Výzva -- a co dál?

18. 3. 2012 / Štěpán Steiger

Sám mám k výzvě následující poznámky. Především -- i když by to možná znamenalo přát si příliš: výzva nemá program v pravém smyslu slova. Tím míním jakž takž ucelený, do určitého stupně propracovaný soubor myšlenek o tom, čeho chce docílit a jak. Ano, má požadavky. Jestli se ovšem její Národní rada domnívá, že "požadavky" jsou program, mýlí se.

Vždyť požadovat od současné vlády, aby odstoupila -- jinými slovy, nehodlám ji povalit, odstranit, byť i nenáslnými prostředky -- je podle mne bláhové. V daném společenském systému parlamentní demokracie odstupují vlády zpravidla jen když ztratí důvěru parlamentu. Nemám nejmenší pochyby a nevidím od samého jejího vzniku ani náznak, že by skončila dříve než po uplynutí volebního období (nikoli "mandátu" - ten už ztratila). Žádný skandál ji nepřivede k rezignaci -- kromě jiného ze dvou důvodů: jedním je, že vláda natolik pohrdá svými voliči (neřku-li občany), že je považuje za lůzu, jíž přece neustoupí. Druhým důvodem je, že poslanci jejích stran si jsou dobře vědomi, že by naráz ztratili všecky výhody, vyplývající jim z jejich funkcí, vždyť s největší pravděpodobností většina z nich po příštích volbách už ve sněmovně nebude.

Zrovna tak požadavek vlády "odborníků". Kdo by ji sestavoval? Národní rada Holešovské výzvy? Nějaké "valné", ad hoc svolané shromáždění? A jak KD správně konstatuje, kdo je v dané chvíli odborníkem na co? "Ekonomové" jako Václav Klaus nebo jako ministr financí, který tradičně s úspěchem neúspěšně vyhlašuje další růst ekonomiky, jejž po šesti měsících mění na propad? Nebo by šlo o "nestraníky", jmenované politickými stranami?

Jestliže se ovšem nepokouším ani o program ani o odpověď na otázku, co potom, musím se ptát, jestli mi skutečně jde pouze o rezignaci vlády. Každé hlubší zamyšlení v této situaci vede podle mne k závěru, že tato země (ovšem zdaleka ne pouze ona) nutně vyžaduje změnu pronikavou, zásadní, trvalou. Demonstrace mohou -- zdůrazňuji: mohou -- k ní být prvním krokem. Jenže, jak říká německý básník, "kdo nezná cíl, nemůže znát /k němu/ cestu". Co je tedy vlastním cílem Holešovské výzvy? Končím však otázkou., která mě napadla (musela napadnout) poté, co jsem četl a shlížel zpravodajství o úspěchu ("úspěchu" -- HV k překvapení mnoha lidí včetně "expertů" uspěla shromáždit více demonstrantů než čekali) protestů. Otázka zní: proč žádná ze dvou stran, které se považují za levicové a jsou tedy rovněž protivládní, nepomýšlí na uspořádání demonstrací? Jsou zřejmě tak umírněné, že už nápad na něco jako bouřlivý protest je odrazuje. Jsou natolik zakotveny v parlamentním systému, že raději půjdou do předem prohraného hlasování o nedůvěře ve sněmovně, než by svolaly své členy a příznivce na protestní projevy ve všech větších městech země? Bojí se, že by neuspěly a že tradiční řeči jejich vůdců by nemohly uspokojit rozjitřené davy (možná menší než davy přilákané Výzvou)? Nebo si obě strany nakonec natolik "hoví" v daném systému, že jim rovněž jde o odstoupení vlády a vůbec ne o jeho změnu?

Považuji svou otázku za otázku řečnickou -- tj. odpověď je v ní už obsažena.

Vytisknout