Peníze a významy

16. 3. 2012 / Petr Fiala

K tomuto eseji mě vyprovokoval Týden neklidu. Znovu se totiž ukázalo, že jako byli komunisté přesvědčeni, že svět nevyhnutelně kráčí směrem ke komunismu, dnes jsou někteří lidé přesvědčeni, že svět se stejnou nevyhnutelností kráčí směrem k úplné komercializaci. (Kdyby to byla pravda, prostitutky by byly naším předvojem stejně, jako komunistická strana měla být předvojem dělnické třídy.) Stejně tak se ukázalo, že - stejně jako před rokem 1989 - je dost lidí, kteří - stejně jako tenkrát - nesmyslům o dějinné NUTNOSTI nevěří, nepodléhají jim a dokáží proti nim bojovat.

A ačkoliv s těmito lidmi sdílím jejich nedůvěru vůči oněm představám o NUTNOSTI, přece jen v dnešním světě vidím jisté posuny, které stojí za zaznamenání:

1) Lidé dlouho hledali univerzální jazyk (více o tom ve slavné Ecově knize Hledání univerzálního jazyka). V rámci přechodu od příčinné souvislosti (odpovídající vědeckému stádiu) k souvislé příčinnosti (odpovídající post-vědeckému, spíše však pseudo-vědeckému stádiu) se univerzálním jazykem staly - poněkud nečekaně - peníze, jak to vyjadřuje rčení 'money talks', peníze mluví!

2) Protože to jsou peníze, které se staly univerzálním jazykem, tedy něco, co má hmotnou podobu (mincí, bankovek apod.), ale co je současně abstraktní (převod peněz lze provést bezhotovostně), dochází k posunu ve vývoji společenského vědomí, pro které peníze začínají představovat ideální spojení konkrétna a abstrakce, věci a boha.

Logickým pokračováním takového myšlení v sekularizovaném světě je, že bůh je eliminován, takže zůstává pouhá věc. Aniž si to toto myšlení samo uvědomuje či chce, myšlení eliminující boha se následně mění v myšlení předvědecké, magické (založené na představě, že existuje kouzelná věc (zlatý grál, nějaký trumf, v daném případě tedy peníze), která všechno řeší, vše přebíjí a kvůli které stojí zato obětovat vše ostatní.

3) Jak jsme uvedli, pokud společenské vědomí uznává existenci kouzelné věci (např. v podobě peněz), což se děje, zvrhává se zpátky do stadia magického. To má zásadní význam pro postavení člověka - jsou-li věci ve formě peněz (zkrátka peníze) důležitější než lidé, lidé jsou redukováni na lidské zdroje. Odtud protest Týdne neklidu. Nejde totiž jen o to, jak společnost definuje jedince, ale taky o to, zdali jedinec na tuto definici přistoupí, resp. kterou z nabízejících se definic si vybere. Člověk se stane tím, čemu uvěří. Víra (nikoliv v náboženském významu, i když tam taky) má tvůrčí sílu, proti které může být dost obtížné bojovat. Výše jsem již vyzdvihl význam těch, kteří bojují!

4) Vlastně jen pro zajímavost chci uvést, že redukce lidí na věci může fungovat taky obráceně - věci se mohou měnit na lidi. Jako příklad může sloužit příběh modelek, o jejichž příjmech si mohou obyčejní smrtelníci nechat jen zdát, ačkoliv jde o pouhé oživlé věšáky na šaty, připomínající pohádky, v kterých věci oživnou a mluví. Mimochodem, v čínštině se člověku, který dobře vypadá, ale jinak je úplné pitomý, říká, že 'je pěkné ramínko'.

5) Jednou z možných reakcí na dvojjediný charakter peněz (jako abstraktní entity i jako konkrétní věci) je permanentní oscilace společenského vědomí mezi stadiem abstrakce (vědou) a stadiem konkrétna (magií). Takováto oscilace je někdy pokládána za žádoucí, jindy za nežádoucí (jako nekoncepčnost, stálé měnění stanoviska, nejasné vyjadřování apod.). Jak je asi patrné, já ji pokládám za jediné možné řešení a za východisko z post-vědeckého, spíše však pseudo-vědeckého stádia společenského myšlení.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.3. 2012