K debatě o reformě na FF UP v Olomouci
Je univerzita "hodná máma"?
2. 3. 2012 / Boris Cvek
Nemohl jsem se z pracovních důvodů účastnit debaty o reformě vysokých škol na Filozofické fakultě v Olomouci, která proběhla v úterý. Podíval jsem se však na záznam na stránkách Českého rozhlasu a nejvíce na mne zapůsobilo tvrzení představitele Akademického senátu hostující fakulty o tom, že "nemůže věřit v organizaci, která nevěří ve mně". Dokonce mluvil o "partnerském vztahu" k univerzitě.
Začal jsem přemýšlet nad tím, jestli mám věřit a cenit si studentů v závislosti na tom, jaké romantické city mají k univerzitě. A jak se vůbec projevuje to, že organizace "věří v někoho"? Spíše bych od studentů očekával kritický postoj k institucím, jejich fungování a jejich stereotypům. Sám jsem vystudoval na univerzitě v Olomouci a učím zde, ale vždy pro mne bylo prvořadé to, co dělám a proč to dělám, tedy můj výzkum, mé vzdělávání se, mé vztahování se k současnému stavu poznání a k obrovskému dobrodružství, jaké vzdělávání se představuje. Snažím se nikoli glorifikovat svou univerzitu, ale sám ve své působnosti pracovat tak, aby byla aspoň trochu podobná tomu nejlepšímu na Západě. Nikdy jsem nepřemýšlel ani chvíli nad tím, jestli nějaká organizace ve mne věří, neboť jsem vždy vycházel z toho, že nejpodstatnější je to, co dělám sám na sobě já, a to bez ohledu na organizace. A spíše jsem musel prožít mnoho deziluzí a konfliktů, mnoho pochopení toho, jak "organizace" obecně fungují, abych se uplatnil a rozvinul nezávislým, svébytným směrem, než nějakých citových vzplanutí k organizacím a institucím. Na základě čeho budu věřit ve studenta já? Na základě jeho schopností a píle, jeho osobní motivace ke vzdělávání se a poznávání, které mají smysl a hodnotu univerzálně a globálně, nikoli ve vazbě na nějakou instituci. Nepřísluší mi hodnotit jeho city nebo míru jeho důvěry v nějakou organizaci (spíše bych míru této důvěry dal do nepřímé úměry s inteligencí studentovou). A pokud bych někdy chtěl, aby na mne studenti vděčně vzpomněli, tak zejména proto, že jsem se snažil zbavit je provinčnosti a představy, že lokální vazby jsou měřítkem všeho, včetně vzdělání. V zásadě ten student z akademického senátu Filozofické fakulty přesně vystihl to, co je mi na dnešních vysokých školách a na dnešním studentském hnutí nepříjemné: dělá se z toho systém osobních vazeb, kde pedagogové a vysoká škola samotná jsou něco jako rodičovská autorita, hodná, nezpochybnitelná máma, které je třeba se z citových důvodů zastat. Vzdělání má ale naopak budovat kritický odstup a vážnost vzdělance a pedagoga má spočívat v jeho osobnosti, vzdělanosti, nikoli v tom, že se zrovna náhodou stal mým učitelem. Dnes se děje úplně opačný trend, než jsme chtěli: chtěli jsme studenty jako dospělé, náročné osobnosti, které budou kritickým partnerem v diskuzi. Máme z nich však sentimentální děti. Přitom vysoké školy jsou placené z peněz daňových poplatníků, aby své studenty vzdělávaly, a ti studenti mají právo a vlastně i povinnost to nezávisle a kriticky požadovat. Smyslem studia není naučit se "věřit v organizaci", spíše naopak nutit organizaci, aby plnila svou funkci a zlepšovala se, kriticky zkoumat tu organizaci a nenechat se opít rohlíkem povrchního vzhledu a citového opojení. Je ale pravda, že jsou zde velké rozdíly. Nejsebevědomější, nejpracovitější a nejméně naivní, i když zároveň nejvíc nadšené, studenty jsem potkal během svého působení na Lékařské fakultě. Náročnost medicínského studia a jeho přímá vazba na něco, co nejde okecat, tedy na zodpovědnost za lidský život a lidské zdraví, vychovává lidi zralé a samostatné, kteří mají velmi kritický vztah k organizacím a velmi dobré povědomí o tom, co od nich požadují do příštího života, kdy univerzitu opustí.
Viz záznam debaty na FF UP (vyjádření představitele akademického senátu FF UP, které kritizuji, je od 29:30, btw. třetí nalevo od studenta je doc. Štefanides, který mi dal kdysi jako jeden z mnoha poznat realitu vysokého školství.)
VytisknoutObsah vydání | Pátek 2.3. 2012
-
4.3. 2012 / Vladimír Putin "byl zvolen ruským prezidentem"4.3. 2012 / Britská policie léta poskytovala firmám seznamy "nežádoucích osob" . Firmy je pak vyhodily ze zaměstnání4.3. 2012 / Velké železniční neštěstí v Polsku3.3. 2012 / Britská vláda privatizuje policii3.3. 2012 / Jsme jedni z vás - jsme Anonymous3.3. 2012 / Libye před rozpadem?3.3. 2012 / Aktuálně k informacím v Sýrii2.3. 2012 / Proč je Vondra nevinen2.3. 2012 / Daniel VeselýAmerický bezpilotní útok na Filipíny - v rámci omezování čínského vlivu ve východní Asii?2.3. 2012 / Poděkování ministru školství2.3. 2012 / Změna17.4. 2012 / Zprávy, které nemají názor2.4. 2012 / Hodně klesající tendence2.3. 2012 / K situaci v Sýrii2.3. 2012 / Sýrie: Dejte pozor, co si vlastně přejete1.3. 2012 / Jiří BaťaHledám práci jako konzultant. Je mi 22 let, maturita, bez praxe a zkušeností! Zn.:Nejlépe ve státním orgánu, obor nerozhoduje, já už si nějak poradím!29.2. 2012 / Nepřijatelní prezidentští kandidáti29.2. 2012 / Thorium namísto uranu?29.2. 2012 / Pan poslanec Křeček je náročným examinátorem29.2. 2012 / V Británii denně zemře podchlazením 65 osob18.2. 2012 / Hospodaření OSBL za leden 2012