K situaci v Sýrii
2. 3. 2012
Bludy o západní propagandě se v některých českých článcích a internetových diskusích lavinovitě šíří. Jak se říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak mnoho českých čtenářů jim skálopevně věří. Vysvětluji si to jednak znechucením americkou politikou hlavně za prezidenta Bushe a jednak znechucením českou politickou scénou. Z těchto důvodů hodně Čechů krveprolití v Sýrii popírá. Často tvrdí, že syrská vláda nestřílí do demonstrantů, ale bojuje proti teroristickým skupinám, financovaným západními zeměmi, a že syrský režim má plné právo ochránit své občany. Protože situaci sleduji z bezprostřední blízkosti, tak tyto naprosto pomýlené názory mě vedly k tomu, abych situaci podrobněji vysvětlila, píše Dita Hamídová.
Propaganda ovšem nemá absolutně nic společného se skutečnou situací v Sýrii. Nejhorší na tom je, že tuto propagandu právě používá sám syrský režim. Vládní armáda na příkaz prezidenta od samého začátku střílí do demonstrantů a přitom Bašár Asad bezostyšně celou dobu tvrdí, že on příkaz k jejich zabíjení nevydal.
Popírání tragické situace syrského lidu většinou českch čtenářů v diskusích je velmi nezodpovědné. Krveprolévaní trvá již skoro celý rok a Syřané jsou víceméně osamoceni. Mrtví zůstávají často ležet na ulicích, protože vládní vojáci opakovaně střílí i do pohřebních protestních shromáždění, když pozůstalí pohřbívají mrtvé zabité při demonstraci.
Od samého počátku syrský režim tvrdí, že bojuje s ozbrojenými skupinami, v současnosti je začal nazývat teroristickými skupinami, snad to má znít věrohodněji. Ovšem proti teroristickým skupinám se nebojuje v obytných čtvrtích vypínáním internetové a mobilní sítě, takže rodiny se nemohou spojit s ostatními rodinnými členy, kteří jsou v ostřelovaném městě, a hlavně vypínáním elektřiny a vody. Režim tak praktikuje proti obyvatelům hromadný trest za demonstrace proti režimu, při kterém nesmírně strádají všichni a nejvíce děti, které při vojenských zásazích též umírají.
Syrský režim neustále v krátkých intervalech měnil původ prakticky stále neznámých teroristických skupin ze zahraničí. Pokud by ovšem tyto skupiny opravdu existovaly, tak by absolutně neměly žádný důvod střílet do demonstrantů, což režim neustále nesmyslně tvrdí, že do lidí nestřílí vládní vojáci, ale právě tyto ozbrojené skupiny. Pokud by šlo opravdu o spiknutí a v zemi by bojovaly zmíněné skupiny, tak ty by přece nevedly válku proti syrským občanům (to je právě propagandistický nesmysl) ale proti vládní armádě, jedině tak zvané spiknutí by mělo smysl.
Syrští demonstranti, kteří vlastní satelitní mobilní telefony, volají do arabských zpravodajských stanic a s velkým pohnutím popisují jejich otřesnou situaci. Snímky pořízené mobilem ze střelby do demonstrantů uveřejňují na internetu. Přímé záběry, vysílané arabskými zpravodajskými stanicemi se nedají v žádném případě popřít, jsou přebírány ostatními světovými stanicemi a vysílá je i česká televize.
Pozorovatelé z Ligy arabských zemí se stáhli ze Sýrie, protože ani v jejich přítomnosti nepřestalo násilí režimu proti občanům, přesto se v tisku i o jejich misi šíří nepravdy, že zkrachovala, protože žádné násilí nezjistila, neodsoudila syrský režim, zjistila jen nedefinovatelné ozbrojené skupiny a podobně.
Pozorovatelé ze své mise v Sýrii konstatovali, že je v sice v zemi oboustranné násilí, ale to druhé je reakcí na trvalé represe režimu. Alžírský pozorovatel Málik, který opustil Sýrii jako jeden z prvních, v arabském televizním vysílání potvrdil, že v zemi je humanitární katastrofa.
Uvádím na vysvětlenou nedávno zveřejněnou žádost Ligy arabských států: LAS žádá o mírové síly pro Sýrii Liga arabských států v neděli vyzvala RB OSN k vyslání mezinárodní mírové mise do Sýrie, která by pomohla zastavit tamní násilnosti.
Zároveň se arabské země dohodly na ukončení pozorovatelské mise v Sýrii a na "otevření komunikačních kanálů" směřujících k syrské opozici a na její podpoře.
Podle LAS násilnosti proti syrským civilistům porušují mezinárodní právo a jejich pachatelé zaslouží trest. Rezoluce LAS požaduje zastavení "všech forem diplomatické spolupráce se s Sýrii.
Velmi poškozené bojem s nasazenými tanky je město Daraa. Tam vznikly první demonstrace poté, kdy kvůli nápisu na zdi se velmi barbarským způsobem zakročilo vůči školním dětem a vzápětí se demonstrace rozšířily po celé zemi na podporu tohoto města. Vládní armáda prováděla útoky v nedalekém Rastanu, kde se většinou zdžrovali dezertéři z armády. Sunnitská vesnice Tel Kalach byla víceméně srovnaná se zemí, před očekávanými boji jeho obyvatelé hromadně prchali do sousedního Libanonu, zbytek zemřel nasazenými tanky. Podle propagandy syrského režimu prý obyvatelé jen navštívili své rodiny v Libanonu. Hlasatelka televize Arabyia ironicky poznamenala, jak se mohli všichni najednou rozhodnout navštívit své rodiny. Později byla hranice s Libanonem zaminována s tím, že se z něho pašovaly zbraně. Ze severního města Džisr Šugůr, před plánovaným útokem vládní armády, utíkaly rodiny s malými dětmi a s miminky v náručí do Turecka.
Poničené útoky je město Hama, které u otec současného prezidenta Hafiz Assad z velké části zničil a při tehdejším krvavém masakru přišlo o život nejméně dvacet tisíc lidí. Za takovou cenu potlačil tehdejší revoltu muslimských bratrů. A obyvatelé Hamá jsou opětně zabíjeni, tentokrát jeho synem. Prezident Bašár Asad se krvavě mstí všem obyvatelům syrských měst za to, že většina Syřanů přestala být k němu loajální.
Vládní armáda krutě bojuje v Homsu, centru lidového odporu, opakovaně na něj útočí, v současné době po mnoho dní ostřeluje ruskými raketami obytné čtvrti a umírají tak rodiny s dětmi. V bombardovaném městě nejsou potraviny, elektřina a ani voda. Červený kříž požádal obě strany o zastavení bojů na určitou dobu, aby mohl v bezpečnostních koridorech dopravit humanitární pomoc do Homsu (a do Hama a jiných měst). Syrská opozice dokonce požádala Rusko o zajištění těchto bezpečnostních koridorů a Rusko na její naléhavou žádost cynicky odpovědělo, že by to situaci ještě zhoršilo!! Nedá se očekávat, že syrský režim útoky zastaví a obyvatelé budou tak houfně umírat i proto,že se jim nedostalo humanitární pomoci. Ve středu v Homsu při útoku byla zasažena i budova s novináři, při něm zemřela americká novinářka a francouzský fotograf, dva novináři jsou zranění. Jsou to ji tři zkušení váleční zpravodajové (předtím zemřel také francouzský novinář) jejich život byl ukončen v Sýrii. Váleční reportéři vstupují do Sýrie většinou bez povoleníí syrské vlády.
Západním, ale i arabským novinářům po celou dobu byl vstup do země zakázán. Nedávno se jim povolila návštěva Syrie s tím, že vláda zorganizuje jejich pobyt. Nemohou se volně pohybovat a vládní vojáci je ovšem nevodí po zničených místech. Předvádí se jim nadšené demonstrace stoupenců prezidenta Bašára Asada. V každé těžké situaci se společnost rozdělí na stoupence a odpůrce režimu. Stoupencům prezidenta nevadí masakry civilistů a to jen proto, že v minulosti jejich rodiny z režimu měly výhody, to je pravý důvod, proč ztrácí veškerou soudnost.
Dosud bylo zabito 5600 civilistů a z nich nejméně 400 dětí, 400 dezertérů a 1600 vládních vojáků, takže obětí je už celkem 7600 a každým dnem mrtvých přibývá.
Před několika dny Valné shromáždění OSN přijalo drtivou většinou 137 zemí dokument, odsuzující represe syrského režimu proti civilistům a vyzval prezidenta Bašára Asada k rezignaci. Hlasování ve VS OSN není právně závazné , ale nedá se vetovat -- na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti OSN. V té Rusko a Čína odsouzení syrského režimu opakovaně vetuje.
Syrské vládní jednotky se podle Rady OSN pro lidská práva dopouštějí zločinů proti lidskosti. Podle rady se násilnosti dopouštějí i odpůrci režimu, ale v nesrovnatelně menší míře.
Režim alavítů bojuje proti většinovým sunnitům. Je však potřeba připomenout, že i někteří alavíté jsou proti režimu a byli i v minulosti i oni dlouho vězněni. Změny a následného chaosu se obávají hlavně menšinoví křesťané, v naprostém politickém vakuu po více ne čtyřiceti letech se dá očekávat, že v přechodné době k velké nestabilitě.
Do Asadovského klanu odcházela většina prostředků a kdo se odvážil poukázat na jeho neomezenou korupci, skončil ve vězení. Na začátku demonstranti žádali jen lidskou důstojnost a svobodu, když vládní vojáci uprostřed davu a tajní v civilu ze střech domů začali střílet do demonstrantů, začali teprve žádat i pád režimu a situace se za celou dobu nezměnila.
Mnoho vojáků z armády dezertovalo (přibližně 40 tisíc), ti mají opravdu zbraně, nemají ovšem tanky jako vládní armáda. Dezertéři a dobrovolníci vytvořili Svobodnou armádu. Ve vládní armádě jsou velmi mladí chlapci, kteří jsou buď v základní vojenské slubě nebo byli do armády povoláni do zálohy. I mezi nimi je denně mnoho obětí (celkem přibližně 1600). Je to režim, který tímto způsobem vede zem do občanské války. Je přirozeným vvojem, že násilí plodí zase jen násilí a čím déle trvají represe proti lidu, tím déle bude trvat v zemi chaos.
Režim nechtěl řešit situaci vyjednáváním s opozicí. Po desetiměsíčním utrpení a zabíjení je na navrhnuté vyjednávání s opozicí v Moskvě už pozdě. Hlavně opoziční Syrská národní rada odmítá západní vojenskou intervenci v Sýrii, o tom vyjednávala se zahraniční opozicí, která s intervencí spíše souhlasila a v Káhiře vydali společné prohlášení, že intervence by ohrozila suverenitu země, přitom arabské země nepovažují za zahraniční. Syrská vnitřní opozice si dobře uvědomuje, že západní intervence v žádné zemi se neobejde bez velkých obětí na civilistech, a velké devastace země bombardováním. Místní konflikty se zahraniční intervencí nevyřešily a vleklé problémy dlouhodobě přetrvávají, jak tomu nasvědčuje situace v Iráku, v Afganistanu a nakonec i vojenský zásah NATO v Libyi, tam rebelové žádali zahraniční pomoc, kterou odsouhlasila i OSN, ale bombardování vedlo k ohromné devastaci celé země a nakonec i k velkým obětem civilistů, kteří měli být naopak ochráněni před zuřivým zabíjením Kaddáfího armády. A rebelové z různých kmenů dál bojují proti sobě a nová vláda není schopna nastolit pořádek. Západní země však neustále ujišťují,že vojensky v Sýrii zasahovat nebudou.
Poslední zpráva: Protože syrská vláda ignoruje všechny výzvy jak VS OSN, tak Ligy arabských států a i Rady OSN pro lidská práva a pokračuje dál v hromadném zabíjení civilistů, zahraniční opozice začala vyžadovat vojenskou intervenci západních zemí. To by ovšem vedlo k podobné situaci, jako nastala v Libyi za Kaddáfího. Prezident Bašár Asad je stejný krutovládce a nese plnou zodpovědnost za ještě větší katastrofu pro syrský lid, ke které může dojít.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 2.3. 2012
-
4.3. 2012 / Vladimír Putin "byl zvolen ruským prezidentem"4.3. 2012 / Britská policie léta poskytovala firmám seznamy "nežádoucích osob" . Firmy je pak vyhodily ze zaměstnání4.3. 2012 / Velké železniční neštěstí v Polsku3.3. 2012 / Britská vláda privatizuje policii3.3. 2012 / Jsme jedni z vás - jsme Anonymous3.3. 2012 / Libye před rozpadem?3.3. 2012 / Aktuálně k informacím v Sýrii2.3. 2012 / Proč je Vondra nevinen2.3. 2012 / Daniel VeselýAmerický bezpilotní útok na Filipíny - v rámci omezování čínského vlivu ve východní Asii?2.3. 2012 / Poděkování ministru školství2.3. 2012 / Změna17.4. 2012 / Zprávy, které nemají názor2.4. 2012 / Hodně klesající tendence2.3. 2012 / K situaci v Sýrii2.3. 2012 / Sýrie: Dejte pozor, co si vlastně přejete1.3. 2012 / Jiří BaťaHledám práci jako konzultant. Je mi 22 let, maturita, bez praxe a zkušeností! Zn.:Nejlépe ve státním orgánu, obor nerozhoduje, já už si nějak poradím!29.2. 2012 / Nepřijatelní prezidentští kandidáti29.2. 2012 / Thorium namísto uranu?29.2. 2012 / Pan poslanec Křeček je náročným examinátorem29.2. 2012 / V Británii denně zemře podchlazením 65 osob18.2. 2012 / Hospodaření OSBL za leden 2012