Problém české neparlamentní občanské opozice v roce 2012

14. 3. 2012

Abychom našli řešení současného problému společnosti po 22 letech od pádu jedné vládní politické strany, měli bychom chtít politiku bez pravolevé nenávisti, tedy politiku sociální a měli bychom chtít politiku, která povede společnost k prosperitě, k suverenitě a nezávislosti státu.

Vycházím z předpokladu, že je to požadavek většiny občanů. Abychom ho prosadili, potřebujeme se hlavně sjednotit na tom, že chceme změnu ve financování politických stran, měli bychom požadovat zrušení poslanecké imunity, měli bychom vyžadovat přijetí zákona o přiznání majetku, zákona o referendu, o odvolatelnosti politiků. Měli bychom stabilizovat Policii ČR, státní zastupitelství a soudy a vyžadovat právní stát, potrestání krádeží z doby privatizace a zestátnění ukradeného státního majetku.

Prvním problémem občanských protivládních protestů na konci minulého roku a na začátku roku 2012 je zejména nejednotnost současných občanských aktivit. Možná, že jde tak trochu o pomyslnou slávu těch, kteří vedou občanské iniciativy a usilují o svou popularitu. Podobné jednání můžeme sledovat mezi bývalými předsedy ČSSD, ale také mezi předsedy jiných politických stran. Pokud bych měl jmenovat, tak jsou to Miloš Zeman, Jiří Paroubek a současný Bohuslav Sobotka, ale také Václav Klaus, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Petr Havlík a třeba paní Jana Bobošíková, Táňa Fischerová a další. Ne jinak je to mezi občanskými alternativami a regionálními občanskými aktivitami a politickými stranami a to ke škodě široké veřejnosti a občanské společnosti.

Druhým problémem současného, protivládního, všelidového tažení je pravolevé vidění světa. Přestože občané odsuzující komunisty usilují o stejné změny ve společnosti, o které usilují i komunisté, přesto proti nim používají místo argumentů ubohé floskule primitivního antikomunismu. Jak se přitom liší jejich požadavky? Odstranit zkorumpovanou vládu, zamezit korupci, přestat krást na vládní úrovni v řádu stovek milionů korun a skončit se zadlužováním státu. To snad chceme všichni.

Třetím problémem současné společnosti je role médií, zejména veřejných médií České televize, rozhlasu a problém většiny novinářů. Tím problémem je jakási forma autocenzury. Našim novinářům se nechce psát o některých občanských protestech a o probíhající diskusi ve společnosti. Pokud dříve prosazovala KSČ jen ideologii jedinou správnou, dnes je tomu přesně naopak. Naši novináři a dokonce i učitelé mají zřejmě dojem, že nemohou nebo nesmí myslet svým vlastním rozumem, ale musí psát a učit politiku, historii zcela opačnou.

Přeji občanům ČR více tolerance a pochopení k názorům druhých. Netrvejme jen na tom svém, jediném, správném názoru. Pro prosazení společenské změny k lepšímu nám stačí, když najdeme lepší formu občanské spolupráce bez urážek, napadání, podezřívání a vylučování lidí, kteří chtějí totéž, co chceme i my. Společný smysl našeho života je zřejmě v tom, abychom se měli všichni lépe a žili jsme ve spravedlivé společnosti. Nenechme si už nikdy organizovat náš život vládními nástroji v podobě zvláštních a tajných služeb.

Holešovská výzva na konci minulého roku si dala cíl sjednotit občanské iniciativy, odboráře, profesní asociace a společně s nimi demonstrovat jednotný názor v ulicích dne 15.3.2012. Pokud se sjednotíme na formě protestu, vyjasněme si ještě, jak prosadíme občanskou vůli, když vláda neodstoupí a nesplní požadavky. Bez podpory důchodců, studentů, umělců, novinářů, odborářů a 150 politických stran včetně parlamentní opozice ČSSD, KSČM a politických hnutí, toho mnoho neprosadíme.

Vytisknout