veřejné správy se novelou zákona č. 438/2004 Sb., Ústřední pojišťovna přejmenovala na Ústředí a Okresní pojišťovny byly zrušeny. Respektive na barácích se přemalovaly cedule na Okresní pobočky. Nově územní strukturu nestanovil přímo zákon, ale organizační řád. Jeho prostřednictvím byly zřízeny Krajské pobočky. Respektive dosavadní Okresní pojišťovny v krajských městech byly "povýšeny" na krajské pobočky. Jejich správní a dozorčí rady byly ponechány ve funkci s jiným názvem. Jejich členové se obměňovali postupně. Praha, její primátor, stejně jako ostatní členové zastupitelstva hlavního města Prahy tedy podle zákona měli zásadní vliv na obsazení funkce ředitele krajské pobočky. Proti vůli 5 členů správní rady pražské krajské pobočky nemohl generální ředitel nikoho jmenovat. Tak to stanovil v té době platný zákon.

Je Bem nepříčetný blbec?

Záměrně jsem se ze široka rozepsal o fungování VZP podle zákona. To, o čem se hovoří v údajných odposleších Béma a Janouška je totiž tak trochu nesmysl. Ústřední ředitel se samozřejmě musel vždy dohodnout s příslušným krajem o osobě ředitele krajské pobočky. Samozřejmě že se také vždy s každým krajem a jeho představiteli dohadoval a dohodl. Zákon takovou dohodu předpokládá, a proto dává zástupcům kraje majoritu ve správní radě na krajské úrovni. Je to proto, že krajům byla reformou veřejné správy převedena drtivá většina nemocnic, které tvoří páteř systému poskytování zdravotní péče. A ty nemohou fungovat bez smluvního vztahu s pojišťovnami. Zastupitelstvo kraje (resp. hl. m. Prahy) jako volený orgán kraje má podle ústavní zásady "žádné zdanění bez zastoupení" kontrolu na chodem pojišťovny v kraji prostřednictvím svých zástupců. Tak stanoví zákon.

Logické by tedy bylo, kdyby se ústřední ředitel VZP obracel na primátora a požádal jej o konzultace osob, která představitelé Prahy ve Správní radě pražské VZP budou ochotni akceptovat. Podle údajných odposlechů se však měl Bém s Janouškem "nějak pokoutně" pokoušet vnutit svoji osobu ústřednímu řediteli VZP. Ten kdo zná zákon o VZP se této představě asi hodně nahlas směje. Bémovi by prostě stačilo prostřednictvím zástupců Prahy vetovat návrhy tak dlouho, až by to ústřednímu řediteli došlo a přišel se dohodnout o přijatelné osobě.

I kdyby toto Pavel Bém sám nevěděl, tak jako primátor hlavního města Prahy měl samozřejmě k dispozici právní odbor, který by mu řekl "jak na to". I kdyby se neptal právního oddělení magistrátu, tak by mu princip fungování VZP asi rychle vysvětlil Janoušek, který systém fungování VZP znal velmi dobře. Jím ovládaná společnost Medea kultur totiž za více než sto milionů korun ročně dodávala VZP časopis Pohoda. O přidělení této zakázky však nerozhodovala pražská pobočka, ale Ústředí VZP. Tuto předraženou zakázku schválila Správní a Dozorčí rada Ústřední pojišťovny složená z třetiny nezákonných členů. Praha s tím neměla nic společného.

Takže si tuto část zrekapitulujme. To o čem se baví na zveřejněných údajných odposleších Bém s Janouškem v části VZP není nic protizákonného. Navíc je to věcně nesmyslné.

V tisku se dále píše -- bez citací údajných odposlechů -- o tom, jak Janoušek manipuloval změny územního plánu a veřejné zakázky Prahy. Oblíbená fráze "každý ví, že ročně se odehrály stovky změn územního plánu na objednávku lobbyistů jako Janoušek". Prokazatelný fakt je, že každoročně se dějí desítky (v některých letech přes sto) změn územního plánu. To je mimochodem každé tři dny jedna. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), však takovou možnost připouští. Možná by se dalo říci, že bohužel.

Je to však otázka. Celý zákon je tak nesmyslně komplikovaný a těžkopádný k administraci, že kdyby navíc stanovil tvrdou neměnnou závaznost územního plánu, tak zřejmě již nikdy nikdo nepostaví nic jiného než boudu pro psa.

Proces tvorby územního plnu je extrémně složitý. Návrh je veřejně vyhlášen. Připomínky mohou předkládat nejen všichni obyvatelé příslušného území, zde usídlené firmy, ale např. i ekologické organizace z opačného konce republiky. Všechny připomínky musí být veřejně projednány a vypořádány ještě před tím, než je návrh předložen radě a zastupitelstvu ke schválení.

V případě velkých měst jde o desítky tisíc připomínek a žádostí o změnu. Vypořádání obvykle trvá tak dlouho, že by mezi tím měl být vypracován nový územní plán. Aktualizace se podle zákona dělá každé 4 až 5 let. Takže všechna velká města zákon obchází a dělají individuální řízení o změnách územního plánu. Je to ovšem zákonný postup.

Ve všech městech "se mluví" o tom, že změna územního plánu a stavební řízení provází korupce ze strany stavitelů. Praha není výjimkou. Byl však v předložených údajných odposleších předložen jakýkoliv důkaz o korupci? Já jsem tam žádný nenašel.

Postup dle Trestního zákoníku

Jestliže držitel údajných odposlechů disponuje důkazem o tom, že byl spáchán trestný čin, tak je povinen příslušný důkaz předat orgánům činným v trestním řízení. Jinak by se podle § 368 Trestního zákoníku sám dopustil trestného činu neoznámení trestného činu.

Tato povinnost se samozřejmě vztahuje i na zpravodajské služby a jejich příslušníky. V případech, kdy se vnitrostátně působící zpravodajská služba např. Bezpečnostní informační služba (BIS) dozví při své činnosti o spáchání trestného činu, tak se postupuje tak, že se zpravodajský spis tzv. "ozrcadlí" do trestního spisu. Policie založí trestní spis, a zpravodajská služba do něj ze svého spisu přenáší všechny zjištěné skutečnosti s výjimkou těch, které by mohly ohrozit její další činnost, nebo její příslušníky či osoby působící v její prospěch. Dále již běží normální trestní řízení.

BIS popírá autorství odposlechů

Podle Mladé fronty Dnes, která přetiskla údajné odposlechy Béma s Janouškem, měly být tyto odposlechy provedeny BIS. Odsud měly uniknout prostřednictvím osob z agentury ABL infiltrovaných do BIS.

Ředitel BIS brigádní generál Jiří Lang na včerejším jednání sněmovního výboru pro kontrolu BIS výslovně popřel, že by tato služba pořídila odposlechy, které jsou citovány v tisku. Ředitel Lang odmítl potvrdit, že by BIS pracovala na osobách Pavla Béma a Romana Janouška.

Je li jeho prohlášení pravdivé, tak je asi na pováženou, že BIS nemonitoruje dění kolem magistrátu hlavního města Prahy. Jejím posláním podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění pozdějších předpisů je získáváním, shromažďováním a vyhodnocováním informací o

• hrozbách terorismu
• aktivitách ohrožující bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy státu
• činnosti cizích zpravodajských služeb na našem území
• záměry nebo činy mířící proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti ČR
• aktivity organizovaného zločinu
• činnosti ohrožující utajované informace.

Podle zákona by tedy BIS měla prověřovat informace týkající se potenciálního organizovaného zločinu. Tedy zdali působí proti nebo uvnitř struktur hlavního města Prahy, jehož magistrát vykonávat v přenesené působnosti státní správu. Jestliže BIS nepracovala na osobách jako Roman Janoušek, tak je to jejím selháním.

Prohlášení ředitele BIS popírající, že by tato zpravodajská služba pořídila citované odposlechy je však neméně závažné. Ukazuje totiž na to, že v cause Bém byl zřejmě spáchán trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 trestního zákoníku (lidově zvaný "nelegální odposlech"), nebo poškozování cizích práv podle § 181 trestního zákoníku.

Jak se dobrat faktů

Faktem bohužel je, že sněmovní komise pro kontrolu BIS nemá přímou možnost si ověřit pravdivost Langova tvrzení. Její členové nemohou nahlížet do spisů na nichž služba stále ještě pracuje. Mohou kontrolovat pouze výstupy, statut, částečně hospodaření a již uzavření případy. Nemají však možnost nahlížet ani do centrální kartotéky případů a osob. Pokud ředitel BIS nepředá příslušný spis poslancům, tak tito kontroloři nemají co kontrolovat.

Existuje však jiná cesta, která by mohla osvětlit některá fakta. Pojďme si napřed popsat jak fungují "státní legální" odposlechy. Odposlechy na vnitrostátním území provádí pro Policii ČR a kontrarozvědné zpravodajské služby Útvar zvláštních činností Police ČR. Ten má napojení na systémy všech telekomunikačních operátorů v ČR. Odposlechy provádí na základě soudního příkazu. I zpravodajská služba působící uvnitř ČR jakou je BIS musí mít pro provedení odposlechu soudní příkaz. Pro potřeby BIS příkazy k odposlechu vydává Vrchní soud. Každá žádost -- povolená i zamítnutá musí být na Vrchním soudu založena v příslušném spisu. Spisy i rozhodnutí jsou číslovány, takže by v evidenci neměla existovat díra.

Kromě komise pro kontrolu činnosti BIS Sněmovna zřizuje Stálou komisi pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací. Mezi její pravomoci patří zjišťovat na Útvaru zvláštních činností Policie ČR, zdali na některém čísle byl proveden odposlech a zkontrolovat, zdali byl proveden na základě soudního příkazu. Touto cestou by si Sněmovna mohla ověřit, zdali BIS skutečně legálně pracovala na osobách Béma a Janouška. Telefonní číslo Pavla Béma členové komise mají na sněmovním seznamu. Číslo na Janouška by jim Bém jistě rád poskytl.

Vzhledem k tomu, že generál Lang mnoho let působil v Policii ČR a že BIS vede již šestým rokem, lze očekávat, že o této možnosti ví. Proto by si asi netroufl lhát členům komise pro kontrolu BIS.

Závěr

Lze očekávat, že důkazy pro to, že by citované odposlechy pořídila BIS se nikdy nenajdou. Osobně zavrhuji možnost, že by BIS prováděla nelegální odposlechy. Nemá to zapotřebí. Vrchní soud jí podle toho co vím orazítkuje cokoliv a teprve po čase vyhodnocuje jestli to k něčemu je, nebo se odposlech zastaví. V případě osob kolem magistrátu by BIS neměla nejmenší problém povolení získat a nechat si jej prodloužit.

Zbývají tedy dvě možnosti.

• Buď jsou tzv. odposlechy Béma s Janouškemo falzum. Takový materiál by umělo vyrobit každé trochu slušněji vybavené hudební studio. Bém mnohokrát mluvil do televize a rozhlasu, takže jeho hlasovou křivku by pro výrobce nebyl problém získat. Janoušek sice do sdělovacích prostředků nikdy příliš nemluvil. Zato není problém si jej se záznamovou technikou natočit v některé z pražských luxusních restaurací. A z toho pak na počítači vyrobit příslušný materiál. Ve prospěch této možnosti ostatně mluví i rozpory, které jsem rozebral v úvodní části týkající se VZP.
• Nebo jde o nelegální odposlech. Jeho autora bych nehledal v řadách tajných služeb, ale spíše mezi soukromými bezpečnostními službami. Lze se jen dohadovat zda za účelem vydírání, k získávání zakázek nebo za jakým účelem.

Ve zpravodajské komunitě je známo, že kromě státu (rozvědky) disponují i soukromé osoby a společnosti monitorovacím zařízením známým jako Agáta. Jde o zařízení, které umí vyhledávat vysílající mobilní telefon. Každé číslo má svoji specifickou frekvenci. Na jejím základě lze vypátrat a odposlouchávat každý nezašifrovaný GSM telefon. Na velmi krátké vzdálenosti i pevné linky bez jejich porušení. Používání tohoto přístroje jinými osobami než jsou příslušníci rozvědky mimo území ČR je samozřejmě trestným činem.

Policie by měla vyšetřit jak se to s autenticitou tzv. odposlechů má a kdo je pořídil. Každý elektronický přístroj zanechává specifické stopy. Už jenom fakt, že někdo disponuje a používá prostředky jako Agáta svědčí to tom, že jde o velmi závažnou formu organizovaného zločinu. Pachatelé takové činnosti by měli být tvrdě souzeni pro zločinné spolčení a řadu dalších trestných činů. Je li takové zařízení provozováno tzv. detektivní agenturou, tak by proti takové firmě mel být uplatněn zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Taková firma by měla být soudním rozhodnutím zlikvidována. Tato činnost totiž představuje závažné ohrožení bezpečnosti státu a demokratického právního řádu. Přinejmenším stejně závažné jako organizovaná korupce. Už proto, že obě tyto mafiánské praktiky jsou často jdou v ruku v ruce.

Vytisknout