Už dost!

26. 11. 2011

Naklání se dopředu. Naklání se dozadu. Gestikuluje neposednýma rukama, aby ilustroval své tirády, než je nechá klesnout zpátky do klína. Praští do stolu a křičí: "Už dost!" Prostě si nepřeje vidět Evropu vyhozenou na smetiště světových dějin. 

"Hovořím zde jako občan," říká. "Raději bych seděl doma za stolem, věřte mi. Ale tohle je příliš důležité. Každý musí pochopit, že jsou před námi enormně důležitá rozhodnutí. Proto jsem v této debatě tolik angažován. Evropský projekt nemůže pokračovat v elitní formě."

Už dost! Evropa je jeho projekt. Je to projekt jeho generace.

Dvaaosmdesátiletý Jürgen Habermas vede kampaň. Sedí na jevišti Goethe institutu v Paříži. Vedle sedí vzhledem a úsměvem připomínající Weizsäckera (není jasné, zda Richarda či Carla Friedricha - pozn. KD), který v průběhu dvou hodin položí jen šest nebo sedm otázek - odpovědi kratší než patnáct minut, to není nic Habemasův styl. 

Obvykle říká moudré věci jako: "V této krizi jdou funkcionální a systematické imperativy proti sobě" - a myslí tím zadluženost a tlak trhů. 

Občas udiveně kroutí hlavou a říká: "To je prostě nepřijatelné, prostě nepřijatelné" - a myslí tím diktát EU a řeckou ztrátu národní suverenity. 

A pak je opět opravdu naštvaný: "Proklínám politické strany. Naši politici byli dlouho neschopní usilovat o cokoliv jiného než o znovuzvolení. Nemají žádný politický obsah, žádné přesvědčení."

Je v povaze této krize, že se filosofie a hospodská politika příležitostně sejdou na stejné úrovni. 

Je také v povaze této krize, že příliš mnoho lidí příliš mnoho mluví, a dost možná konečně potřebujeme někoho, kdo k problému přistupuje systematicky, jak to udělal Habermas v modré knize, jež byla právě publikována u Suhrkampa. 

Ale především je v povaze této krize, že čím déle trvá, tím více narůstá zmatek. Je složitější sledovat proměny a kdo za co nese odpovědnost. A celou tu dobu se nám před očima ztrácejí alternativy.  

Proto je Habermas tak naštvaný: Na politiky, "funkcionální elitu" a média. "Vy jste od tisku?" ptá se muže v publiku, který položil otázku. "Ne? Škoda."

Habermas si přeje, aby jeho poselství bylo slyšeno. Proto zde sedí. Proto nedávno napsal článek pro Frankfurter Allgemeine, v němž obvinil politiky EU z cynismu a z toho, že se "k evropským ideálům otočili zády". Proto právě napsal knihu - "brožurku", jak jí říká - kterou týdeník Die Zeit promptně přirovnal ke Kantovu eseji z roku 1795 "K věčnému míru". 

Ale má odpověď na otázku, jakou cestou se mohou ubírat demokracie a kapitalismus?

Jeho nová kniha nese název "Ke stavu Evropy" a jde v zásadě o dlouhý esej, v němž popisuje, jak se pod tlakem krize a šílenství trhů změnila podstata naší demokracie. Habermas říká, že moc se vysmekla z rukou lidu a přešla na grémia s pochybnou demokratickou legitimitou, jako je Evropská rada. V zásadě tvrdí, že technokraté už před dlouhou dobou provedli tichý státní převrat.  

"22. července se Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy dohodli na vágním kompromisu - který je otevřený dalšímu výkladu - mezi německým ekonomickým liberalismem a francouzským etatismem," napsal. "Všechno nasvědčuje tomu, že oba chtějí transformovat exekutivní federalismus zakotvený v Lisabonské smlouvě v mezivládní panství (Herrschaft) Evropské rady, což jde proti duchu zmíněné smlouvy."

Habermas hovoří o systému, který Merkelová a Sarkozy zřídili během krize, jako o "postdemokracii". Evropský parlament má sotva nějaký vliv. Evropská komise má "podivně omezené postavení", bez toho aby nesla zodpovědnost za to co dělá. Nicméně nejdůležitější je Evropská rada, které Lisabonská smlouva přiřkla centrální postavení - jež Habermas vidí jako "anomálii". Považuje Radu za "vládní orgán, který tvoří politiku, aniž by byl k tomu  oprávněn."

Vidí před sebou Evropu, v níž jsou státy pouhou převodovou pákou trhů, v níž EU vyvíjí masivní vliv na vznik nových vlád v Itálii a Řecku, a ve které to co tak vášnivě brání a miluje bylo prostě postaveno na hlavu.  

Podrobnosti v němčině: ZDE

Vytisknout