Jsou zde ještě dobré mravy?

26. 1. 2012

K případu pana Kmenta a jeho pěti exekucím je zapotřebí upozornit, že je "dobrým" zvykem vymahačských agentur j e d e n dluh tzv. "rozpoložkovat", a vymáhat exekucemi, píše Jan Kurfurst:

a) jistinu (zvlášť),

b) úroky (zvlášť)

c) smluvní pokutu (zvlášť).

Sub a-c (jsou to tři podpohledávky jednoho "dluhu", které lze ještě dále štěpit na

a1) jistina + příslušenství,

b2) úroky+příslušenství

c3) smluvní pokuta+příslušenství,

kde nakonec příslušenstvím je příslušenství příslušenství. Plus náklady vymáhání u každé exekuce subpohledávky.

Vše vymáháno zvlášť, exekutory z různých okresů, takže ani soudce (exekuce dělají ovšem vyšší soud. úředníci) "s dobrým srdcem" si to nemusí spojit.

K nedoručení oznámní o existenci dluhu (platebního rozkazu kvůli odporu) dochází díky domněnce doručitelnosti, kdy zásilka se má automaticky za doručenou po dvou týdnech, ať už o ní víte, či nikoli.

Při doručování ovšem platí, že zásilku musí převzít adresát, protože přirozeně v Česku nestačí, že třeba manžel - manželka má ve věci běžných plnění "právní zájem" na řešení "domácnostních" záležitostí.

Pokud při otevírání pošťačce nemá ověřenou plnou moc (třeba všeobecnou) k přebírání všech listovních zásilek a svůj OP, má smůlu. Zásilku nedostane do ruky, a adresát musí na poštu (další prodleva).

Přirozeně, z hlediska práva jde při shorauvedeném vymáhání posvěceném exekučním titulem přinejmenším o jednání v rozporu s dobrými mravy. Ale jsou zde ještě dobré mravy?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.1. 2012