Češi nejsou schopni utvořit kolektiv nebo národ

12. 1. 2012 / Jaromír Máša

Problém není v tom, že by se někomu nechtělo, ale v organizaci, aby se něco pohnulo, je třeba se dohodnout. Já to vidím tak, že Češi nejsou vůbec schopní utvořit kolektiv nebo národ. Tady nejde o ústupky jeden druhému, tady jde o shodu, a to je právě něco, co lidé zde nedokážou, píše Jaromír Máša.

Oni se, dejme tomu, shodnou v řečech, ale neshodnou se v činu. Organizace. Ani Babiš, ani Okamura, ani Fišer, ani kdokoliv jiný nemyslí na toho druhého, myslí jen na svou myšlenku. Další je tu fakt ten, že tady vůbec nejsou informace. Ať čtu jakýkoliv článek, mám dojem, že ho píší absoluitní indolenti. Náš informační systém je, jak se kdysi říkávalo, JÉPÉPÉ (jedna paní povídala), ale on neexistuje vůbec pojmový a strukturální základ.

Víte, když chci něco sešroubovat, musím vědět, co je šroub, jak se s ním pracuje, co k tomu potřebuju (šraubncír), když chci demokracii, tak se s tím seznámím.

Tohle není ani, jak se říkalo za mého dětství, ani hauzmajstrovský systém.

Dost to sleduju, dost sleduju diskuse na internetu, víte, to jsou všechno sny, to jsou všechno slova, to jsou pivní kecy, to je klubko citů a pocitů (všimněte si prosím, jak často naši politikové říkají: "mám takový pocit" ... prdlajs, oni mají vědět, oni mají mít naštudováno, lze předpovídat, ale musí se extrapolovat a extrapolace musí sedět na nějakém pozorování, je to stejné, jako statistická fyzika. Nenechme si to líbit! krásná slova, ale jak?

Víte, ona taky demokracie je na konci, kapitalizmus a konzum založený na neustále rostoucím objemu, prostě na zvětšování římské říše, když už neměla kam nebo nemohla nikam růst, když už to všechno bylo mimo dosah její moci, tak šla prostě do hajzlíku.

Nemohou hutě vyrábět více železa, než je ho v zemské kůře, nemohou spisovatelé a úředníci popsat více papíru, než je stromů, b uď budeme jezdit auty na bionaftu, a nebudeme žrát, nebo naopak, si uděláme placky a nebudeme jezdit auty, to se všechno ví a přesto se tyto znalosti nijak nerealizují, je to něco jako suvenýry na toaletním stolku.

Ostatně není nutno tolik nadávat na Čechy.

Rozpad úspěšného státu, to nebylo nic jiného, než sobectví pitomců. Podobně je tomu s rozpadem Evropské unie, každý chce co nejvíc, co nejvíc pro sebe, podstatou lidského nevímčeho, nejspíše nerozuu, bezduše, dutomozku, je megalománie.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.1. 2012