Chytrá horákyně Lazika, aneb O gruzínském Kalouskovi

1. 3. 2012 / Karel Dolejší

Události srpnové války v roce 2008 jasně ukázaly, že gruzínské ozbrojené síly trpí jistou schizofrenií: Část jednotek je připravována pro expediční operace NATO, při nichž působí v podmínkách konfliktu nízké intenzity s převahou vlastní strany nejen v počtech ozbrojeného personálu, ale i ve všech zbraních a kategoriích výzbroje; avšak úkoly, jimž armáda potenciálně čelí doma, upomínají spíše na podmínky evropského válčiště před rokem 1989. Zde se naopak bojuje v podmínkách výrazného přečíslení, absolutní nadvlády protivníka ve vzduchu i prakticky ve všech dalších oblastech, snad s výjimkou taktického průzkumu a moderních pojítek.

Jestliže se gruzínské úřady rozhodly vyvíjet vlastní obrněné bojové vozidlo, první otázka tedy měla znít: Chceme prostředek určený primárně pro expediční operace (jak se dnes nazývají nepovedené koloniální války) našich spojenců, nebo zbraň určenou k obraně vlasti?

Jak by mělo vypadat bojové vozidlo pro expediční operace? S ohledem na současné podmínky na podobných bojištích by mělo být relativně snadno přepravitelné, nejlépe i v podvěsu pod těžkým vrtulníkem; pancéřování by mu mělo zajistit ochranu před zbraněmi zde obvyklými, dodatečnou ochranu zajistí dodatečné návěsné bloky; mělo by mít též dobrou manévrovatelnost na zemi získanou částečně i na úkor odolnosti, výzbroj schopnou čelit protivníkovi bez vlastní obrněné techniky, zesílené dno kvůli odolnosti vůči minám.

Jak by mělo vypadat obrněné vozidlo schopné co nejlépe obstát v podmínkách evropského válčiště, v podmínkách přečíslení a převahy protivníka prakticky ve všech rozhodujících kategoriích výzbroje? Na prvním místě musíme konstatovat, že zdaleka nejvýkonnějším "přirozeným nepřítelem" pozemních obrněných platforem jsou zde bitevní vrtulníky, a tak vozidlo vyvíjené se znalostí tohoto faktu nemůže nikdy opomenout v pořadí první hrozbu. Za druhé, senzory, palebná síla, pravděpodobnost zásahu cíle první ranou (odvislá zejména od kvality integrovaného systému řízení palby), manévrovatelnost a pancéřová ochrana by měly být na vyšší úrovni než u obdobných protivníkových prostředků, kterým bude stroj vesměs čelit v nevýhodných podmínkách. Za třetí, velice vhodná by byla jednorázová odolnost proti nejběžnější ruční protitankové zbrani protivníka. Za čtvrté, u podobných vozidel bývávalo standardem vybavení výkonnou protitankovou řízenou střelou (PTŘS), která poskytovala omezenou možnost boje s tanky protivníka (a v některých případech také s "visícími" bitevními vrtulníky).

Nové gruzínské pásové bojové vozidlo pěchoty Lazika (podrobnosti rusky ZDE, anglicky ZDE) je co se týče podvozkové části potomkem sovětských typů BMP-1 a BMP-2. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že zatímco sovětské stroje měly šest párů pojezdových kol, Lazika jich má jen pět.

Výzbroj vozidla tvoří automatický kanón ráže 23 mm ve věži izraelské firmy Elbit Systems spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. (BMP-2 a jeho následníci disponují kanónem ráže 30 mm nebo větší; také ruské bitevní vrtulníky jsou standardně vybaveny 30 mm kanónem.) Korba Laziky v základním provedení odolává údajně střelám do ráže 14,5 mm; může být pochopitelně navěšeno dodatečné pancéřování, které by skýtalo určitou šanci přežít kanónový duel s BMP-2, nebo dokonce snad i jednotlivý zásah z pancéřovky - jenže zkrácený podvozek Laziky znamená, že průchodivost terénem a manévrovatelnost by v takovém případě výrazně klesly. Na věži nalezneme osm zadýmovacích granátometů, ale žádné pouzdro s PTŘS. Pokud se zaměříme na to, v čem mohou být přednosti Laziky, pak by to vedle relativně snadné přepravitelnosti mohlo být izraelské elektronické vybavení a slušná deprese externě lafetovaného kanónu, kterou se sovětské/ruské stroje preferující nízkou stavební výšku pochlubit nemohou. Poslední dvě vlastnosti by mohly představovat výhodu v nepřehledné situaci a členitém terénu, jakého je nepochybně na Kavkaze více než dostatek.

Na druhé straně je zřejmé, že vozidlo má v základním provedení jen mizivou šanci přežít útok bitevního vrtulníku. I kdyby bylo velmi dobře vybaveno senzory, jedinou naději představují zadýmovací granátomety a okamžitý únik. Na palbu PTŘS z vrtulníku nemá Lazika čím odpovědět (takový vrtulník může pohodlně setrvat mimo dostřel její hlavní zbraně). Pokud by vrtulník útočil kanónem, větší palebná síla jeho zbraně, lepší manévrovatelnost a slabé pancéřování cíle jsou také v podstatě smrtící kombinací. Špatná vybavenost gruzínské armády prostředky PVO (ať už teritoriálními nebo integrovanými mobilními u jednotek) nemůže zmíněnou situaci jakkoliv kompenzovat.

Lazika - ať už v základním nebo v zesíleném provedení - nemá ani tu nejmenší schopnost vést protitankový boj. Tank je přitom na hypotetickém kavkazském bojišti druhým jejím nejpravděpodobnějším protivníkem, hned po bitevním vrtulníku.

Protože analogické ruské konstrukce mají lepší kanón a jsou lépe pancéřovány, a protože v případě hypotetického střetu s ruskými jednotkami je téměř jisté, že bude protivník v přesile, i schopnost Laziky přežít souboj s protivníky téže kategorie bychom měli hodnotit jako velice omezenou.

V základním provedení vozidlo dimenzované na odolnost proti střelám do ráže 14,5 mm nedokáže přežít zásah ani tou nejméně výkonnou ruční protitankovou zbraní jakéhokoliv, i sebevíc zastaralého typu (standardní jednorázovou pancéřovkou).

Na bojišti, na němž by měla Lazika primárně působit, ji tedy vlastně musíme označit za pojízdnou rakev.

***

Lazika ve většině parametrů splňuje požadavky na obrněné vozidlo pro expediční operace. Výjimku představuje pásový podvozek, jenž v podmínkách pohybu na velkou vzdálenost znamená ve srovnání s kolovým vozidlem zbytečný a omezující luxus. Nabízí se ovšem představa, že Gruzíni vlastně chtěli "dva v jednom": Vozidlo, které v základním provedení bude sloužit v expedičních operacích, kdežto vybavené dodatečným pancéřováním dokáže plnit bojové úkoly také doma. V tom případě ovšem nezbývá než konstatovat, že v podmínkách nasycenosti bojiště moderními protitankovými zbraněmi všeho druhu může i návěsné pancéřování zvýšit šance Laziky na přežití pouze marginálně. V jakých časových jednotkách bychom vlastně měli počítat životnost této chytré horákyně?

Gruzie by si měla dobře rozmyslet, co vlastně potřebuje a na co bude vynakládat své omezené prostředky. Pokud by chtěla vozidlo pro expediční operace, asi by nebyl problém vybrat si některý z již existujících a vyzkoušených typů - ovšem že ve velmi omezeném počtu, jaký podobné operace vyžadují. Pokud by chtěla vozidlo určené do hypotetického střetu s Rusy, potřebuje přinejmenším analog takových těžkých konstrukcí jako Achzarit nebo BTR-T, ovšem přiměřeně vyzbrojený. Je ale docela pravděpodobné, že k pořízení a provozování odpovídajícího prostředku, který by se dál držel konvenční logiky kvalitativního zbrojení v rámci symetrické strategie, nebude mít malá Gruzie nikdy dostatek peněz...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 1.3. 2012