Americký bezpilotní útok na Filipíny - v rámci omezování čínského vlivu ve východní Asii?

2. 3. 2012 / Daniel Veselý

Americká bezpilotní kampaň, plodící chaos a vyvolávající vlnu nevole u tradičních obětí na dvou kontinentech, není, jak se zdá, omezena jen na africké země a státy Středního východu. Dolehla až na Filipíny. Začátkem února na jihu Filipín americký bezpilotní útok připravil o život 15 členů islámských teroristických skupin Abú Sajaf a Džamáa Islámíja. Mnozí jistě zaplesají nad dalším Obamovým zářezem na pažbě ve schizoidní planetární bitvě proti terorismu, již zdědil po svém předchůdci a již tak mistrně vystupňoval. Nicméně jde o útok na území suverénní země, který se nikterak neslučuje s mezinárodním právem.

Jak se dalo očekávat, nálet vyvolal rozhněvané reakce a argumentaci, že jde o porušení suverenity Filipín. Filipínská představitelka Luz Ilaganová v reakci na tento nálet žádá, aby byla zrušena smlouva se Spojenými státy, která umožňuje americkým ozbrojeným silám spolupracovat s filipínskými jednotkami. Ilaganová rovněž volá po tom, aby bylo vyšetřeno "rozsáhlé a intenzivní narušování operací filipínských armádních sil ze strany americké armády". 

Ačkoliv v 90. letech došlo k uzavření amerických vojenských základen na Filipínách, v roce 1999 byla podepsána smlouva, na jejímž základě se sem o tři roky později vrátily stovky amerických vojáků, aby cvičily a vyzbrojovaly filipínské bezpečnostní složky, které na domácí půdě bojovaly s militanty údajně napojenými na Al-Kajdu. V uplynulých letech ale filipínská vláda přítomnost amerických vojáků a podporu Bílého domu zneužila při represích proti vlastnímu obyvatelstvu (jako řada dalších vlád různě po světě v rámci Washingtonem vedené války proti terorismu), počínaje únosy a konče nezákonnými popravami.

Obamova administrativa chce ve spolupráci s Manilou posílit svůj mocenský vliv na Filipínách a ve východoasijském regionu v rámci širšího plánu, jehož cílem je omezit vliv Číny tamtéž. Aby Washington nemluvil do větru, podniká již konkrétní kroky v podobě trvalého umístění 2 500 příslušníků americké námořní pěchoty v Austrálii, dále pak v podobě posílení vojenské spolupráce s Indií, Indonésií, Japonskem, Singapurem, Jižní Koreou a Thajskem. Lze tedy americký bezpilotní útok na suverénní zemi, jež se nachází na východě Asie, považovat za silácké předvedení bicepsu Číně, nebo šlo jen o rutinní vojenskou operaci v rámci boje proti terorismu? Těžko říct. Avšak jen s obtížemi se dá věřit tomu, že by Bílý dům prahl pouze po eliminaci islamistických bojůvek v zemi, kterou na začátku minulého století zpustošil naprosto děsivou invazí a okupací a později podporou kleptokratického diktátora Ferdinanda Marcose, jenž svou vlast zanechal v troskách.                                        

Teroristická hrozba a politické hry | Čína | Konec Obamovy agendy, selhání reforem v USA | Útoky bezpilotními letadly
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 2.3. 2012