Izrael: Jeho fantazie a jeho reality

16. 3. 2012 / Immanuel Wallerstein

Podívejme se na premisy. Proč by měl Írán s jadernými zbraněmi představovat pro Izrael existenční hrozbu? Řečeno jinak, kdo se domnívá, že pokud by měl Írán jaderné zbraně, vedení Íránu by je použilo k bombardování Izraele? Tomu ve skutečnosti nevěří nikdo, žádný člověk zastávající jakoukoli odpovědnou funkci v Izraeli, Spojených státech nebo jinde ve světě. Jenom říkají, že tomu věří.

Začněme domnělými argumenty. Izraelští představitelé poukazují na to, že prezident Ahmadínedžád a další řekli, že si přejí "vymazat" (nebo něco podobného) Izrael. Samozřejmě, řada expertů prohlásila, že překlad je nesprávný. Ale i kdyby byl přesný, znamená to něco víc než zopakování dlouhodobého stanoviska velkého počtu lidí na Středním Východě, kteří odmítají koncepci židovského státu a dávají přednost různým jiným řešením dlouhodobého sporu?

Pro co na světě by měl Írán bombardovat Izrael? Pokud by to udělal, zabil by přinejmenším tolik Arabů jako Izraelců. Stal by se terčem okamžité odvety Izraele, který má dostatek jaderných zbraní. Írán bombardující Izrael je fantazie, ve kterou nevěří žádný odpovědný vůdce.

Když tomu vůdcové nevěří, tak proč to říkají? Odpověď je podle mě jasná. Kdyby nakonec Írán měl několik jaderných zbraní, něco by se doopravdy změnilo. Změnilo by to geopolitickou rovnováhu na Středním Východě a politicky by to oslabilo postavení Izraele. Pravděpodobně by to také způsobilo, že by si jaderné zbraně rychle obstarala řada dalších zemí. Myslím na Saudskou Arábii, Egypt a Turecko, a to by byl jen začátek.

Pokud by Izrael nebo Spojené státy bombardovaly Írán preemptivně, mělo by to okamžitě obrovské politické důsledky. Zaprvé, jako pokus zastavit íránský jaderný projekt by bombardování bylo skoro určitě relativně neefektivní. Za druhé by to politicky oslabilo pozici Izraele i Spojených států v celém světě. Tyto dva důvody vzaty společně vysvětlují, proč je proti válečnickému diskurzu tak silný odpor ve vojenských a zpravodajských službách Izraele i Spojených států. Tyto služby se obávají, že by se válečnický diskurz mohl uchytit a umožnit některým politickým vůdcům, kteří zatím nemají kontrolu nad vládou Izraele nebo USA, aby z vlastní hlouposti spustili válku.

Izrael a Spojené státy uvázly v situaci, v níž lze jen prohrát. Ať udělají cokoli, politicky ztratí. Domnívám se, že si to uvědomují a že Netanjahu ani Obama nevědí, co s tím dělat a jak přitom doma dál prosazovat své zájmy. A tak tráví svůj čas vzájemným obviňováním a vydíráním. Íránské vedení mezitím využívá probíhající diskurz k tomu, aby mávalo vlasteneckými vlajkami a posilovalo svou vnitřní pozici, která byla ještě nedávno terčem vážného útoku.

Přejděme ale k Palestině, která zůstává pro Izrael reálným problémem a není žádnou fantazií. Hamás se nyní rozhodnul napojit svou strategii na Egypt a Muslimské bratrstvo, které se podle všeho chystá převzít v Egyptě vládu. Fatáh se zřejmě obává, a to právem, že by mohl ztratit kontrolu nad Západním břehem Jordánu ve prospěch Hamásu. Prezident Abbás v čele Palestinského úřadu, sevřený z jedné strany Hamásem a z druhé vládou USA, je také v postavení prohrávajícího a neví co dělat. A tak váhá, což nevypadá jako nejlepší taktika pro přežití.

Budoucnost leží na palestinské ulici. A já prostě nevěřím, že ji lze udržet v klidu. Dokáže se Izrael smířit s palestinskou ulicí? Brzy uvidíme.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

 

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

 

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout