Oběti objetí

16. 3. 2012

Moudrá příručka přijde vhod. Sáhnete po titulu z pera známé psycholožky, po titulu slibujícím nalezení cesty k "obnově lásky v rodinách". A to dokonce tak krásným a lákavým způsobem, jako je ... objetí.

Hleďme, jaká řešení se nabízejí po bližším nahlédnutí :

K rozvinutí pozitivního vztahu mezi rodičem a dítětem a nastolení rodinného pořádku je třeba dítě pevně uchopit, nejlépe zalehnout. V pevném držení s ním vytrvat tak dlouho, až se rozplyne veškerý vztek, až pomine jeho obrana, zkrátka "dokud se oba nesmíříte". Přitom probíhá emoční konfrontace, při které oba můžete -- ba musíte ventilovat svůj vnitřní přetlak. Ovšem jedině kultivovaně, vulgarity dítěti nepovolujte. Potomek se bude zaručeně vymlouvat na nedostatek kyslíku, hlad, žízeň, ba i ledacos jiného. Na nic se neohlížejte, vytrvejte. Vyslyšet volání a dětské prosby je výslovně zakázáno. Závěrečný okamžik "proudění lásky" (nevadí, že se na něj načekáte možná i několik hodin) vám bude odměnou.

Ne nadarmo se jeden starší německý článek propagátorky oněch postupů, českoněmecké psycholožky Jiřiny Prekopové, jmenuje Miluji Tě, i když máš mokro v kalhotách.

Podobné praktiky si můžete vyzkoušet na manželce, nejlíp ve chvíli jejího vzteku. Zalehnutí by se v tomto okamžiku nejspíš bránila, proto je schůdnější ji vestoje obejmout, sevřít, hezky pevně přidržet, nedopustit, aby se vám vysmekla. Bude křičet, bránit se. Podpořte ji v tom, ale nepusťte. Uvidíte, jak nakonec zjihne. Jak ji posléze zaplaví příval lásky, vděčnosti a poznání, jak velmi ji milujete i přes všechny její chyby. V pevném objetí jste jí totiž právě metodou "emoční konfrontace" empaticky vysvětlil, jak moc vás její chování bolí a zároveň jí dovolil vyjádřit její vlastní bolest. Tímto očistným procesem dojde k upevnění vašeho vzájemného pouta a obnově vaší zdánlivě uvadající lásky.

Přeháním? Kdepak, jde pouze o věrnou parafrázi myšlenek z knihy Pevné objetí - Cesta k vnitřní svobodě (Portál 2009).

Druhý případ dokonce autorka líčí jako svůj autentický zážitek, skrze který došla k poznání, osvícení a pochopení svého poslání -- šířit prostřednictvím "pevného objetí" lásku do celého světa.

Pojďme se podívat, odkud se "pevné objetí" vlastně vzalo.

Základ má v terapii pro děti s autismem či jinou poruchou citové vazby. Jako takovou ji v podobě tzv. "Holding Therapy" vyvinula (rozpracováním postupů starší tzv. Attachment Therapy) před více než třiceti lety americká psychiatrička Martha Welch.

Její učení v průběhu let neobstálo, výraznější kladné výsledky se nedostavovaly. Metody byly široce kritizovány především ochránci dětských práv. V některých amerických státech byla zvláště po několika dětských úmrtích v důsledku restriktivních praktik přijata zákonná opatření zakazující psychoterapie na podobném -- násilném a omezujícím principu.

O poznání líp se dařilo a daří v Evropě dr. Prekopové s jemnější modifikací tohoto učení (rozšířeného na domácí použití ve všech rodinách) a to navzdory faktu, že jde o metodu neakreditovanou, s nedoloženými účinky. Právě absencí prokázaného pozitivního účinku (ojedinělé kladné ohlasy za "důkaz" považovat nelze) není na místě srovnávání s bolestivými lékařskými zákroky, s Vojtovou metodou, či se "zabráněním vběhnutí do vozovky".

Zdá se Vám k neuvěření, že si učení dr. Prekopové drží svou popularitu i přes propagaci praktik mírně řečeno nezvyklých, zavánějících omezováním osobní svobody? Připadá vám nemožné a absurdní, snažit se někomu vnutit lásku násilím? Přijde vám, že TOHLE má k empatii na míle daleko?

Dr. Prekopová se pokouší přesvědčit veřejnost o opaku. A daří se jí to, zdá se, velmi dobře. Aspoň pokud smíme soudit z frekvence jejího vystupování v (zejména veřejnoprávních) sdělovacích prostředcích, z tónu až devótního, kterým mnozí novináři dr. Prekopovou oslavují a titulují, z množství přednášek pořádaných po celé zemi, z byznysu, který se kolem její tzv. "metody pevného objetí" točí i z přízně některých významných osobností, které pro své učení získala.

Můžeme spekulovat o příčinách tohoto jevu. Dr. Prekopová oslovuje široké cílové skupiny, vyjadřuje se k bolavým problémům. Zájemců o vylepšení rodinných vztahů je vždycky dost. Knihy na vztahová či výchovná témata nabízející zaručené recepty, zvláště pokud lákají na chytlavé názvy typu "Malý tyran", komerční úspěch zpravidla nemine. Nemalou měrou se na něm podílí zvláštní rétorika. Máme tedy například "lásku" nerespektující osobnost a přání druhého, "svobodu", která ovšem spočívá ve vědomí pevného a nepřekročitelného místa v systému, "vůli", která je přiznána jen těm, kteří dovedou rozumově zpracovat její omezování. Malé děti a osoby s vážnějším mentálním postižením mají, viděno touto perspektivou, smůlu. Aby nebyly věci tak jednoduché, hlásá dr. Prekopová i pravdy nezpochybnitelné, pravdy uznávané, myšlenky, se kterými se dá jedině souhlasit. Ledaskdo jen souhlasně pokýve hlavou a na háček se chytí.

Jisté je, že se zde navenek hraje na struny, které mnozí poslouchají velmi rádi. Láska, empatie, řešení konfliktů, upevnění rodiny, tělesný kontakt matky s dítětem od porodu... kdo by se odvážil namítnout slovo proti! Kdo by se odvážil za vzletnými slovy a ušlechtilým cílem hledat praktiky tohoto rázu. Lhostejno, že v uvedeném dokumentu je objektem "rozproudění lásky" autistické dítě. Podstata metody doporučované všem a její principy zůstávají stejné.

Bylo by přitom mýlkou myslet si, že běžného člověka, který zrovna nehledá terapeutickou pomoc či psychologickou radu, se věc netýká.

"Mise lásky", kterou si dr. Prekopová dala do svého vývěsního štítu, se začíná naplňovat. Možná jste sami v médiích či jinde zaznamenali kampaň ke "škole lásky". Tato akce s ambicí celospolečenského rozšíření spočívá v propagaci životního stylu, jehož základem je... naše známé pevné objetí. Cíle? Samozřejmě ty nejušlechtilejší. Upevnit rodiny, zabránit rozvodovosti. Se snahami pronikat do soukromých životů se ale, zdá se, dr. Prekopová a její spojenci nespokojí. Dosud by se zdálo, že je na každém, jestli na nabídku nového životního stylu kývne. Málokoho by napadlo, že do "výchovy láskou" může být on sám nebo některý člen jeho rodiny zatažen ne úplně dobrovolně.

Prohlédněme si letáček propagující nájezd "školy lásky", do mateřských škol. Minimálně nad slovy o potřebě jednotné -- kontinuální výchovy ve škole a v rodině (přičemž taktovku přebírá ta školní) je dobré se v těchto souvislostech zamyslet.

Pak nás ani nepřekvapí, že se ve své knize Pevné objetí -- cesta k vnitřní svobodě dr. Prekopová netají svým cílem zavádět "pevné objetí" i do škol a institucí. Že hledá adepty na terapeuty z řad nejrůznějších oborů a oblastí společnosti. Její tvrzení o "pevném objetí jako záležitosti mezi rodinnými příslušníky" je tedy třeba brát s velkou rezervou.

Snad jsme polevili v ostražitosti. Snad ani nevidíme, kam všude nás může zavést... láska.

Vytisknout