Figuríny sebevrahů

12. 1. 2012 / Luděk Prokop

Tak opět porušuji svá předsevzetí. Předsevzetí přijatá před odchodem do důchodu. Předsevzetí užít si zbývající čas, který mě bude dopřán. Předsevzetí neztrpčovat si zbývající roky víc, než je nezbytně nutné. Nečíst blogy typu Pro Alt, nečíst BL a jim podobné. Nepsát plytké výlevy sloužící k mrhání mým odpočinkovým časem. Patřím k řadě notorických porušovatelů vlastních předsevzetí, takže tu a tam, čistě namátkou nahlédnu do BL a skouknu titulky, případně pár řádek navíc.

Dnes jsem tak učinil se záměrem najít zde nějakou reakci na počin lidí sdružených pod názvem "PRAK" (nebo tak nějak). Na internetu se totiž objevila skupina figurín po různu visících oběšenců, s doporovodnými nápisy a doprovodným textem v prohlášení uveřejněném na http//prak.info.

Mimo jiné zde bylo uvedeno něco v tom smyslu, že toto (viselci s nápisy a doprovodné prohlášení) je prvním počinem a budou následovat další podobné činy. Vzdor mému přesvědčení o absolutní netečnosti a lhostejnosti současné vládní garnitury vůči životu občanů všeobecně, vůči jejich mínění a názorům, vůči škále různě vyjadřovaných protestů včetně demonstrací odborů, vůči čemukoli co není v souladu se zájmy této prapodivné vládní sešlosti, vzdor tomuto mému přesvědčení jsem měl pocit, že tentokrát byl výše zmiňovaný počin trefou do černého.

Očekával jsem humbuk v televizních novinách na všech stanicích, ČT počínaje, Novou a Primou konče. Konečně něco co může zaujmout. Konečně něco co se vymyká běžným standardům zpravodajských novin, standardům typu v Kotěhůlkách se uprdl kůň i pes současně. Očekával jsem alespoň nějaké to rozhořčení nad nevkusem autorů. Ale nic.

NIC. Že by investigativní reportéři zaspali? Nebo je tu nové, moderní pojetí cenzury v demokratickém zřízení preferujícím svobodu slova a informací? Pojetí, v němž je dovoleno cokoli. Čím obrovštější snůška hovadin, lží, bulváru a plytkostí, tím lépe, aneb se demokratické cenzuře "nehodícího se" podstatně lépe a snáze "pracuje" než cenzuře v době nesvobody slova, v době totalitní.

A protože ani v BL žádná reakce, žádné připomenutí, zřekl jsem se výjiměčně a jen pro tentokrát mého předsevzetí a usedl k psaní. Tedy až po té, co jsem se po návratu od zpravodajství vrátil k internetu a se značným (jistě i naivním)údivem zjistil, že z internetu zmizely fotografie, videozáznam i prohlášení včetně blogu "prak.info". Může být, že demokratická cenzura zdůrazňující svobodu slova všelijakého, má statisticky zpracováno a odborně podchyceno co lze a co nelze. Co může vyvolat skutečný a značný ohlas širší veřejnosti. Co může podnítit iniciativu i následnou akceschopnost širší veřejnosti. Konec konců tohle měli zmáknuté už ke konci totality. A když k vyburcování veřejnosti nestačilo zbití studentů, bylo nezbytné, aby příslušník Stb, chudák Živčák alias Růžička, sehrál úlohu studenta mrtvého.

Může být, že prohlášení typu "Nadechněme se, postavme se, braňme se!" nejsou až tolik na závadu, protože takových prohlášení je celá řada a protože je vnímají pouze početně neškodné skupiny občanů. Může být, že v daném případě dosah a následný dopad prohlášení podtrženého figurinami představujícími visící sebevrahy, byl státními bezpečnostními složkami odhadnut správně. Přestože žádná figurina, co by měla představovat nějakého darebáka nebo kohokoli z vlády, tam nevisela.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.1. 2012